NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 3660.

Pozůstalostní soud může dříve, nežli rozhodne, zda se dědické přihlášky přijímají na soud a kdo z dědiců má býti odkázán na pořad práva, vyslechnouti přísežně svědky ústního posledního pořízení. Osoby přezvědné nelze přísežně slyšeti.
(Rozh. ze dne 27. března 1924, R II 103/24.)
Pozůstalostní soud poukázal dědičku ze zákona na pořad práva proti dědičkám ze závěti a nařídil přísežný výslech svědků písemné závěti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil pozůstalostnímu soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále ve věci jednal a nařídil mu mimo jiné, by dříve, nežli rozhodne o přijetí přihlášek ze závěti na soud a o určení procesní role, slyšel přísežně svědky ústní závěti jakož i přísežně slyšel další osoby přezvědné.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že zrušil usnesení rekursního soudu, pokud jím bylo zrušeno usnesení prvého soudu a nařízeno pokračování v řízení za tím účelem, by dříve, než bude rozhodnuto o přijetí dědických přihlášek dědiček ze závěti a o tom, kdo má býti odkázán na pořad práva, byly přísežně vyslechnuty též osoby přezvědné.
Důvody:
Lze ponechati stranou otázku, zda je nezbytně třeba, by dříve, než bude rozhodnuto o tom, mají-li dědické přihlášky, podané na základě tvrzené ústní závěti na soud býti přijaty, a která z dědiček má býti odkázána na pořad práva, přísežně byli slyšeni svědci posledního pořízení, neboť tolik jest jisto, že se toto opatření nepříčí zákonu. Jsouť dědičky, které chtějí neplatnou písemnou závěť ze dne 16. listopadu 1922 zachovati v platnosti jako závěť ústní, dle §u 66 nesp. pat. a §u 586 obč. zák. oprávněny žádati, by svědci poslední vůle byli přísežně slyšeni. Pokládá-li rekursní soud k vůli úplnému vysvětlení a bezpečnému posouzení věci za potřebí, by dříve, než bude rozhodnuto o naznačených otázkách, byly osoby, jež podepsaly písemnou závěť, přísežně slyšeny jako svědci ústního posledního pořízení, nemá rekurentka důvodné příčiny ke stížnosti, a proto nebylo lze vyhověti jejímu dovolacímu rekursu, pokud napadá příslušnou část usnesení rekursního soudu. Přísežného výslechu osob přezvědných v mimosporném řízení ovšem ani § 66 nesp. pat., ani § 586 obč. zák. nepřipouští, v tom směru není opatření rekursního soudu odůvodněno a dovolací rekurs jest opodstatněn, pročež mu bylo vyhověno a usneseno se, jak ve výroku uvedeno.

Citace:

Čís. 15262.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 647-648.