Čís. 1415.
Ustanovení § 568 c. ř. s. nelze použíti na ty, jimž přikázala obec zabraný byt. Osoby ty nejsou vůči majiteli domu podnájemníky. Po 30. červnu 1921 není obec oprávněna ku stížnosti do usnesení, jímž nařízeno vyklizení bytu tomu, komu obec byla byt přikázala.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1922, R II 489/21.)
Usnesením okresního soudu ze dne 18. srpna 1921 povolena byla obci proti majitelům domu exekuce nuceným vyklizením zabraného bytu. Dne 22. srpna 1921 byl byt vyklizen a nastěhovali se pak do něho Josef a František K-ovi. Usnesením rekursního soudu ze dne 5. září 1921 byl exekuční návrh obce zamítnut a zároveň zrušeny veškeré v této věci již provedené úkony exekuční. Majitelé domů domáhali se proto na soudě vyklizení Josefa a Františka K-ových z bytu. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl. Důvody: Je jisto, že obec dle § 70 zákona ze dne 21. března 1921 nebyla již oprávněna pokračovati v provádění opatření zabíracích, nebyla oprávněna podati návrhy na vyklizení zabraného, bytu, a že se stalo způsobem protizákonným, jestli-že obec jako bytový úřad bytem, neoprávněně vyklizeným, dále disponovala. Je však otázkou, zda tyto okolnosti samy o sobě stačí, by odůvodnily exekuční výkon proti osobám třetím, které jednaly v důvěře v opatření správního bytového úřadu, do bytu se nastěhovaly a byt onen drží. Veškeré exekuční úkony, dosud provedené, byly vykonány v exekuční věci obce jako bytového
úřadu proti žadatelům jako majitelům domu. Tyto exekuční úkony vztahují se však toliko na tyto strany, nikoliv však na osoby třetí, na oné exekuční věci nesúčastněné. O Josefu a Františku K-ových v celém předchozím exekučním řízení není ani řeči. Žadatelé nedomáhají se také zrušení exekuce proti obci, nýbrž přímo proti Josefu a Františku K-ovým. Tím, že obec jako bytový úřad disponovala bytem, jí zabraným, propůjčivši byt Josefu K-ovi, vznikl nový právní poměr mezi žadateli jako vlastníky bytu a mezi tímto novým nájemníkem. Aby tento nový nájemník vyklizen býti mohl, jest nutno domoci se proti němu nového exekučního titulu a pak možno provésti vyklizení z bytu, třebas právní důvod, na jehož základě Josef K. byt obdržel, byl zrušen. Bez takového
exekučního titulu jest vyloučen jakýkoliv exekuční výkon (§§ 1, 2, 7 ex. ř.) a jest tudíž i žádané vyklizení z bytu bez exekučního titulu po zákonu nepřípustno. Rekursní soud vyhověl návrhu na vyklizení. Důvody: Právnímu názoru prvního soudce, že nelze v tomto případě
provésti nucené vyklizení bytu proti Josefu a Františku K-ovým, jelikož tím, že obec zabraným bytem dále disponovala propůjčivši jej Josefu K-ovi a dle tvrzení manželky Františka K-a též tomuto, vznikl mezi stěžujícími si vlastníky bytu a novými nájemníky nový právní poměr, takže bez dosažení nového exekučního titulu tito noví nájemníci z bytu nemohou býti vyklizeni, přisvědčiti nelze z těchto důvodů: Dle spisů zabrala obec jako bytový úřad byt, o který jde, na základě zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n.a, jak starosta obce uvádí, přenechala jej Josefu K-ovi. Dle udání manželek Josefa K-a a Františka K-a přikázala obec zabraný byt také Františku K-ovi, takže jest v každém případě míti za to, že Josef K. i František K. byt ten obývají z toho důvodu, že jim jej obec jako bytový úřad přenechala. Vzhledem k tomu, jakož i k ustanovení §§ 12, 13, 15—16 a 20 dříve platného zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n. dlužno posuzovati právní poměr ohledně tohoto bytu mezi vlastníky domu a stranami, byt obývajícími, tím způsobem, že obec, která tento byt jako bytový úřad zabrala, jest považovati za nájemníka a Františka K-a a Josefa K-a, kteří byt ten obývají z toho důvodu, že jim jej obec přenechala, za podnájemníky a stěžující si vlastníky domu za pronajímatele. Dle § 568 c. ř. s. působí výpovědi, příkazy, rozhodnutí a opatření ohledně trvání neb zrušení nájemní smlouvy, jichž pronajímatel dosáhl proti nájemci, též proti podnájemníkovi a jsou proti němu vykonatelný, leč že by tomu překážel právní poměr mezi podnájemníkem a pronajímatelem, jehož existence však žádný z podnájemníků v tomto případě netvrdí. Následkem toho zakládá pravoplatné usnesení rekursního soudu ze dne 5. září 1921 na straně stěžujících si exekuční titul na zavedení předešlého stavu ohledně bytu, z něhož byl jich správce nuceně vyklizen před provedením tohoto exekučního úkonu, nejen proti obci, která byt ten zabrala, nýbrž i proti Františku K-ovi a Josefu K-ovi, kteří byt ten dle svého tvrzení obývají jedině z toho důvodu, že jim byl obcí poukázán pokud se týče přenechán, tudíž jako podnájemníci.
