NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4862.

Ve sporu o rozvod (rozluku) jest majetkoprávní nároky, nezdařil-li se smír, poukázati na pořad práva. Pořadu práva však není na závadu, že se pokus o smír nestal a nebylo vysloveno, že majetkoprávní nároky odkazuji se na pořad práva.
Vyhověl-li soud prvé stolice žalobě o zrušení smlouvy, neuznav žalovaným namítaného vzájemného závazku žalobcova, nelze žalovanému uváděti tuto okolnost v dovolání do rozsudku odvolacího soudu, jímž k odvolání pouze žalobcovu byla připojena k rozsudku prvého soudu vkladní doložka.
(Rozh. ze dne 31. března 1925, Rv II 130/25.)
Manželství stran bylo rozsudkem rozvedeno od stolu a lože z viny obou stran. Žalobou domáhala se napotom manželka jednak zrušení svatebních smluv, jednak, by na základě rozsudku o této žalobě při ideelní polovici žalovaného k nemovitosti čís. 13 bylo vloženo právo vlastnické pro žalobkyni. Procesní soud prvé stolice v onom směru uznal podle žaloby, v tomto směru žalobu odmítl. Odvolací soud k odvolání žalobkyně změnil napadený rozsudek a doplnil jej v tom směru, že na základě rozsudku může při ideelní polovici žalovaného k pozemku čís. 13 býti vloženo vlastnické právo ve prospěch žalobkyně. Důvody: Je nesporno, že manželství stran bylo rozvedeno z viny obou manželů. V takovém případě jest podle §u 1264 obč. zák. každý z manželů oprávněn žádati o zrušení smluv svatebních. Nárok tento jest nepochybně soukromoprávní povahy a patří již proto podle čl. I. uv. zák. k j. n. na pořad práva. Svědčí tomu také ustanovení §u 117 (§ 108, 1264 obč. zák. mluvící o »řádném soudci« a o »řádném řízení«. Podavši tuto žalobu, použila žalobkyně svého práva a nepřekročila je, připojivši také žádost, by na základě rozsudku mohla si vložiti právo vlastnické na ideelní polovici nemovitostí, žalovanému svého času postoupených. Vždyť svolení k provedení knihovního pořádku směřuje jen k obnovení dřívějšího stavu, který jest účelem zrušení smlouvy svatební. Již z toho plyne, že první stolice nemohla žalobu ani zcela ani z části odmítnouti. Nemohla tak učiniti zejména ani proto, že před podáním žaloby nebyl soudem nesporným proveden pokus vyřízení věci smírem. Neníť správným, že k proválení pokusu toho jest povolán soudce nesporný. V tom ohledu § 117 obč. zák. mluví o »řádném soudci« a »řádném řízení«. Jak již uvedeno, žaloba jest oprávněna. Žalovaný neuvedl ničeho, co by opravňovalo k zamítnutí žaloby a zachování svatební smlouvy. Námitkami takovými není, že žalovaný nemovitost zvelebil, dětem žalobkyně z jejího prvního manželství vyplatil otcovské podíly, že dítěti ze společného manželství nedostalo se od žalobkyně podílu, že žalovaný sklenul znovu stáje, rozšířil hospodářské budovy, opatřil nákladné stroje a dobytek a že podle smlouvy má manžel, jemuž nemovitost připadne, vrátiti druhému, co do gruntu bylo investováno. Všecky tyto okolnosti vznikly teprve po uzavření svatební smlouvy, nejsou s ní v žádné souvislosti a osud jejich není nikterak dotčen osudem svatební smlouvy. Námitkou onoho druhu mohlo by snad býti, že žalovaný přinesl do společného manželství 6000 Kč, dále pár volů a krávu. Než tvrzení toto odporuje smlouvě. Podle ní přinesl jen 3200 Kč a ty je žalobkyně ochotna žalovanému vydati. Ostatně žalovaný se neodvolal, ani nepodal odvolacího sdělení a nelze již proto přičiniti nějaké opatření v jeho prospěch. Mimo to může žalovaný shora uvedené nároky uplatňovati samostatně bez ohledu na to, zda byla svatební smlouvu zrušena, čili nic, zda bylo právo vlastnické zase vloženo ve prospěch žalobkyně čili nic.