Čís. 6722.

Dávka z přírůstku hodnoty. (Dodatek III. k nařízení ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n.). Rozhodnutí o tom, které předměty jsou příslušenstvím nemovitosti, k němuž se při vyměřování dávky nehledí, přísluší výhradně úřadům, vyměřujícím dávku, nechť se hodnota zjišťuje soudním odhadem anebo jiným způsobem.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1927, R 1 9/27.)
Do usnesení prvého soudu, jímž byla stanovena obecná hodnota cukrovaru za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty, stěžoval si navrhovatel, zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze. Rekursní
soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stížnost především vytýká napadenému usnesení nejasnost a neúplnost z toho důvodu, že
prvý soud nerozhodl o tom, co ze strojového zařízení zcizeného cukrovaru jest součástí a co pouhým příslušenstvím nemovitosti. Výtka ta jest
však neoprávněna, poněvadž soud není povolán o této otázce rozhodovati. Pravidla o obecní dávce z přírůstku hodnoty dodatek III. vl. nař.
čís. 143/1922 sb. z. a n. nikde věc tuto do oboru působnosti soudu nepřikazují a podle doslovu §u 17 těchto pravidel určití má soud ze zřetelem na § 272 nesp. říz. § 30 odh. ř. pro nem. a § 272 c. ř. s. podle
provedeného soudního odhadu pouze nabývací nebo zcizovací hodnotu
věci zcizené; soud by překročil meze své působnosti, zákonem mu vy-
kázané, kdyby rozhodoval v řízení dávkovém o právní otázce, co jest
v konkrétním případě součástí a co jen příslušenstvím věci nemovité.
Rozhodnutí to náleží úřadu dávku vyměřujícímu a pořadem stolic jemu
nadřízeným úřadům. Tomu svědčí § 5 pravidel o dávce, jednající o pří-
růstku hodnoty, jenž v posledním odstavci praví: »K ceně (hodnotě)
příslušenství se při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nepřihlíží.«
Dřívější dávkový řád čís. 83/915 z. zák. a čís. 545/1920 sb. z. a n.
obsahoval v tomto odstavci také citaci §u 296 obč. zák. Z doslovu to-
hoto odstavce a jeho zařazení v pravidlech dávkových nutno usouditi,
že o oné otázce nenáleží rozhodnutí řádným soudům, nýbrž úřadům ad- ministrativním a v konečné stolici nejvyššímu správnímu soudu. To do-
tvrzuje nález nejvyššího správního soudu ze dne 11. prosince 1917, čís.
6.042 čís. sb. z. 66, v němž se právě rozhoduje, že stromová školka jest
součástí, nikoli příslušenstvím nemovitostí. Krom toho v projednávaném
případě zemský správní výbor v Praze jako1 opravná stolice ve svém
zrušovacím rozhodnutí ze dne 25. února 1925, v důvodech uvádí, že
stížnost zcizitele bylo dáti na místo z důvodů formálních, aniž by bylo
prozatím nutno zkoumati, zda a pokud jest věcně — totiž ohledně za-
hrnutí strojního zařízení, potrubí, transmise a vodního práva do pod-
kladu dávky — odůvodněna, že však již zde jest podotknouti, že lúiplata
za vodní práva s nemovitostí spojená (dle nálezu nejvyššího správního
soudu ze dne 4. února 1917 čís. 791) dávce nepodléhá. Takto jest roz-
hodnutím zemského správního výboru současně vysloveno zřejmě, že o
otázce příslušenství rozhoduje úřad správní.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud souhlasí s rozhodnutím rekursního soudu i s jeho
správným a výstižným odůvodněním, jímž otřásti se stěžovateli nepo-
dařilo. Úkolem soudu, pověřeného odhadem podle §u 17 dávkového
řádu, jest vyšetřiti hodnotu nemovitosti, rozhodnutí, které předměty
jsou příslušenstvím nemovitosti, к němuž se podle §u 5 dávkového
řádu při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nehledí, přísluší vý-
hradně úřadům vyměřujícím dávku a to ať se hodnota zjišťuje
soudním odhadem, či jiným způsobem. Tím, že úřad vyměřující
dávku v první stolici, dá hodnotu určití soudním odhadem, ne-
nastává v příslušnosti samosprávných úřadů к rozřešení otázky,
které předměty jsou součástí nemovitosti a které jejím příslu-
šenstvím podle § 5 dávkového řádu, žádná změna. Pojem pří-
slušenství není, jak stěžovatel míní, pojmem skutkovým, nýbrž práv-
ním, jmenovitě otázka, co jest příslušenstvím ve smyslu §u 5 dávkového