Nejvyšší soud jednak obnovil usnesení prvého soudu, jednak odmítl dovolací rekurs obce.
Důvody:
Nesprávným jest názor rekursního soudu, že obec, zabravši byt dle zákona o zabírání bytu obcemi ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n., má vůči majiteli domu postavení nájemníka a ten, komu byt zabraný přikázala, postavení podnájemníka. Názor ten nemá v citovaném zákoně
opory. Obec neplatí majiteli domu ze zabraného bytu nájemné, nýbrž náhradu (§ 12). Ten, komu obec byt zabraný přikázala, nazýván jest v zákoně nájemcem a nikoli podnájemcem (§§y 15 a 20). Poměr nájemní, na nějž se vztahují ustanovení §§ů 560 a násl. c. ř. s., založiti lze smlouvou, kdežto poměr obce, byt zabírající, k majiteli domu, není dobrovolným
(jako při smlouvě nájemní), není civilněprávním, nýbrž nuceným, kotvícím v právu veřejném, a zakládá se jednostranným úředním aktem zabírající obce. V tomto případě není tedy Josef K., jemuž obec byt přikázala, podnájemníkem majitelů domu, nýbrž nájemcem obce. Ustanovení § 568 c. ř. s., dle něhož nelze na základě exekučního titulu, vydobytého proti nájemníku, vykliditi z bytu i podnájemníky, nelze obdobně použíti na nájemce obce Josefa K-a, neboť předpisu § 568 c. ř. s. jako předpisu výjimečného nelze obdobně použíti na jiné právní poměry (§ 7 obč. zák.). František K. pak, jemuž obec, dle výpovědi starosty obce, bytu vůbec nepřikázala, není ani vůči obci v poměru nájemném, tím méně vůči majitelům bytu v poměru podnájemném. Nelze tedy v tomto případě, jak správně uvedl prvý soudce, exekučního titulu, kterého by snad bylo lze užíti vůči obci, když by exekuční soud z moci úřední neobnovil stavu, jaký byl před exekucí, dle § 568 c. ř. s. použíti proti Josefu a Františku K. a nezbývá majitelům domu, než aby žalobou na uživatele bytu domáhali se uznání, že uživatelům nepřísluší právo, bytu užívati, a na základě exekučního titulu, vydobytého proti nim, domáhali se exekučního vyklizení bytu (§ 10 ex. ř.). Bylo proto dovolacímu rekursu Josefa a Františka K-a vyhověno, usnesení rekursního soudu změněno a usnesení prvého soudu v tom směru obnoveno. Poněvadž exekuční návrh směřoval pouze proti Josefu a Františku K-ovým a nikoliv proti obci, není obec legitimována k dovolací stížnosti, to tím méně, když §em 70 zákona ze dne 21. března 1921, čís. 100 sb. z. a n. stanoveno, že obce mohou pokračovati v provádění opatření, ke kterým byly zmocněny zákonem o zabírání bytů, pouze do 30. června 1921. Podání tohoto dovolacího rekursu jest však pokračováním v provádění zmíněných opatření, neboť jím hledí obec udržeti nájemce, jemuž zabraný byt odevzdala, v užívání bytu toho.