NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 24 (1915) - Který z věřitelů vymáhajících má nésti náklady odhadu?

Divadla. — Dlužník hlavní.
267
Dlužník hlavní
.
Pojem hlavního dlužníka předpokládá více osobně zavázaných, ač okolnosť, že jest tu více dlužníků, nemá ještě v zápětí, že by se musil činiti rozdil mezi hlavními a vedlejšími dlužníky. Z toho, že někdo »jako spoludlužník« přistoupí ke dluhu již stávajícímu, neplyne ještě důvod ku rozeznávání mezi dlužníkem hlavním a vedlejším, poněvadž ve případě takovém jest přistoupivší spoludlužník na roveň postaven dlužníku původnímu (§ 1347 o. o. z.); stává se totiž rovněž hlavním dlužníkem, jak zákon ne dosti přesně praví. V tomto případě lze mluviti, jako na př. při kumulativním převzetí dluhu o původních a pozdějších dlužnících, přistouplých dlužnících, ne však o hlavních dlužnících. Rozdíl mezi hlavním a vedlejším, dlužníkem sluší činiti tam, kde dle vůle stran aneb dle zákona jeden nebo více z několika zavázaných v prvé řadě a neodvisle od ostatních ku splnění jest zavázán (dlužník hlavní reus principalis, debitor principalis), kdežto ostatní vedle něho jen ručí, jsouce pouze podpůrně zavázáni (dlužníci vedlejší). Závazek hlavního dlužníka je tedy vždy samostatným; dlužník stává se hlavním dlužníkem jen vzhledem k tomu, že z jeho dluhu více osob podpůrně jest zavázáno. Závazek těchto osob může býti akcessorním, jehož, trvání a účinnosť závislou jest od existence a dalšího trvání závazku hlavního dlužníka, jako při rukojemství a podobných poměrech; všeob. obč. zák. používá též výrazu tohoto jen při rukojemství a označuje hlavního dlužníka co prvého dlužníka a rukojmího co dlužníka pozdějšího. (§ 1346 o. o. z.) Podpůrné ručení dlužníkovo může býti i zcela samostatné, nezávislé od trvání dluhu hlavního, jako jest tomu při závazku indosanta nebo vydatele směnky vydané. Tito jsou totiž dlužníky regressními, kdežto akceptant resp. vydatel směnky vlastní, jest dlužníkem hlavním. Hlavní dlužník jest v prvé řadě zavázán závazek splniti, a teprve nemůže-li věřitel po soudním nebo mimosoudním upomínání od něho zaplacení obdržeti, může býti rukojmí ku splnění hlavního dluhu přidržen. (§ 1355 o. o. z.) Výjimky z tohoto pravidla obsahuje § 1356 o. o. z. a § 1357 o. o. z. a čl. 281 obch. z. Z toho důvodu možno se dle čl. 41, 43 a 98 č. 6 sm. ř. pro nezaplacení na vydateli směnky vydané a na indosantech jen tehdá hojiti, když směnka akceptantu resp. vydateli vlastní směnky resp. domiciliátu ku placení byla presentována; rovněž jest podmínkou regressu zjišťovacího, aby se zjištění nejprve od akceptanta resp. vydatele vlastní směnky žádalo (čl. 29, 98 č. 4. sm. ř.). Důsledkem tohoto pravidla jeví se býti předpis, že, když hlavní dlužník s ostatními zavázanými se zažalovati má, sluší podati žalobu proti němu jakožto prvžalovanému (cís. nař. ze dne 12. května 1852 č. 112. ř. z., § 1 a 9 zák. ze dne 12. července 1872 č. 112 ř. z.). O tom, jaké účinky má zánik nebo změna dluhu hlavního na závazky vedlejších dlužníků a na jich objem, a jak upraví se právní postavení hlavního dlužníka naproti dlužníkům vedlejším, a naopak, závisí na právním důvodu závazků dlužníků vedlejších.
Viz. čl. Rukojemství a Korrealita.

Citace:

Dlužník hlavní. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 279-280.