Čís. 6807.

Zákon o silostrojích ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.
Poškozenému jest přisouditi podle §u 2 poslední odstavec, zák. pou- — Čís. 6807 —
289
ze část škody také tehdy, když mu proti třetí osobě, z jejíhož spoluzavinění škoda vzešla, nepřísluší vůbec žádný nárok.
Okolnost, že poškozený byl hostem těch, kdož automobil na svůj náklad zjednali, nevadí závěru, že šlo o jízdu za plat a v dopravě provozované po živnostensku.
(Rozh. ze dne 16. února 1927, Rv I 1219/26.)
Žalobce (svatebčan) jel v automobilu žalovaného autodrožkáře. Za uzdy na frekventované silnici skočil kůň mlékařského vozu, náležejícího B-ové, do jízdní dráhy automobilu, řidič strhl automobil к okraji silnice, kde narazil na strom, čímž žalobce utrpěl úraz. Žalobní nárok na náhradu škody proti autodrožkáři a řidiči uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, mimo jiné z těchto důvodů: Je-li žalované Jaromír V, antodrožkářem, je zřejmo, že provozuje autodopravu osob po živnostensku a, ježto byl automobil k jízdě zjednán, šlo o jeho použití za plat, takže podle §u 4 odst. 1 posl. věta zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák. platí v tomto případě i ohledně osob a věcí automobilem dopravovaných předpisy §§ 1 a 2 cit. zák. Žalobce při jízdě nebyl hostem žalovaných, nýbrž hostem těch, kdo automobil na svůj náklad objednali. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaných potud, že uznal žalobní nárok důvodem po právu pouze z polovice. Důvody: Po právní stránce dospěl odvolací soud к závěru částečně odchylnému od názoru soudu první stolice Sdílí sice mínění soudu první stolice, že žalovaní nepodali důkazu, jenž by je podle zákona starostil povinného ručení vůbec, jest však toho názoru, že škoda z části způsobena byla zaviněním osoby třetí, mlékařky B-ové. Nemůžeť býti pochybnosti o tom, že příčinu toho, že žalovaný řidič strhl automobil na levou stranu směrem své jízdy к okraji silnice a zde narazil na strom, zavdal skok koně na pravou stranou jízdy do1 jízdní dráhy a jeho náraz na automobil. Na události této má zavinění majitelka koně Božena B~ová a záleží její zavinění v tom, že s koněm tím vůbec jezdila na frekventované silnici, ač jí byla vlastnost koně, otáčeti se přímo hlavou proti automobilům, známa, a ač byla varována, že nedávala žalovanému řidiči výstražných znamení, že koně pevně nedržela. Leč nelze v této Boženou B-ovou zaviněné události spatřovati jedinou příčinu škodlivé události (nárazu na strom). Neboť tento náraz mohl býti žalovaným řidičem automobilu při zachování všech předepsaných a věcných opatrností odvrácen. Třebas řidič zachoval se až do okamžiku srážky s koněm bezvadně a nelze mu, jak to činí soud stolice první, vytýkati, že jel nedovolenou rychlostí, přece po srážce nebrzdil ihned, nezmírnil rychlost a neovládal při řízení vozidlo, čemuž náraz na strom sám o sobě nasvědčuje. Jde tedy zřejmě o případ, kde škoda nebo její rozsah jen z části plyne ze zavinění osoby třetí a kde tudíž nutno za uvážení všech okolností uznati jen na část nároku žalobního (§ 2 poslední odstavec aut. zák.). Soud odvolací má za to, že za zjištěných poměrů třeba oceniti podíl zavinění Boženy B-ové polovicí. Další výtka po stránce právní, že proti ustanovení §u 4 aut. zák. použito bylo předpisů §§ 1 a 2 aut. zák.,
Civilní rozhodnutí IX. 19 — Čís. 6807 —
290
ježto žalobce za jízdu nic neplatil, byl pouhým hostem; a jízdu nezjednal, jest nedůvodna a sdílí soud odvolací po této stránce úplně právní stanovisko, jež zaujal soud první stolice.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany.
Důvody:
