NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 7576.

Dávky za veřejné úkony. — Řízení správní (Podk. Rus): * Civilní správa Podkarpatské Rusi není oprávněna rozhodovati instančně o dávce, vyměřené za úřední úkony ve věcech manželských (zák. č. 320/19 Sb.).
(Nález ze dne 23. listopadu 1928 č. 31555.)
Věc: Ladislav P. v H. proti Civilní správě Podkarpatské Rusi o dávku za úřední úkon.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem županského úřadu ve V. z 23. prosince 1925 uděleno bylo st-li a jeho snoubence Amalii L. osvobození od vyhlášek sňatkových (podle ustanovení § 7 zák. 320/1919) a vydáno osvědčení podle ustanovení § 59 odst. 2 zák. čl. XXXIII:1894, že proti uzavření sňatku v cizině není překážek. Týmž výnosem předepsána st-li podle zák. č. 53/1925 a saz. pol. B č. 4 a 6 vl. nař. 163/1925 dávka 1010 Kč.
V odvolání z tohoto předpisu dávky namítal st-l, že je propuštěným státním úředníkem, že nemá žádného ani movitého ani nemovitého majetku a že je materielně podporován svým otcem, obchodníkem s dřívím. Žádal proto, aby předepsaná mu dávka vyměřena byla minimální částkou 50 Kč. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání z důvodu, že dávka vyměřena byla podle zák. a odpovídá majetkovým poměrům st-le.
Maje rozhodovati o stížnosti do rozhodnutí tohoto podané, musil nss především z úřední povinnosti zkoumati, bylo-li rozhodnutí to vydáno úřadem kompetentním. A tu dospěl k závěru, že žal. úřad — Civilní správa Podk. Rusi — nebyl příslušným, aby v této věci rozhodoval jako stolice odvolací.
Podle § 4 zák. č. 53/25, o dávkách za úřední výkony ve věcech správních, vyměřiti dávku přísluší úřadu, který rozhoduje o věci, jejíž projednávání zakládá dávkovou povinnost. Do vyměření dávky podati lze stížnost, o níž podle § 7 cit. zák. rozhoduje s konečnou platností instance nadřízená úřadu, který dávku vyměřil.
V daném případě bylo základem dávkové povinnosti st-lovy udělení osvobození od vyhlášek sňatkových po rozumu ustanovení § 7 zák. 320/1919 a vydání osvědčení po rozumu ustanovení § 59 odst. 2 zák. čl. XXXIII:1894. K rozhodování o obou těchto věcech jest povolán na území Slov. a Podk. Rusi v 1. stolici župan (sr. § 7 odst. 2 a § 30 zák. 320/1919, § 59 odst. 2 zák. čl. XXXIII:1894 a čl. 1 a 2 zák. 113/1924). O stížnostech do rozhodnutí županova přísluší pak rozhodovati ministerstvu vnitra (sr. § 29 zák. 320/1919 a čl. 2 zák. 113/1924). Za tohoto stavu byl pak i k vyměření sporné dávky příslušný v 1. stolici župan, v stolici 2. a konečné pak min. vnitra.
Tato výhradná příslušnost min. vnitra nebyla dotčena ani vl. nař. 113/1923, neboť § 5 tohoto vl. nař. stanoví výslovně, že na působnosti ministerstev v případech, kdy tato podle právních předpisů v Podk. Rusi platných rozhodovala dosud v 2. nebo 3. stolici, nemění se tímto nařízením nic.
Ale pak civ. správa Podk. Rusi v Užhorodě nebyla vůbec příslušnou, aby v daném případě rozhodovala jako stolice odvolací. Stalo-li se tak přes to, jest její rozhodnutí výrokem úřadu nepříslušného, tudíž aktem zmatečným.

Citace:

č. 7576. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 352-353.