Čís. 13887.

Směnečné námitky jsou přípravným podáním. Neobsahovaly-li směnečné námitky návrh (nabídnutí důkazů, druhý stejnopis), jde o formální vadu, již bylo odstraniti podle §§ 84 a 85 c. ř. s. Nepostupoval-li soud prvé stolice tak, nýbrž ustanovil-li k směnečným námitkám druhých žalovaných ústní jednání, stačí, že při tomto jednání byla formální vada napravena přednesem příslušného návrhu.
(Rozh. ze dne 25. října 1934, Rv II 849/34.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu podali žalovaní Jan Š., Adolf T. a Marie K-ová námitky, v nichž tvrdili, že jejich podpisy na směnce byly padělány, a navrhli, by směnečný platební příkaz byl zrušen. Žalovaný Jindřich T. podal též námitky, ale neučinil v nich příslušný návrh. Teprve při ústním jednání dne 10. dubna 1933 navrhl i tento žalovaný, by směnečný platební příkaz byl zrušen. Procesní soud prvé stolice zrušil směnečný platební příkaz ohledně žalovaných Jana Š-a, Adolfa T-a a Marie K-ové, ponechal ho však v platnosti proti Jindřichu T-ovi, a to z těchto důvodů: Žalovaný Jindřich T. sice podal včas námitky proti směnečnému platebnímu příkazu, neučinil však v nich konečný návrh, jakž vyžaduje podání ve smyslu § 78 c. ř. s. a učinil návrh na zrušení platebního příkazu teprve při ústním jednání dne 10. dubna 1933. To však bylo učiněno opožděně, neboť námitky proti směnečnému platebnímu příkazu musí býti učiněny úplně již v přípravném podání, jímž právě námitky jsou, a nestačí učiniti dodatky při jednání pozdějším, pokud by ovšem nešlo o dodatky, které jen v dalším doličují skutkový stav v námitkách uplatněný. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného Jindřicha T-a a zrušil směnečný platební příkaz i ohledně něho. Důvody: Směnečné námitky (§ 557 c. ř. s.) musí býti vzneseny podáním, odpovídajícím požadavkům §§ 75, 78 c. ř. s. Jde zřejmě o podání přípravné, to jest takové, které jen připravuje průběh a obsah budoucího ústního jednání. Podle § 78 čís. 1 c. ř. s. mají obsahovati takováto podání zejména i věcné návrhy, které strana při ústním jednání zamýšlí učiniti. Zajisté jest tento požadavek důležitým při podáních, která určují rozsah budoucího ústního jednání jako jsou žaloby a zvláště odvolání. Vždy však nedostatek některé náležitosti §§ 75, 78 c. ř. s. jest jen formální závadou, kterou nejen lze, nýbrž nutno opraviti podle § 85 c. ř. s. Již z této právní podstaty podání, jímž námitky směnečné vzneseny, jest zřejmo, že formální nedostatky podání nemohou býti směšovány s jinými věcnými náležitostmi směnečných námitek, jež vyžaduje § 550 druhý odstavec c. ř. s. Jak pojem »námitek« sám značí, jest tím míněn skutkový přednes, kterým žalovaný hledí vyvrátiti právní účinnost napadeného platebního příkazu. Jen takovéto »námitky« musí vznésti do předepsané lhůty, jinak je ztrácí. Avšak ani v této příčině nesmí se soud držeti litery podání, nýbrž vykládati smysl a duch skutkového přednesu žalovaného, vyjádřeného »námitkami«. Vždyť k opodstatnění stručných námitek, jež jinak vystihují stav věci, může žalovaný ještě za zavedeného řízení až do jeho konce (§ 179 c. ř. s.) učiniti nový přednes skutkový i důkazní. Nesmí arciť vznášeti nové »námitky« (rozh. nejv. soudu čís. 2336, 4605, 11943 sb.). Pro řízení směnečné platí v zásadě předpisy civ. soud. řádu s výjimkami v zákoně zvláště vytčenými. Po této stránce předpisuje § 550 c. ř. s., že všecky námitky musí žalovaný vznésti v předepsané lhůtě, a § 552 c. ř. s., že o námitkách včasně podaných nařídí soud rok k ústnímu jednání. Tak se také stalo v souzeném případě o námitkách Jindřicha T-a, který je vznesl samostatným podáním, odděleně od ostatních spolužalovaných. Jindřich T. sice ve svém podání mluví o »odporu« proti směnečnému příkazu — žalobě —, avšak tento nepřesný název nemá význam, neboť smysl a účel podání jest jasný, jak také první soud správně rozpoznal. Nebyla-li odstraněna formální závada tohoto podání, totiž že neobsahuje konečný návrh, podle § 85 c. ř. s., tedy ještě před ústním jednáním, byl žalovaný oprávněn tento návrh přednésti při ústním jednání, což skutečně hned na počátku prvého jednání učinil (§ 177 c. ř. s.). Z důvodů, jak učinil prvý soud, nelze proto námitkám upříti oprávnění. Jinak důvody, z nichž bylo námitkám ostatních spolužalovaných vyhověno, platí i ve příčině žalovaného Jindřicha T-a, takže i jeho námitky jsou plně opodstatněny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Je správný názor odvolacího soudu, že směnečné námitky jsou přípravným podáním. Námitky musí ovšem obsahovati současně všechny obrany žalovaného, čerpané z práva hmotného i formálního, a uplatnění nových námitek po uplynutí propadné třídenní lhůty jest vyloučeno (§§ 552, 557, 559 c. ř. s.). Podání námitek u okresních soudů, — a o takový případ v tomto sporu jde — možno učiniti písemně nebo protokolárně (§§ 78, 434 c. ř. s.). Žalovaný Jindřich T. podal včasně »odpor«, v němž uvedl, že směnku vlastnoručně nepodepsal. Obsahově šlo tu o písemné námitky směnečné — nesprávné označení podání je bezvýznamné (§ 84 druhý odstavec, druhá věta c. ř. s.), ovšem podání jeho bylo po formální stránce vadné, neobsahujíc ani návrh, ani nabídnutí důkazů, ani druhý stejnopis. Měl proto soud prvé stolice z úřadu postupovati podle §§ 84, 85 c. ř. s. k odstranění těchto formálních vad. Neučinil-li tak, nýbrž ustanovil-li vzhledem ke směnečným námitkám druhých spolužalovaných ústní jednání, při němž zástupce Jindřicha T-a učinil návrh na zrušení směnečného platebního příkazu a odsouzení žalobkyně k útratám, byl postup tohoto žalovaného správný, neboť tím jen napravil to, co prvý soud při vyřizování jeho »odporu« opomenul dáti odstraniti, nehledíc ani k tomu, že dovolatelka proti postupu žalovaného nečinila výtky podle § 196 c. ř. s. Že nedostatek návrhu v podání jest formální vadou, připouští i nauka (srovnej Dr. Hora: Československé civilní právo procesní díl II. str. 140 odst. VII č. 1), a odstranění této vady nepřekáží jinak přísné formální řízení směnečné, poněvadž zákon v §§ 84, 85 c. ř. s. nečiní v tom směru rozdílu; — ovšem jinak by se měla věc, kdyby běželo o bezobsažný »odpor« (rozh. 9690 sb. n. s.), kdy takové podání má se odmítnouti. Není proto výtka dovolatelky, že nešlo ve přísně nedostatku návrhu v podání žalovaného o formální vadu, opodstatněna a musilo se proto dovolání minouti s úspěchem.

Citace:

č. 13887. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 271-273.