Čís. 14726.

K § 6 alim. zák.
K povolení zajišťovací exekuce pro výživné stačí, že muselo býti již jednou proti dlužníku splatné výživné exekučně vymáháno; nového prodlení jeho není třeba.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1935, Rv II 646/35.)
Žalované byla povolena k vydobytí splatného výživného exekuce zabavením a přikázáním pense žalobcovy k vybrání s obmezením podle zákona čís. 314/20 sb. z. a n. jakož i zajišťovací exekuce týmiž exekučními prostředky k zajištění budoucně dospívajících dávek. Žalobce tvrdě, že svoji alimentační povinnost řádně plní, takže není na zadrželém výživném žalované nic dlužen, domáhá se, by byla z toho důvodu exekuce k vydobytí i zajištění prohlášena za nepřípustnou. Prvý soud uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu na prohlášení zajišťovací exekuce za nepřípustnou zamítl. Důvody: Prvý soud jest názoru, že žalovaná neprávem vedla exekuci k zajištění částky 1200 Kč na výživném za 1 rok, poněvadž povinný (žalobce) výživné ve výši 100 Kč, připadající na měsíc leden 1935, včas zaplatil a tudíž nedal dojíti k nové exekuci pro neplacení výživného (§ 372 ex. ř.) a opírá svůj názor o rozhodnutí čís. 10330 sb. n. s., v němž nejvyšší soud praví výslovně, že nemůže býti smyslem zákona, aby povinný byl pro jediné prodlení po celou dobu trvání vyživovací povinnosti vydán každý rok zajišťovací exekuci, i když svoje povinnosti řádně plní. Avšak předpis § 372 ex. ř. zatím doznal změny zákonem ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 na rok 1931 sb. z. a n., podle něhož předpokladem zajišťovací exekuce není, jak dříve, opětné prodlení v placení výživného dlužníkem a i pro povolení pozdější exekuce zajišťovací není zapotřebí opětného prodlení dlužníka. To vyplývá úplně jasně ze znění zákona samého, uvádí-li zákon, že zajišťovací exekuci lze povoliti, jakmile se zahájí, nebo již dříve se zahájila proti dlužníku exekuce k vydobytí některé dospělé dávky. Pro liknavost žalobcovu musely býti již od roku 1931 vedeny exekuce uhražovací a zajišťovací až do konce roku 1934. Nepadá nijak na váhu, že žalobce koncem prosince 1934 včas platil výživné připadající na měsíc leden 1935. Exekuce uhražovací ku vydobytí částky 100 Kč za měsíc leden 1935 byla sice neoprávněně vedena žalovanou, avšak exekuci zajišťovací žalovaná podle znění § 6 zák. čís. 4/31 sb. z. a n. právem zahájila.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle § 6 alim. zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4/31 sb. z. a n. může k zajištění nároku na výživu býti povolena zajišťovací exekuce, jakmile se zahájí nebo již dříve zahájila proti dlužníku exekuce k vydobytí některé dospělé dávky. Již z doslovu tohoto ustanovení plyne, že k povolení zajišťovací exekuce pro alimenty stačí, že již jednou muselo býti proti dlužníku splatné výživné exekučně vymáháno a není k nové zajišťovací exekuci třeba nového prodlení dlužníkova. Účelem tohoto zákonného ustanovení jest, aby bylo zabezpečeno nerušené pobírání výživného, aby osoba na výživné odkázaná nemusela čekati, zdali dlužník příští vyživovací částku dobrovolně zaplatí čili nic. Tomu nijak neodporuje ustanovení, že zajištění smí býti pokaždé povoleno jen pro dávky, které dospějí v jednom roce, neboť to má význam jen pro rozsah jistoty, která se má vztahovati toliko na souhrn vyživovacích splátek jednoho roku. Zásady vyslovené v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 1930 čís. 10330 sb. n. s., tedy před účinností alimentačního zákona, kterým byl změněn § 372 ex. ř., použíti nelze. Poněvadž pak žalovaná byla nucena vésti proti žalobci již třikráte exekuci uhražovací i zajišťovací, byla proti němu právem povolena nová exekuce zajišťovací na dobu od 1. února 1935 do 31. ledna 1936, i když při jejím zahájení nebyl se žádnou splátkou v prodlení.

Citace:

č. 14726. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 859-860.