Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 2038.


Záborový zákon ze dne 16. dubna 1920, čís. 215 sb. z. a n.
Podstaty svěřenskou a zpupnou dlužno s hlediska § 2 záb. zák. co do výměry posuzovati zvláště, byť držitel svěřenství a vlastník zpupného majetku byl touž osobou.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 2 422 22.)
Okresní soud doručil hospodařícímu vlastníku výpověď Státního pozemkového úřadu ze zabraného majetku. Rekursní soud výpověď zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a nařídil rekursnímu soudu, by doplně řádně řízení, znovu rozhodl. Neuznav ostatních námitek vypovězeného uvedl posléze
v důvodech:
Za to poslední námitka je důvodná. Majetek zpupný a svěřenský nelze dle § 2 záb. zák. sčítati, byť držitel svěřenství s vlastníkem zpupného majetku byl jednou a touž osobou, neboť není držitel svěřenství také jeho vlastníkem, nýbrž jen poživatelem, a dle § 2 záb. zák. sčítati lze jen majetky náležející vlastnicky jedné osobě anebo týmž spoluvlastníkům, kdežto zde jsou vlastníci různí, při zpupném statku stěžovatel, při svěřenství veškerost dočasných i budoucích čekatelů společně s ním (§§ 629, 630, 645 obč. zák.). Pakliže zpupné jmění stěžovatelovo nedosahuje výměry § 2 záb. zák., nepodléhá záboru a nemůže mu z něho dle § 12 náhr. zák. dána býti výpověď. Tu však tvrdí stěžovatel, že jeho zpupný majetek měří 52 ha a něco a že jest obsažen ve vypovězených nemovitostech. Sluší tedy vyšetřiti výměru zpupného majetku stěžovatelova a zjistili, které z vypovězených nemovitostí pod něj spadají, a pakliže majetek ten dle zjištěné výměry záboru nepodléhá, ohledně nemovitostí jej představujících výpověď zamítnouti, ohledně majetku svěřenského však ji v platnosti zachovati.
Citace:
č. 1450. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 102-103.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).