NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 4547.

Ani předpisy §§ 45 a 46 min. nař. čís. 81/1910 ř. zák. ani ustanovení § 12 nyní platného vl. nař. čís. 107/1932 sb. z. a n. nevyčerpávají všechny případy opatrnosti, jíž jest použiti, by se předešlo úrazu při řízení automobilu.
Zavinění (§ 335 tr. zák.), vyjel-li řidič automobilu svým autem ze slepé uličky na silnici, aniž se náležitě přesvědčil, že mu nic v jízdě nepřekáží (nevyslal před vyjížděním na silnici osobu výstražnou a dozorčí).
Pro pojem »okolností zvláště nebezpečných« po rozumu § 337 tr. zák. nerozhoduje tu jen rychlost auta pachatelem řízeného, nýbrž jest přihlížeti i k celkové situaci dané poměry na silnici a k nebezpečí, hrozícímu onou neopatrností ostatním vozidlům na silnici se pohybujícím.
Třebaže ona jízda nebyla rychlá, dála se za okolností zvláště nebezpečných (§ 337 tr. zák.), bylo-li nebezpečí jí oněm vozidlům beztak hrozící ještě zvýšeno tím, že silnice byla omrzlá a kluzká, takže se těžko brzdilo a snadno mohlo dojiti ke smyku.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1932, Zm I 137/31.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 15. ledna 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §§ 335 a 337 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Napadajíc rozsudkový výrok, podle něhož záležela nedbalost stěžovatelova zejména v tom, že opomenul, než vyjížděl s autem ze slepé uličky na silnici, vyslati na silnici »osobu výstražnou a dozorčí, za tím účelem, by ho zpravila, zda vyjetí jeho automobilu na silnici nic nepřekáží, po případě by ho a řidiče jiného přibližujícího se vozidla před hrozícím nebezpečím varovala, namítá stížnost, že v tomto opomenutí nelze spatřovali nedbalost po rozumu § 335 tr. zák., protože prý §§ 45 a 46 min. nařízení ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák. neukládají řidiči automobilu za povinost, by učinil ona opatření. Této námitce nelze přiznati důvodnost. Ani předpisy §§ 45 a 46 cit. min. nařízení, jež platily v době souzeného skutku, ani ustanovení § 12 nyní platného vládního nařízení ze dne 30. června 1932, čís. 107 sb. z. a n., jímž byly předpisy 2. a 3. věty § 45 cit. min. nařízení a § 46 téhož nařízení zrušeny, pokud se týče nahraženy, nevyčerpávají všechny případy opatrnosti, jichž jest použiti, by se předešlo úrazu při řízení automobilu. Vedle zvlášť vyhlášených bezpečnostních předpisů pro jízdu silostroji, zůstává v platnosti všeobecný předpis § 335 tr. zák., jenž ohrožuje trestem nejen každé opomenutí, o němž pachatel podle zvlášť vyhlášených předpisů, nýbrž i takové, o němž již podle přirozených jeho následků, které každý snadno poznati může, nebo podle svého povolání nebo vůbec podle zvláštních svých poměrů může postříci, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství pro život, zdraví nebo tělesnou bezpečnost lidí. Bylo-li, jak rozsudek na základě posudku znalce T-e a na základě svědectví Karla G-eho předpokládá, za dané místní situace skutečně zapotřebí, by stěžovatel vyslal před vyjížděním autem z oné slepé uličky na silnici na ni za oním účelem »osobu výstražnou a dozorčí«, jest v tom, že stěžovatel této povinnosti nedostál, spatřovati nedbalost rázu v § 335 tr. zák. předpokládaného. Při tom jest vzhledem k vývodům stížnosti poznamenati, že rozsudek zaujímá podle rozhodovacích důvodů zřejmě stanovisko, že stěžovatel mohl o tomto opomenutí podle svého povolání seznati, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí pro právní statky v § 335 tr. zák. uvedené. Namítá-li dále stížnost, že rozsudek nezjišťuje po subjektivní stránce přečinu podle § 337 tr. zák., zda stěžovatel předvídal nebo zda mohl předvídati, že z jeho jednání neb opomenutí může nastati konkrétní stav, jenž pak vyvrcholil ve škodu v souzeném případě nastalou, t. j. že nezjišťuje, zda stěžovatel předvídal nebo mohl předvídati právě ten způsob neštěstí, který v souzeném případě nastal, jest tuto její námitku označiti jako právně bezpodstatnou, ano se ke skutkové podstatě přečinu podle § 337 tr. zák. po stránce subjektivní vyžaduje jen, by pachatel předvídal nebo mohl předvídali, že jeho jednáním neb opomenutím může vůbec býti způsobeno nebo zvětšeno nebezpečenství pro právní statky § 335 