NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 1272.

Nelze se domáhati na nemanželském otci, by složil odbytné, byť nárok směřoval proti jeho pozůstalosti.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1921, Rv I 637/21.)
Žalobě nemanželského dítěte o uznání otcovství a složení odbytného, řízené proti pozůstalosti jeho zploditele, procesní soud prvé stolice vyhověl v plném rozsahu. Odvolací soud ji zamítl, pokud se domáhala složení odbytného. Důvody: Dle § 166 obč. zák. jest otec povinen poskytovati nemanželskému dítěti jmění přiměřenou výživu, vychování a zaopatření; dle povahy věci a dle ustanovení § 1418 obč. zák. přechází povinnost, nemanželské děti živiti a zaopatřiti, jako jiný dluh, na otcovy dědice. Tím nemůže nastati změna na právní povaze dluhu a povinnost dědicova dle obsahu a objemu nemůže býti jiná, než povinnost původně zavázaného. Může proto pozůstalost nemanželského otce uznána býti povinnou dle uvedených ustanovení zákonných jen ku placení příspěvků na výživu dítěte, jež odpovídají jmění pozůstalosti. Vzhledem k tomu není důvodnou žaloba proti pozůstalosti nemanželského otce na zaplacení odbytného za měsíční výživné; slušelo se proto odvolání vyhověti a žalobu v uvedeném směru zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolání, opírající se o důvod nesprávného právního posouzení, je neoprávněné a lze poukázati k odůvodnění rozsudku odvolací stolice, v němž případně ze zákona dolíčena jest právní nepřípustnost žalobního nároku, dle něhož strana žalující domáhá se místo opětujících se výživných platů zaplacení odbytného ve výši 3000 K. Dle § 406 c. ř. s. jest odsouzení k plnění jen tehdy přípustné, když splatnost jeho nastala již v době vynesení rozsudku, jedině při nárocích na výživné lze odsouditi k plnění, které splatným se stane teprve po vydání rozsudku. Jedině na plnění výživného má strana žalující nárok a přiřknutí jeho může se státi dle předpisu § 1418 obč. zák. jedině v platech počátkem každého dalšího měsíce dospívajících a předem splatných. Nese to sebou právní povaha takovéhoto nároku na výživné, zejména nejistota jeho právní existence pro budoucnost. Naproti tomu není předpisu zákona, který by připouštěl, aby místo těchto periodických platů vyživovacích přiřknuta býti mohla ve způsobu jakéhosi odbytného určitá zkapitalisovaná částka na penězích. Na věci nemění ničeho, že jde o pozůstalost, která dle § 171 obč. zák. k placení výživného povinna jest; právní stav zůstává týž a ani ohrožení nároku, kdyby skutečně zde bylo, nemůže ospravedlniti úchylku od tohoto ve sporné cestě jedině možného způsobu přiřknutí tohoto právního nároku. Ostatně může strana žalující, jak správně odpůrce dovolatelky uvádí, tomuto ohrožení čeliti vhodnými právními prostředky zejména oddělením jmění pozůstalostního od jmění dědiců, z nichž ostatně jeden jest pod mocí opatrovnickou, a zjišťovací exekucí dle § 372 ex. ř. aneb i vhodnou dohodou s dědici.

Citace:

č. 1272. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 752-753.