NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 973.

Kdo lstivě způsobí dopravování vězně z trestnice na jiné místo, ulehčuje mu útěk (§ 217 tr. zák.).
Slova § 9 tr. zák. »bylo-li působení jeho bez výsledku« vztahují se výhradně k činnosti pachatele o sobě, nikoli ku vědomí a vůli osoby, jíž pachatelova činnost svědčila.
(Rozh. ze dne 27. října 1922, Kr I 1343/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 17. října 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem §§ 9 a 217 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Dle čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. dovozuje stížnost, že nebylo možno osvoboditi stěžovatele neb ulehčiti jeho útěku způsobem v dopisech naznačeným, takže obsah dopisů nebyl pokusem svádění ke zločinu dle § 217 tr. zák. a že — jelikož dopisy nedostaly se vůbec do rukou adresáta — není tu působení na cizí vůli, jaké vyhledává ustanovení § 9 tr. zák. Než vývody jsou pochybeny. Zločinu dopouští se dle prvé věty § 217 tr. zák., kdo ulehčí lstí neb násilím osobě, pro zločin zatčené, příležitost k uprchnutí. Za dopravy vězně z trestnice k soudu nebo na jiné místo, naskýtají se nesporně při nejmenším přechodně poměry, za kterých vězeň může s pomocí jiných osob nebo bez ní snadněji uprchnouti, než ze vnitřku věznice. Ulehčuje tedy vězni útěk, kdo lstivě způsobí dopravování vězně z trestnice na jiné místo. Klamná, neoprávněnou k tomu osobou jménem soudu správě trestnice telefonem sdělená žádost, by vězeň byl předveden k soudu, je proto pokusem, jenž sám o sobě je způsobilým, ulehčiti vězni útěk, zvláště, má-li za dopravy nastati ještě jiná činnost, jíž odstraní se překážky, útěku vězně za dopravy bránící. Zásada, že úřední sdělení osobám, na Pankráci uvězněným, stávají se v budově této trestnice a že proto správa této trestnice nepředvádí vězňů za účelem pouhých sdělení soudu, byla by — i kdyby zásada vskutku všeobecně se zachovávala, a nehledě k tomu, že dopisy nezmiňují se o sdělení účelu dopravy — jen nahodilou, zvláštní okolností, pro kterou lstivá žádost o dopravu, jinak dle své povahy všeobecně způsobilá, ulehčiti vězni útěk, v tomto konkrétním případě nebyla by způsobila protizákonný účinek. Činnost, ku které dopis sváděl příjemce, byla by tudíž i za okolností, stížností tvrzených, činem ke skutečnému vykonání zločinu § 217 vedoucím a jen pro náhodu výsledkem se minuvším. Ustanovení § 9 tr. zák. čelí bezvýsledně činnosti, jíž pachatel působí na cizí vůli ve směru zločinném. Zákon nerozeznává, zdali minula se činnost pachatelova účinkem proto, že nedosáhla svého cíle, t. j. vědomí druhé osoby, či proto, že vůle této osoby nebrala se přes nátlak pachatelův směrem, pachatelem chtěným. Zákon odděluje ovšem obor platnosti § 9 tr. zák. od oboru platnosti § 5 tr. zák. větou, »bylo-li působení jeho bez výsledku«. Než slova »působení jeho« vztahují se v této větě zřejmě na slova předchozí, »kdo . . . vyzývá, povzbuzuje nebo svésti hledí«. Zákonem požadovaná bezvýslednost odnáší se tedy výhradně k činnosti pachatelově samé o osobě, nikoliv ku předmětu jejímu, totiž vědomí a vůli osoby, jíž činnost pachatelova svědčila. V případě, že tato osoba se nedověděla o činnosti pachatelově, jest nebezpečí pro právní řád ovšem mnohem menší než v případě, kdy tím, že druhá osoba zvěděla, co pachatel chce, nastane při nejmenším možnost, že tato osoba rozhodne se ve směru zločinném, pachatelem chtěném. Než toto zmenšení nebezpečí nastalo proti vůli pachatelově okolnostmi ležícími mimo jeho vůli a neprospívá proto pachateli, který přece učinil vše, co s jeho strany bylo nutno a možno za účelem jím zamýšleným, sepsal-li a odeslal-li, jak to učinil stěžovatel, dopisy s obsahem rázu v § 9 vytčeného. Nezáleží proto na tom, že tyto dopisy pak pro překážky stěžovatelem nechtěné a nepředvídané nedostaly se do rukou adresáta.

Citace:

č. 973. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 474-475.