NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12676.

Otázka, zda jest někdo členem představenstva společenstva (podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 79 ř. zák.), tedy i zda byl jím řádně zvolen podle předpisů zákona i stanov, není vnitřní věcí družstva a, spadajíc v rámec dozoru na splnění opovídací povinnosti, podléhá rozhodnutí soudu.
Jest na rejstříkovém soudě, by z úřední moci vyšetřil všechny okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí (o opovězených změnách v představenstvu společenstva), zejména, aby vyslechl účastníky a podle potřeby i jiné osoby, které by mohly podati potřebná vysvětlení. Lhostejno, že byly podány žaloby, jimiž se v podstatě napadá platnost usnesení a voleb valné hromady.
Jde o nezákonnost (§ 46 (2) zák. čís. 100/1931), rozhodly-li nižší soudy, aniž konaly šetření pro rozhodnutí nezbytně nutná.
(Rozh. ze dne 8. června 1933, R I 376/33.)
Rejstříkový soud provedl opověď změn v představenstvu společenstva. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by o opovědi znovu rozhodl. Důvody:
Jest sice pravda, že opověď změn v představenstvu družstva ze dne 18. ledna 1933 formálně vyhovovala zákonným předpisům. Avšak rejstříkový soud byl již podáním ze dne 6. ledna 1933 upozorněn, že valná hromada, svolaná ke dni 8. ledna 1932 nebyla prý řádně svolána. Poněvadž opovězené změny v představenstvu spočívaly na usneseních této valné hromady a již z připojeného výtisku časopisu »Družstevník« bylo patrno, že valnou hromadu nesvolává představenstvo (§ 14 a 38 stanov), nýbrž »za představenstvo« jen dva jeho členové Antonín S. a Václav B., a že na programu jest v prvé řadě zbavení úřadu všech dosavadních členů představenstva a všech dosavadních členů dozorčí rady, bylo to dostatečným podnětem, aby rejstříkový soud vykonal šetření aspoň potud, zda valná hromada byla řádně svolána, po případě, aby se zabýval námitkami proti postupu při svolání valné hromady a jejímu průběhů, jež by se snad při šetření dále vyskytly. Otázka, zda jest někdo členem představenstva, tedy i zda byl jím řádně zvolen podle předpisů zákona i stanov, není vnitřní věcí družstva, a spadajíc v rámec dozoru na splnění povinnosti opovídací (§ 16 odst. první a druhý zák. ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák. a § 3 min. nař. ze dne 14. května 1873 čís. 71 ř. zák.), podléhá rozhodnutí soudu (A. Cl. čís. 1846). Poněvadž záležitosti společenského rejstříku jsou věcmi nesporného řízení (§ 7 min. nař. čís. 71/1873), bylo na rejstříkovém soudu, by z úřadu vyšetřil všecky okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí, zejména, by vyslechl účastníky a podle potřeby i jiné osoby, které by mohly podati potřebná vysvětlení (§ 23 zák. z 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n.). Tím spíše měl se tímto zákonným předpisem říditi soud rekursní, když v rekursu, o němž mu bylo rozhodnouti, byla tvrzena řada nepravidelností příčících se stanovám. Nelze přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že na nynějším rejstříkovém stavu nelze v nesporném řízení nic měniti a že by bylo lze docíliti změny jen pořadem práva. Vždyť proti usnesení rejstříkového soudu, jímž byl nynější rejstříkový stav zaveden, je přípustný rekurs jako proti každému usnesení ve věcech nesporných, pokud není vyloučen výslovným zákonným ustanovením (§ 35 zák. čís. 100/1931). Nevadí, že byly podány žaloby, jimiž se v podstatě napadá platnost usnesení a voleb valné hromady z 8. ledna 1933. Výsledkem sporů bude konečné rozhodnutí o správnosti voleb, které bude míti arci svého času rozhodný vliv na rejstříkový stav. Zde jde však o vytvoření nynějšího rejstříkového stavu, který, jsa povahy jen deklaratorní, může býti sporem zvrácen. Nemůže proto rejstříkový stav takto získaný předbíhati sporu, ale na druhé straně nemůže zřejmě nesprávný podklad opovědi, pokud by byl osvědčen, zůstati nepovšimnutý, by na jeho základě byl způsoben také zřejmě nesprávný rejstříkový stav, který do konečného vyřízení sporů jeví přece dále své závažné účinky. Tím není řečeno, že by nesporný soudce po konaném šetření nemohl poukázati účastníky za podmínek § 25 zák. čís. 100/1931 na pořad práva. Pochybení nižších soudů jest tudíž v tom, že rozhodly, aniž konaly šetření pro rozhodnutí nezbytně nutná, což jest nezákonnosti, tudíž důvodem mimořádného dovolacího rekursu podle § 46 zák. č. 100/1931.

Citace:

Čís. 12676.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 768-770.