řádu, jest otázkou ryze právní a musí býti řešena v duchu a v souvi-
slosti s ostatními ustanoveními dávkového řádu, jmenovitě v souvi-
slosti s jeho předpisy o přípočtech a investicích. To se může státi te-
prve při vyměřování dávky, nikoliv již při soudním odhadu. Mylným
jest názor, že soud, maje stanovití hodnotu nemovitosti, musí za tím
účelem vyřešiti otázku příslušenství. Právě projednávaný případ, v němž
byly jednotlivé složky celkové hodnoty odděleně odhadnuty a zvláště
určeny ceny strojového zařízení, jež jest nezbytné pro provoz cukro-
varu, dále strojového zařízení, jež jest к nemovitostem připevněno', a
konečně strojového zařízení, jež jest bez poškození budovy neb strojů
neodstranitelné, dokazuje přesvědčivě, že lze soudním odhadem určití
hodnotu nemovitosti, aniž by se předbíhalo rozhodnutí správních úřadů
o otázce příslušenství. Až bude spor o tom, které strojní zařízení jest
součástí nemovitosti a které pouhým příslušenstvím zcizeného cukro-
varu ve smyslu dávkového řádu, rozřešen samosprávnými úřady v po-
řadu stolic tím neb oním způsobem, vždy bude celková hodnota nemo-
vitostí ze soudního usnesení o hodnotě nemovitosti zjistitelná pouhým
Civilní rozhodnutí IX. 9 — Cis. 6723 —
130
součtem jednotlivých odděleně odhadnutých složek, takže zákonného
účelu soudního odhadu bylo dosaženo. Bezpodstatná jest námitka, že
správní úřady nemají možnosti, by samy zjistily skutečnou povahu kaž-
dého jednotlivého stroje a jsou odkázány na soudní rozhodnutí, naopak
má úřad vyměřující dávku v první stolici stejně jako jeho odpůrce mož-
nost a příležitost působiti při odhadu к tomu, by všechny skutkové
okolnosti důležité pro rozřešení otázky příslušenství byly na místě sa-
mem znalci vyšetřeny a by při určení hodnoty byl na všechny možnosti
příštího rozhodnutí o příslušenství vzat zřetel, jak se v projednaném
případě také stalo. Neobstojí konečně ani námitka, že soud musí
otázku příslušenství vyřešiti sám za účelem příslušejícího mu rozhod-
nutí, kdo má hraditi útraty odhadu. I v případech, v nichž se soud musí
při rozhodování o útratách zabývati touto otázkou, řeší ji jenom jako
otázku předurčující a nezávazně pro pozdější rozhodnutí úřadů správ-
ních, nemůže proto svému názoru dáti průchod ve výroku O' hodnotě ne-
movitosti.
Cis. 6723.
Předpokladem rozhodčí smlouvy jest, že se úmysl stran nesl к tomu,
by třetí osoba rozhodla o věci buď již sporné, buď o věci, jež se v bu-
doucnu může státi spornou vzhledem к právnímu poměru stran. Nejde
však o ní, nýbrž o smlouvu o odhadci, dohodly-li se strany a chtěly se
dohodncwti toliko o tom, by třetí osoba byla pověřena jako osoba od-
borná a důvěryhodná určením určiítých skutečností (hodnoty věci, od-
měny za služby a pod.), aniž si uvědomily, že se mohou vyskytnouti
sporné otázky.
Dohoda o odhadci jest přípustnou i ohledně stanovení odměny ad-
vokáta.
(Rozh. ze dně 20. ledna 1927, Rv I 1042/26.)
Žaloba advokáta o zaplacení odměny byla oběma nižšími
soudy pro tentokráte zamítnuta v podstatě z toho důvodu, že strany
se dohodly, že honorář určí Dr. Κ., ke kterémuž určení dosud nedošlo.
N e j v y š š í soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní vytýká dovolatel především odvolacímu soudu, že
nevystihl správně právní povahu dohody mezi stranami, o niž tu jde, již
odvolací soud vzal za prokázanou a dle níž se žalobce zavázal dáti sta-
novití své odměny za právnické práce Drem. K-em, poznav, že tu ne-
jde O' smlouvu rozhodčí podle §u 577 c. ř. s., nýbrž O' smlouvu o od-
hadci. Dovolatel zastává názor, že dohoda, dle níž advokát se zavazuje,
by odměna jeho byla určena osobou třetí, jest smlouvou rozhodčí, jeli-
kož tu jde o rozhodování sporných nároků po rozumu §u 577 c. ř. s.
Leč nelze otázku, zda v takovém případě jde o rozhodčí smlouvu, či o
smlouvu o odhadci zodpověděti všeobecně a bez zřetele na zvláštní
okolnosti, za jakých к dohodě došlo. Rozsudí má vynésti ze srovnalé
vůle stran o sporném poměru konečný výrok. Předpokladem smlouvy

Citace:

Čís. 6722. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 156-158.