Čís. 14451.
Zrušovací stížnost podle § 46 honeb. zák. pro Čechy jest podati ve lhůtě patnáctidenní (§ 54 (2) zák. čís. 100/31 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 18. června 1935, R I 437/35.)
Prvý soud zrušil k zrušovací stížnosti Jindřicha H-Sch-a nález smluvčího soudu. Rekursní soud k rekursu odpůrce Jana N-a usnesení prvého soudu zrušil a odmítl zrušovací stížnost do výroku smluvčího soudu podle § 46 honeb. zák. jako opožděnou. Důvody: Zrušovací stížnost podle ustanovení § 46 honeb. zák. pro Čechy, ze dne 1. června 1866 čís. 49 z. z. čes. proti nálezu soudu smluvčího jest podati do 14 dnů po doručení nálezu, byl-li nález vydán písemně (Gl. U. čís. 14734). To se však v souzeném případě nestalo. Byl-li, jak zjištěno, nález doručen navrhovateli dne 18. května 1934, a byla-li proti nálezu tomuto podána zrušovací stížnost teprve 11. srpna 1934, stalo se tak opožděně a proto bylo stížnost tuto jako opožděnou odmítnouti (§ 39 I zák. čís. 100/31 sb. z. a n.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o to, do jaké lhůty jest podati zrušovací stížnost do výroku smluvčího soudu podle § 46 honeb. zák. pro Čechy ze dne 1. června 1866 (čís. 49 z. z.). Podle spisů byl tento výrok doručen dovolacímu rekurentu nejpozději dne 18. května 1934. Zrušovací stížnost došla k soudu I. stolice dne 14. srpna 1934. Rekursní soud se nepřípadně odvolává na rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu vídeňského, uveřejněné pod čís. 14734 ve sbírce Gl. U. staré řady. Neboť rozhodnutí to ze 13. června 1893 jest vybudováno na ustanoveních starého všeobecného soudního řádu ze dne 1. května 1781 čís. 13 sb. z. s., který podle čl. 1 uvozovacího zákona k civilnímu řádu soudnímu ze dne 1. srpna 1895 čís. 112 ř. z. pozbyl své moci. Naproti tomu ustanovení § 46 honeb. zák. pro Čechy nepozbylo novým civilním soudním řádem své působnosti a lze se proti rozhodnutím smluvčího soudu tak jako dříve brániti ne žalobou, nýbrž jen zrušovací stížností (plenisimární rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu vídeňského ze dne 15. ledna 1902, Gl. U. n. ř. 1847). Řízení, jež se koná u soudu o zrušovací stížnosti, jest řízení nesporné (Gl. U. n. ř. 1847, 2236). Zrušovací stížnost nutno podati do určité lhůty, ale neplatí tu předpis § 596 c. ř. s., který k podání žaloby na zrušení rozhodčího výroku stanoví lhůtu tří měsíců. Podle § 34 zákona čís. 100/31 sb. z. a n. lze v nesporném řízení obdobně užiti ustanovení zákona o řízení sporném jen, pokud jde o strany, zmocněnce, právo chudých, řízení, ústní jednání, důkazy, usnesení a navrácení k předešlému stavu, nikoliv tedy ustanovení civilního řádu soudního o řízení rozhodčím (§§ 577—599). Zrušovací stížnost podle § 46 honeb. zák. pro Čechy jest podle své podstaty opravným prostředkem, o němž se, jak již nahoře uvedeno, rozhoduje v soudním řízení nesporném,. Důsledkem toho jest, pokud jde o lhůtu k podání zrušovací stížnosti, obdobně použiti zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. o základních ustanoveních soudního řízení nesporného o lhůtě rekursní. Poněvadž pak podle § 54 (2) zák. čís. 100/31 sb. z. a n. je lhůta rekursní 15denní, musí zrušovací stížnost býti podána nyní do 15 dnů. Zrušovací stížnost, podaná téměř za 3 měsíce, jest opožděná a bylo' ji proto odmítnouti (§ 39 (1) zák. čís. 100/31 obdobně).