tr. zák. chráněné. Při veřejném roku navrhl zástupce generální prokuratury, by rozsudek nalézacího soudu byl zrušen podle § 290 odst. 1 tr. ř. ve výroku, »že jednání a opomenutí byla předsevzata za zvláště nebezpečných v §§ 85 c), 87 a 89 tr. zák. dotčených okolností«, a ve výroku, jímž byl skutek obžalovaného kvalifikován za přečin podle §§ 335 a 337 tr. zák. a v důsledku toho též ve výroku o trestu, a by obžalovaný byl ihned uznán vinným jen přestupkem podle § 335 první sazby trestního zákona a by mu byl vyměřen příslušný trest, neboť má generální prokuratura za to, že by okolnosti, v nichž rozsudek spatřuje okolnosti zvláště nebezpečné, totiž, že silnice byla omrzlá a velmi kluzká, takže se na ní těžko brzdilo a mohlo snadno dojiti ke smyku, bylo lze pokládali za okolnost zvlášť nebezpečnou ve smyslu § 337 tr. zák. jen, kdyby bylo zjištěno, že stěžovatel jel autem jím řízeným rychle. To však soud nezjistil, nýbrž zaujímá podle rozhodovacích důvodů naopak zřejmě stanovisko, že stěžovatel jel pomalu. Nedbalost stěžovatelova záležela tedy podle skutkových zjištění rozsudkových jen v tom, že stěžovatel vyjel autem neopatrně ze slepé uličky na silnici, t. j. že vyjel na tuto silnici, aniž se náležitě přesvědčil, že mu nic v jízdě nepřekáží, a dále zejména v tom, že nevyslal před vyjížděním na silnici na ni osobu výstražnou a dozorčí. Za tohoto stavu věci nelze podle názoru generální prokuratury důvodně tvrditi, že nebezpečí s používáním auta stěžovatelova jako vozidla o sobě spojené bylo oněmi okolnostmi, totiž tím, že silnice byla omrzlá a velmi kluzká, zvýšeno. Shledal-li přes to nalézací soud v těchto okolnostech okolnosti zvlášť nebezpečné a podřadil-li v důsledku toho skutek stěžovatelův pod ustanovení § 337 tr. zák., ač skutek ten podle názoru generální prokuratury měl býti správně kvalifikován jen za přestupek podle § 335 tr. zák., zatížil prý rozsudek podle názoru generální prokuratury v neprospěch stěžovatelův zmatkem podle § 281 čís. 10 tr. ř., k němuž jest — třebaže není stížností uplatňován — podle § 290 odst. 1 tr. ř. přihlížeti z povinnosti úřední tak, jako kdyby byl stížností uplatňován.
S tímto názorem generální prokuratury nelze souhlasili, neboť pro pojem »okolnosti zvlášť nebezpečné« nerozhoduje jen rychlost auta obžalovaným řízeného, nýbrž jest přihlíželi i k celkové situaci, dané poměry na silnici a k nebezpečí z neopatrnosti obžalovaného hrozícímu ostatním vozidlům na silnici se pohybujícím. Nebezpečí takové bývá vždy dosti značné, vyjíždí-li někdo neopatrně z vedlejší silnice (slepé uličky) na silnici hlavní. V souzeném případě bylo však nebezpečí to značně zvýšeno tím, že silnice byla omrzlá a velmi kluzká, takže se těžko brzdilo a snadno mohlo dojiti ke smyku, jak rozsudek výslovně zjišťuje, Zavinění lze ovšem obžalovanému přičítati jen, vjel-li — znaje toto nebezpečí, tedy jsa si vědom možných následků svého jednání — třebaže pomalu ale přece neopatrně, z vedlejší ulice na hlavní silnicí. Tu však zjišťuje nalézací soud dále, že »vše to bylo obžalovanému známo a obžalovaný byl povinen na tyto okolnosti vžiti zřetel. Musil zejména počítati s tím, že silostroje přijíždějící po silnici, na níž vyjížděl, i kdyby jejich řidič jel opatrně a přiměřenou rychlostí, nemohou býti tak ovládány, najmě zastaveny tak, jak by tomu bylo při normálním stavu jízdní dráhy a, že tehdy snadno ke srážce takového vozidla s vozidlem jeho nebo k jinému úrazu dojiti mohlo.« Musil-li si tedy obžalovaný uvědomiti, že jiná vozidla na silnici se pohybující nebudou moci tak pravidelně brzditi na omrzlé a velmi kluzké silnici, je na snadě, že se jeho jízda, třebaže nebyla rychlá, přes to děla za poměrů zvláště nebezpečných. Lze proto souhlasiti s názorem nalézacího soudu, že se jízda obžalovaného děla za okolností, jež značně zvyšovaly nebezpečí s použitím automobilu o sobě spojené, tedy za okolností zvláště nebezpečných a, any byly nalézacím soudem jak v objektivním tak v subjektivním směru veškeré složky skutkové podstaty § 337 tr. zák. náležitě zjištěny, nebylo lze návrhu generální prokuratury na zrušení rozsudku ohledně kvalifikace trestného činu ve smyslu § 290 odst. 1 tr. ř. vyhověti.

Citace:

č. 4547. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 335-338.