NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2289.

Pro posouzení, zda jde o »lid« ve smyslu §u 283 tr. zák., nezáleží jen na počtu osob, nýbrž také na tom, zda tu byla způsobilost ohroziti veřejný pokoj a řád; pokud sem spadá hlouček 5—8 osob.
(Rozh. ze dne 12. února 1926, Zm I 680/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 31. července 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem shluknutí podle §u 283 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost namítá, že tu není skutkové podstaty přečinu podle §u 283 tr. zák., neboť tato prý předpokládá mezi jiným, že bylo kázáno lidu, by se rozešel, a skupina 5 až 10 osob nemůže prý býti považována za »lid« (»Menge«) po rozumu onoho ustanovení zákona. Pokud zmateční stížnost v této souvislosti uvádí, že vychází ze skutkového zjištění napadeného rozsudku, »že v tu dobu (totiž v době, kdy čin byl spáchán) na Masarykově nábřeží nebylo žádného lidu«, a že svědkové průvodní i vývodní souhlasí v tom, že v době, kdy došlo k zatčení obžalovaného а k tvrzeným předchozím výzvám k rozchodu, obžalovaný stál ve velmi malé skupině osob, jichž počet je prý svědky udáván na 5 nebo 8 lidí, neprovádí hmotněprávního důvodu zmatečnosti způsobem, který by odpovídal zákonu; neboť nedrží se v okruhu skutkových zjištění nalézacího soudu, jak by činiti měla při správném provádění uplatňovaného důvodu zmatečnosti, nýbrž vychází z předpokladů nalézacím soudem nezjištěných (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Věta rozhodovacích důvodů, jíž se zmateční stížnost dovolává, zní totiž správně, »že v tu dobu na nábřeží Masarykově nebylo žádného klidu« a nalézací soud nezjišťuje, že obžalovaný stál podle svědeckých výpovědi ve velmi malé skupině osob, nezjišťuje ani, z kolika osob se skládala skupina, v níž se obžalovaný nalézal, nýbrž zjišťuje v tom směru pouze, že obžalovaný byl v hloučku lidí. Má-li však býti námitka zmateční stížnosti pojímána v tom smyslu, že hlouček lidí, o nějž tu podle zjištění napadeného rozsudku šlo, neodpovídal pojmu »lid« po rozumu §u 283 tr. zák., dlužno ji označiti jako neodůvodněnou. Zákon užívá v uvedeném ustanovení výrazu »lid«, nepoukazuje podle svého znění k počtu osob, který předpokládá tento pojem. Jisto jest, že je k tomu třeba více osob. Než skutečnost, že přečin podle §u 283 tr. zák. je v trestním zákoně zařazen mezi přečiny a přestupky proti veřejnému pokoji a řádu, nasvědčuje tomu, že při zkoumání otázky, zda jde o »lid« ve smyslu §u 283 tr. zák., dlužno přihlížeti nikoli pouze k počtu osob, nýbrž též k tomu, zda byl zástup způsobilým, ohroziti veřejný pokoj a řád. »Hlouček lidí« znamená stejně jako »lid« více lidí. Že pak hlouček, jenž tu přichází v úvahu a jenž, jak zmateční stížnost sama uvádí, podle svědeckých výpovědí se skládal z 5 neb 8 osob, mohl ohroziti veřejný pokoj a řád, vysvítá ze stavu věci, za něhož tento hlouček byl policií vyzván, by se rozešel. Napadený rozsudek zjišťuje, že tenkrát nebylo ještě po demonstracích, že demonstranti v počtu několika set lidí, z jejichž řad bylo slyšeti pobuřující výroky, narazili u Národního divadla na odpor policie, která se snažila je zatlačiti do ulice Karoliny Světlé a na most Legií, a že Masarykovo nábřeží, kde čin byl spáchán, nebylo tenkrát ještě policií úplně vyklizeno, že tam nebyl ještě klid, že se tam tvořily nové hloučky a že tam byl stav, odpovídající shluknutí. Za tohoto stavu skutkových zjištění nelze nalézacímu soudu důvodně vytýkati, že spatřoval v hloučku, v němž se obžalovaný nalézal, neprávem »lid« ve smyslu §u 283 tr. zák.

Citace:

č. 2610. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 832-833.