Dovolací soud jest vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu, že Božena B-ová jela pofrekventované silnici, ač jí byla známa vlastnost jejího koně, otáčeti se přímo hlavou proti automobilům, že nedávala, ačkoliv byla varována, žalovanému řidiči automobilu včas výstražných znamení, že koně pevně nedržela a že příčinu toho, že řidič strhl automobil k okraji silnice a zde narazil na strom, zavdal krok koně Boženy B-ové do jízdní dráhy automobilu a jeho náraz na tento. Božena B-ová jednala tedy neopatrně a lehkomyslně a proto dlužno souhlasiti s odvolacím soudem v tom, že škoda, tvrzená žalobcem, byla z části způsobena jejím zaviněními, které je jedno z příčin škodlivé události, t. j. nárazu automobilu na strom. Tím je ospravedlněno použití posledního odstavce §u 2 zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák., který nařizuje, že je přisouditi poškozenému část jeho nároků, pochází-li jeho škoda částečně ze zavinění třetí osoby. Že by poškozenému musila býti proti vlastníku a řidiči automobilu přiznána náhrada škody potud, pokud poškozený dle obecných norem občanského zákoníka nemá právního nároku na odškodnění proti třetí osobě, v tomto případe proti Boženě B-ové, nelze dovozovati z uvedeného §u automobilového zákona, který pouze nařizuje, že se poškozenému má přisouditi část škody za uvažování všech okolností. Jen část škody ptá tedy býti přisouzena poškozenému také tehdy, když mu po případě proti třetí osobě vůbec žádný nárok nepřísluší. Že poměr poškozeného k třetí osobě zde nemá rozhodného významu, plyne také z úvahy, že zákon v uvedeném §u mluví nejen o zavinění třetí osoby, nýbrž také o zavinění poškozeného. Dovolatel řeší proto v dovolacím spisu zbytečně právní poměry mezi ním a Boženou B-ovou. Odvol. soud neocenil libovolně podíl Boženy B-ové na žalobcově škodě polovicí, nýbrž, jak zřejmo z jeho důvodů, »za zjištěných poměrů,« tedy, jak zákon nařizuje, za uvažování všech okolností. Dovolací soud přidává se také v tomto bodu k názoru napadeného rozsudku s dodatkem, že zavinění Boženy B-ové nemůže býti menší, než zavinění žalovaného řidiče již proto, že její hrubá nedbalost byla prvotní příčinou žalobcova úrazu. Jeho dovolání, uplatňující dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nemohlo se tedy setkati s úspěchem a poukazuje se po právní stránce na správné důvody napadeného rozsudku, které hoví skutkovému a právnímu stavu věci.
Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu, který nebyl vyvrácen dovolacími vývody. Uváží-li se, že žalovaný řidič podle zjištění odvolacího soudu, jimiž dovolací soud je vázán, po srážce s koněm Boženy B-ové ihned nebrzdil, rychlosti automobilu nezmírnil a při jeho řízení vozidla neovládal, čemuž nasvědčuje náraz automobilu na strom, dlužno míti za to, že ztratil duchapřítomnost a že tedy, jak usuzuje správně soud prvé stolice, nebylo příčiny, aby strhl automobil až na — Čís. 6808 —
291
samý okraj silnice asi 9 m široké. Omluvného důvodu, že žalobcův úraz odvrácen býti nemohl ani náležitou opatrností při vedení a ovládání automobilu, žalovaní tedy neprokázali. Co do ocenění podílu Boženy B-ové na škodě, tvrzené žalobcem, poukazují se dovolatelé k důvodům, týkajícím se žalobcova dovolání. Také § 4 automobilového zákona vykládají nižší soudy správně, majíce za to, že okolnost, že žalobce byl hostem těch, kdož automobil na svůj náklad zjednali, nevadí závěru, že v den úrazu šlo o jízdu za plat a v dopravě po živnostensku prvým žalovaným provozované. Tato okolnost stačí k rozřešení sporné otázky.

Citace:

Čís. 6807. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 314-317.