NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 9985.

Přikázáním zabavené pohledávky na místo placení ztrácí dlužník co do přikázané částky hlasovací právo ve vyrovnacím řízení.
Byla-li však zabavená pohledávka přikázána jen k vybrání, mají vymáhající věřitel a dlužník ve vyrovnacím řízení jen jeden hlas a musí se o výkonu hlasovacího práva dohodnouti; jinak nemohou hlasovati vůbec.
(Rozh. ze dne 13. června 1930, R II 189/30.)
Společnosti B. byla proti společnosti A. povolena k vydobytí pohledávky 93678 Kč exekuce zabavením pohledávky společnosti A. za společností S. více méně 200000 Kč. K vyrovnání společnosti S. při-
54* hlásila společnost A. svou pohledávku 200000 Kč, domáhajíc se pro ni přiznání hlasovacího práva. Soud prvé stolice nepřiznal této vyrovnací věřitelce hlasovací právo co do částky 93678 Kč, poněvadž prý zabavením její pohledávky společností B. k vydobytí 93678 Kč ztratila co do této částky disposiční právo, takže jí k odporu společnosti B. nutno oduznati i právo hlasovací. Rekursní soud změnil toto usnesení a přiznal akciové společnosti A. hlasovací právo i co do částky 93678 Kč, uváděje v podstatě správně, že zabavením nepřestala býti pohledávka vlastnictvím dosavadní věřitelky a že nelze tedy použíti předpisu § 41 vyr. ř., který předpokládá postup po případě přikázání pohledávky na místo placení.
K rekursu společnosti B. zrušil Nejvyšší soud usnesení rekursního soudu a vrátil mu věc, by po dalším šetření znovu rozhodl.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu napadá společnost B. dovolacím rekursem, k němuž připojila vyhotovení příkazního usnesení okresního soudu ze dne 14. ledna 1930, jímž jí byla pohledávka 200000 Kč, zabavená usnesením obchodního soudu ve Vídni ze dne 8. ledna 1930 do výše vykonatelné pohledávky celkem 93678 Kč přikázána. Dovolatelka uvádí, že předložila toto vyhotovení usnesení již v prvé stolici při ústním jednání dne 12. února 1930, a odvozuje z něho pro sebe hlasovací právo, poněvadž prý veškerá práva k zabavené pohledávce přešla ve smyslu §§ 308 a 316 ex. ř. na ni, čímž společnost A. pozbyla práva, by s touto pohledávkou hlasovala ve vyrovnacím řízení. Podle § 176 (1) konk. ř. a 63 vyr. ř. nebylo by závady, by k tomuto příkaznímu usnesení nebylo přihlíženo, i kdyby nebylo bývalo předloženo v prvé stolici. Leč z usnesení toho není patrno, zda byla pohledávka přikázána k vybrání, či na místo placení, poněvadž žádný z obou předtisků není škrtnut. To třeba tudíž zjistiti, neboť, kdyby bylo správným, že pohledávka společnosti A. byla stěžovatelce přikázána na místě placení, byla by tím společnost A. přestala býti její majitelkou, ovšem jen do výše 93678 Kč, a neměla by co do této částky práva hlasovacího. Vše to mohla by arci stěžovatelka použiti pro sebe jen za splnění všech podmínek prvního odstavce § 41 vyr. řádu. Pakli by však bylo zjištěno, že společnosti B. byla pohledávka společnosti A. přikázána jen k vybrání, nastal by případ upravený v prvním odstavci druhé větě § 40 vyr. řádu, podle něhož jest použíti, vázne-li na pohledávce věřitelově zástavní právo, obdobně předpisu první věty prvního odstavce, podle něhož několik věřitelů, jimž přísluší pohledávka společně nebo jejichž pohledávky až do doby, kdy se dlužník stal neschopným platiti, tvořily jedinou pohledávku, má jen jeden hlas. Těchto několik osob musí se o výkonu hlasovacího práva dohodnouti (§ 40 (2) vyr. ř.). Z toho plyne, že, nedohodnou-li se, nemohou hlasovati vůbec (§ 42 vyr. ř.). Dovolací soud nemá dostatečného skutkového podkladu, by mohl ve věci ihned rozhodnouti, a proto nezbylo, než by usnesení odvolacího soudu bylo v napadené části zrušeno a věc vrácena tomuto soudu, by po konaném šetření znovu rozhodl.

Citace:

Čís. 9985. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 55-56.