NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3726.

Učitelstvo (Slovensko): I. Zákon paritní č. 274/1919 a nař. č. 181/1920 neplatí pro bývalé učitele státních škol ludových, kteří nebyli jmenováni, resp. převzati státem čsl. — II. Není předpisu, který by nepřevzatému býv. učiteli státní školy ludové dával nárok proti čsl. státu na placení 60%ní zálohy jeho dřívějších požitků. — III. O významu § 10 zák. č. 269/20 viz větu při Boh. 2537 adm.
(Nález ze dne 12. června 1924 č. 10 673.)
Věc: Edvard O. ve V. Š. proti referátu min. škol. v Bratislavě o rodinný přídavek a služební požitky.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody:
St-l, jenž byl ustanoven za bývalé vlády uherské učitelem na státní lidové škole ve Velkém Š., domáhá se proti státu čsl. nároku na pensi, tvrdě, že pokud nebyl pensionován, mu přísluší nárok na 60% jeho bývalých uherských požitků, zejména též rodinný přídavek v téže výši na druhé dítě, jež se mu narodilo 28. listopadu 1922. Pro nárok na pensi dovolává se st-l zákona z 23. května 1919 č. 274 Sb. Ustanovení tohoto zák. nabyla sice podle čl. 1 nař. z 26. března 1920 č. 181 Sb. dnem 1. září 1919 účinnosti také pro učitelstvo působící na státních obecných a občanských školách na Slovensku, ustanovení ta však neponechávají nižádné pochybnosti o tom, že zákon se vztahuje na učitelstvo, které bylo v úřad dosazeno příslušnými orgány státu čsl. a které jest tedy ve služebním poměru k tomuto státu, — nehledě ani k tomu, že st-l byl ze služby propuštěn dnem 1. května 1919, tedy před 1. zářím 1919.
Že by byl st-l takto ustanoven, stížnost ani netvrdí, naopak jest však z obsahu spisů správních patrno a st-lem výslovně doznáno, že st-l byl podle výn. vlád. referenta v Bratislavě z 1. května 1919 ministerstvem škol. z učitelské služby propuštěn a se svými nároky odkázán na maďarskou vládu.
Zamítl-li tedy referát min. škol. v Br. nař. rozhodnutím z 19. června 1923 žádost st-lovu o přiznání pense z důvodu, že st-l, byv ze služby propuštěn, není v žádném služebním poměru ke státu čsl. a že tedy nemá proti tomuto státu ani právního nároku na pensi, nelze v tom shledati ani podstatnou vadu řízení ani nezákonnost.
Pokud se st-l odvolává na zák. z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. a na výnos uvedeného referátu z 23. dubna 1920 č. 13 150, stačí uvésti: Nss vyslovil již v nál. Boh. 2537 adm. právní názor, že nároku na zaopatřovací požitky proti státu čsl. v základě zák. č. 269 z r. 1920 se učitelské osoby, uvedené v § 10 tohoto zák. nemohou dovolávati, pokud nařízení tam slíbené není vydáno.
Nařízení to bylo vydáno teprve dne 29. listopadu 1923 č. 226 Sb.. tedy až po vydání nař. rozhodnutí. Nemůže se tedy nss vůbec zabývati otázkou, zda by snad eventuelně st-li ve smyslu tohoto nařízení nárok na pensi proti čsl. státu příslušel, poněvadž otázku tu žal. úřad neřešil a ovšem ani řešiti nemohl, když v době, kdy rozhodoval, nařízení to ještě nebylo vydáno.
Ostatně nemůže st-l vyvozovati pro sebe z uvedeného výnosu vůbec žádného nároku, poněvadž výnos ten stanoví jen, že učitelé tam označení mohou o pensi žádati, nestanoví však, zda a za jakých podmínek nárok ten učiteli přísluší. Ustanovení pak, podle kterého by stát čsl. byl povinen platiti učitelům ustanoveným býv. vládou uherskou 60% dřívějších jejich požitků, vůbec není, a nemůže tudíž st-l z okolnosti, že mu byly požitky ty po nějakou dobu poskytovány, dovozovati nárok na jich další vyplácení a tedy ani nárok na přiznání rodinného přídavku na dítě, jež se mu nově narodilo.
Jsou tedy stížnosti neodůvodněny a slušelo je proto zamítnouti.

Citace:

č. 3726. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 58-59.