Č. 738.

Zabírání bytů: * Zabrání dle druhé věty § 8, odst. 2 zák. o zabír. bytů v obcemi předpokládá, že jde o byt alespoň s jednou nadpočetnou místností, podléhající zabrání dle §§ 5 a 8 č. 9 téhož zák.
(Nález ze dne 26. února 1921 č. 2321.)
Věc: Václav a Františka V. v Kardašově Řečici proti okresní správě politické v Třeboni o zabrání kuchyně.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zamítla okresní správa politická v Třeboni, poukazujíc na odst. 10 § 8 zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. odpor podaný do usnesení obce Kardašovy Řečice ze dne 21. července 1920 č. j. 1678 ob., jímž tato, odvolávajíc se na zmocnění jmenované okresní politické správy ze dne 20. července 1920 č. j. 17743 zabrala kuchyni z bytu Václava V. v Kardašově Rečici, přikázala ji tamnímu poštovnímu úřadu za telefonní hovornu a vyslovila, že nákladem obce upraví se pro V. kuchyně z malého pokojíka, z něhož upraví se též vchod do dvora.
O stížnosti, vytýkající vadnost řízení i nezákonnost, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Žalovaný úřad opřel sice naříkané rozhodnutí o odst. 10 § 8 uved. zákona, mínil však dojista předposlední odstavec § 8, jak patrno jest z toho, že obec byla k zabrání zvlášť zmocněna.
Ustanovení předposl. odst. § 8 zahrnuje dvojí případ zabrání. O první z případů těch zde zřejmě nejde, nýbrž jedná se o zabrání dle druhé věty tohoto odstavce, jež dovoluje, aby z bytů označených v § 5 zabráno bylo o místnost více, než dopouštějí ustanovení uvedená v § 8 č. 9 zák., dosáhne-li se tím výhodného rozdělení bytů a zbude-li postiženým byt vyhovující míře obvyklé v místě. Ustanovení toto předpokládá tedy byt mající aspoň jednu nadpočetnou místnost podléhající zabrání dle § 5 a § 8 č. 9 uved. zákona.
V předloženém případě jest nesporno, že v domácnosti stěžovatelů jsou tři dospělé osoby (§ 5 odst. 2 zák.), a že byt jejich skládá se ze dvou pokojů a kuchyně. Má tedy byt ten již o obytnou místnost méně, než bylo by lze vzhledem k počtu osob v něm bydlících zabrati dle § 5 a § 8 č. 9 zák. a není proto bytem, jaký § 8 zák. v předposledním odstavci předpokládá.
K tomu přistupuje ještě i to, že z bytu stěžovatelů byla zabrána kuchyně. Dle předposledního odstavce § 5 zák. jest však kuchyně jako pouhé příslušenství bytu ze samostatného zabrání vyloučena.
Poněvadž tu dle toho nejsou zákonné podmínky pro zabrání vůbec splněny, slušelo naříkané rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o správním soudě, aniž bylo třeba zabývati se dalšími výtkami stížnosti.

Citace:

č. 738. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 276-277.