NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 3702.

Pro věcné ručení nemovitosti za dávku z majetku (§ 62 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n.) rozhodnou jest cena nemovitosti vyšetřená finančními úřady za účelem vyměření dávky ku dni 1. března 1919 a stav břemen k témuž dni, nikoli soudně vyšetřená cena v dražebním řízení a zadluženost v čase dražby.
V řízení o rozvrhu výtěžku exekučně prodané nemovitosti nelze proti dlužníku přisouditi útraty.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1924, R I 254/24.)
K rozvrhu výtěžku za nemovitost, prodanou v exekuční dražbě, přihlásil berní úřad v přednostním pořadí dávku z majetku 200 Kč. Soud prvé stolice dávky nepřikázal, rekursní soud usnesení potvrdil. Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu finanční prokuratury zrušil usnesení obou nižších soudů a přikázal prvému soudu, by po provedeném dalším šetření o nároku na přikázání dávky z majetku ku zaplacení z nejvyššího podání znova rozhodl. Útraty dovolacího rekursu finanční prokuratuře nepřiznal.
Důvody:
Exekuční soud odmítl přikázati dávku z majetku 200 Kč berním úřadem přihlášenou, poněvadž není na prodané nemovitosti knihovně pojištěna. Toto odůvodnění příčí se zřejmě předpisu §u 62 zákona o dávce z majetku ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n., že dávka
požívá na nemovitostech do částky, poměrně na ně připadající, avšak nejvýše do 30 percent zjištěné čisté hodnoty nemovitostí, zákonného práva zástavního, jemuž přísluší přednost přede všemi na nemovitosti váznoucími právy a pohledávkami ze soukromoprávních neb zákonných titulů. Nelze však souhlasiti ani s odůvodněním rekursního soudu, který, poukazuje na doslov právě citovaného předpisu, jest toho názoru, že v tomto případě, vzhledem k tomu, že břemena na prodaném domě, dne 7. června 1922 na 45 440 Kč odhadnutém, v den odhadu jeho cenu přesahovala, není tu čisté hodnoty nemovitosti, ze které by dávka z majetku mohla býti vyměřena, a do jejíchž 30 percent by mohla na nemovitosti váznouti. Dle §u 6 zákona o dávce z majetku jsou pro osobní i věcnou povinnost k dávce jakož i výši dávkou povinného jmění rozhodný stav a hodnota dne 1. března 1919, při čemž cena nemovitosti určuje se samostatně dle zásad, v zákoně uvedených, úřady, dávku vyměřujícími. Nezáleží proto na ceně, vyšetřené soudním odhadem dne 7. června 1922, nýbrž rozhodnou jest cena, vyšetřená za účelem vyměření dávky z majetku úřady finančními ke dni 1. března 1919, a nerozhoduje předluženost, zjištěná při pozdější soudní dražbě, nýbrž stav břemen dne 1. března 1919. Měla-li dražbou prodaná nemovitost toho dne podle ceny při vyměřování dávky z majetku vyšetřené po srážce tehdejších knihovních břemen, čistou hodnotu, vázne poměrný díl vyměřené dávky na ní zákonným právem zástavním do 30% této čisté hodnoty bez ohledu na změny, které později nastaly v ceně a zatížení nemovitosti. Jest tudíž třeba vyšetřiti, jaká cena nemovitosti byla za účelem vyměření dávky z majetku zjištěna, jakou výší byla břemena dne 1. března 1919 na domě váznoucí uznána, a v jakém poměru byla vyšetřená čistá hodnota domu k celkovému majetku, načež teprve bude moci býti rozhodnuto o tom, zda a do jaké míry přísluší přihlášené dávce z majetku 200 Kč na prodaném domě zákonné právo zástavní. Teprve až dotazem na berní správu budou uvedené okolnosti zjištěny,
bude moci býti o sporně otázce rozhodnuto, pročež musilo býti rozvrhové usnesení v tomto směru zrušeno a nařízeno další šetření. Finanční prokuratura navrhuje přisouzení útrat dovolacího rekursu proti dlužníkovi. Nehledíc k tomu, že seznam útrat nebyl předložen (§ 54 c. ř. s.), nelze v rozvrhovém řízení přiřknouti útraty proti dlužníkovi, neboť tento přestal býti přiklepem nemovitosti stranou a nemůže býti řeči o nějakém jeho zavinění dle §u 41 c. ř. s. neb §u 74 ex. ř. Poukazuje se v té příčině na rozhodnutí ze dne 4. února 1913, kniha judikátů čís. 201.

Citace:

Čís. 5230. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 236-237.