Č. 3086.

Nemocenské pojištění: O pojistné povinností služebných — právní věta jako při Boh. 2592 adm.
Administrativní řízení: K otázce významu sněmovních materialií pro výklad zákona.
(Nález ze dne 10. dubna 1924 č. 147).
Prejudikatura: Boh. 2592 adm.
Věc: Otakar G. v Praze proti rozhodnutí ministrestvu sociální péče (za zúčastněnou stranu okr. nemoc, pokladnu na Smíchově adv. Dr. Stanislav Hendrych z Prahy) o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Min. soc. péče potvrdilo nař. rozhodnutím v pořadí instancí výměr osp-é na Smíchově z 27. března 1922, jímž st-l byl uznán vinným přestupkem § 31 zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., jehož se dopustil tím, že nepřihlásil Marii T. k okr. nemoc, pokladně na Smíchově, a odsouzen dle § 67 k pokutě 20 K po případě k trestu vězení v trvání 48 hodin, dále pak uznán povinným, aby doplatil dle § 33 nem. zák. pojistné příspěvky za čas od 1. srpna 1921.
O stížnosti, namítající nezákonnost nař. rozhodnutí a tvrdící, že Marie T. pojistné povinnosti nemocenské nepodléhá, uvážil nss toto: V nál. Boh. 2592 vyslovil nss právní náozr, že osoby, zaměstnané v služebním poměru v domácnosti jako služky obligátornímu nemocenskému pojištění podle zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. podrobeny nejsou.
Na tomto právním názoru trvá nss i v tomto případě.
Při ústním veřejném líčení snažil se zástupce zúčastněné strany vyvrátiti správnost názoru toho poukázav k obsahu parlamentárních materiálu zák., k nimž bylo dle pravidel §§ 6 a 914 o. z. o. přihlížeti a z nichž vysvítá jasně, že bylo úmyslem zákonodárce, služky v domácnostech podrobiti povinnosti pojistné.
K těmto vývodům jest poznamenati, že nss dospěl k právnímu názoru, jenž zástupcem zúčastněné strany byl napadán, řídě se — jak v cit. nálezu je výslovně řečeno — právě pravidlem § 6 o. z. o. (§ 914 jednající o výkladu smluv soukromého práva v úvahu bráti nelze), že zákonu nelze přikládati jiný rozum, než který vychází z vlastního významu slov v jejich souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce.
Za úmysl zákonodárce lze však uznati jedině to, co je v zákoně vysloveno, a nikoliv úmysly a náhledy činitelů na sdělávání zákona účastných, které v textu zákona vyjádřeny nejsou, a záleží jen na tom, jakou právní normu zákon vskutku obsahuje a jaký je úmysl této normy.
Uznal-li žal. úřad nař. rozhodnutím, že st-l jest vinným přestupkem § 31 zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., nepřihlásiv Marii T. k okr. nemoc, pokladně na Smíchově, a povinným, aby doplatil dle § 33 nem. zák. pojistné příspěvky za dobu od 1. srpna 1921, — vycházel z právního náhledu, že Marie T. v domácnosti st-le jako služka zaměstnaná obligatorní nemocenské povinnosti podléhá. Názor tento nesrovnává se však se zák. a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3086. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 253-254.