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Mylným jest názor prvého soudce, že, dokud nejsou strany odkázány soudcem v nesporném řízení na pořad práva, jest pořad ten nepřípustným, neboť právě § 108 a 117 obč. zák. jichž se dovolává, odkazují věc, nemohou-li se strany po dobrém dohodnouti, na pořad práva. Ovšem praví předpisy ty, jakož i § 1264 obč. zák. jenž se odvolává na § 108, že soudce při řízení rozvodovém (rozlukovém) má se o majetkových poměrech manželů pokusiti napřed o smír, než věc na řádného soudce odkáže, ale tímto soudcem není soudce v řízení nesporném, jak prvý soudce za to má, nýbrž soudce ve sporu o rozvod neb rozluku, tedy soudce procesní, a zákon svým předpisem nechce říci nic jiného, než že soud ve sporu o rozvod nebo rozluku má se sice pokusiti o smír o majetkových záležitostech manželů, avšak, nezdaří-li se, že nemá sám o tom rozhodovati, nýbrž věc na příslušný k tomu soud, jenž může býti ovšem jiný, než soud příslušný pro spor o rozvod neb rozluku, a na příslušné sporné řízení, jež ovšem jest v majetkových věcech jiným než v rozvodových a rozlukových a to podstatně jiné, než v rozlukových, odkázati. Na tento příslušný soud a na toto příslušné řízení tedy věc patří, i když ve sporu o rozvod neb rozluku pokus o smír se ani nestal, neboť jest to jedno, jako když se stal, ale neměl výsledku. Bylo tedy o všech částech žalobního žádání v tomto sporu rozhodnouti, jak správně učinil na odvolání žalobkyně odvolací soud, rozhodnuv i o žádaném vkladu vlastnického práva. Tím jsou i všecky ostatní vývody dovolatele vyřízeny. Prvý soud zrušil svatební smlouvu, uváděje její obsah, a žalovaný se z tohoto výroku neodvolal, zrušující tento výrok vešel tudíž v právní moc tak, jak byl, a nemůže se žalovaný po projití lhůty odvolací domáhati jeho doplnění dalšími udanlivým ustanovením svatební smlouvy, t. j. uplatňováním investicí, což směřuje к stanovení vzájemného protiplnění, ačkoli žádný formální návrh na to učiněn nebyl, takže o vadě dle §u 496 čís. 1 a §u 423 a násl. c. ř. s. nemůže býti řeči, neboť žalovaný jen uplatňoval, že žalobkyně, mělo-li by jejímu žádání býti vyhověno, musila by se aspoň k plnění všeho toho, čeho k uvedení v předešlý stav třeba, nabízeti. Byla-li povinna, jak žalovaný míní, obsažnějším vzájemným plněním, než k jakému se nabízela, avšak soudce prvý vyhověl přes to jejímu žádání o zrušení svatební smlouvy a žalovaný rozsudek ten nenapadl, jest věc vyřízena. Brániti se teprv vkladní doložce, kterou připojil soud druhý, není po právu, neboť doložka ta jest jen logickým a nevyhnutelným důsledkem zrušení svatební smlouvy t. j. právního stavu jí zřízeného. Znamenáť zrušení to, že má vše uvedeno býti v předešlý stav, arciť, pokud jen žalobkyně žalovala a na své nároky se omezila, v předešlý stav v prospěchu jejím v rámci jejího žalobního žádání, jemuž právoplatně vyhověno. Není-li v rozsudku tom žalovaný se všemi vzájemnými nároky, zejména tedy nároky na náhradu investic kryt, nezbývá mu při onom stavu rozepře a obsahu rozsudku, než aby se uznání a doplnění jich příslušným způsobem domáhal, dovolacím důvodem proti tomuto rozsudku však to není.

Citace:

č. 4862. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 623-625.