NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12729.

Zaměstnanci veřejní. — Vojenské věci: I. * Státním odpočivným (zaopatřovacím) platem ve smyslu § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních rozumí se i požitky přiznané podle § 11 restrikčního zákona č. 286/1924 Sb. při dobrovolném odchodu z činné služby. — II. * Správní úřad, provádějící snížení státních odpočivných (zaopatřovacích) platů podle § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. — Č. 12729 —
z důvodu vedlejšího výdělečného příjmu poživatele oněch platů, je vázán pravoplatným rozhodnutím příslušného úřadu finančního o odpočitatelných srážkách z tohoto výdělečného příjmu.
(Nález z 16. ledna 1937 č. 4954/35-6.)
Věc: Alexandr B. ve Skalici proti rozh. min. nár. obrany z 13. června 1935 o snížení vojenských zaopatřovacích platů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l byl jako kapitán intendance dekretem min. nár. obrany z 10. června 1925 ke své žádosti z 23. března 1925 přeložen do výslužby (nesup. zálohy) a vyměřeno mu výslužné podle § 11 zákona č. 286/1924 Sb.
Nař. rozhodnutím snížil žal. úřad st-li jeho odpočivné požitky na základě § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. z důvodu vedlejšího výdělečného příjmu, vysloviv mimo jiné, že srážky, jež berní správa uznala st-li, nejdou výhradně na vrub výdělečného příjmu st-lova a nelze je proto při výpočtu podle ustanovení uvedeného § 7 od výdělečného příjmu odečísti celé, nýbrž jen úměrnou jejich část a že representační přídavek a remunerace mohly by býti odečteny jen tehdy, kdyby st-l předložil potvrzení berní správy, že při stanovení daně důchodové nebyly rovněž počítány do příjmu.
Rozhoduje o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, řídil se nss těmito úvahami:
Vytýkajíc nař. rozhodnutí nezákonnost, namítá stížnost především, že předpis § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., o nějž se rozhodnutí to opírá, vztahuje se výslovně pouze na odpočivný plat, st-l byl však přeložen do nesup. zálohy a je stále veden v evidenci pro nastoupení aktivní služby v případě potřeby. St-li vyplácené zaopatřovací požitky mohou prý býti sníženy jen podle předpisů zákona č. 286/1924 Sb. Námitka tato je lichá.
Vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních, vydané na základě § 1 zákona č. 95/1933 Sb. o mimořádné moci nařizovací a prodloužené zákonem č. 206/1933 Sb., stanovilo v § 7, kterým byl změněn předpis § 15 zákona č. 204/1932 Sb., že »má-li poživatel (poživatelka) státního odpočivného (zaopatřovacího) platu vedle odpočivných (zaopatřovacích) platů stálý výdělečný příjem podrobený dani důchodové, snižuje se výplata odpočivných (zaopatřovacích) platů o polovinu částky výdělečného příjmu. Tímto snížením nesmí úhrn odpočivných (zaopatřovacích) platů a výdělečného příjmu klesnouti pod částku 24000 Kč, do kteréžto částky se nepočítají výchovné, přídavky na děti a příspěvky na výchovu«. Z předpisu toho je zřejmo, že nečiní žádného rozdílu, o jaký odpočivný plat státní jde a na základě jakého zákona provedeno přeložení do výslužby osoby, jejíž odpočivný (zaopatřovací plat se podrobuje snížení. Rozhodnou je toliko skutečnost, zda poživatel státního odpočivného požitku má ještě vedlejší stálý výdělečný příjem podrobený dani důchodové. — Č. 12729 —
Že st-l požívá zaopatřovací požitky, ani písemná stížnost nepopírá, a v dekretu min. nár. obrany z 10. června 1925 měl žal. úřad dostatečný podklad pro svůj závěr, že st-l byl přeložen do výslužby (nesup. zálohy) a že mu byly podle § 11 zákona č. 286/1924 Sb. od 1. července 1925 vyměřeny příslušející zaopatřovací požitky, zejména výslužné.
Pokud st-l při ústním líčení namítal, že se § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. na st-le nevztahuje proto, že st-l není poživatelem zaopatřovacích platů, nýbrž poživatelem platů podle restrikčního zákona č. 286/1924 Sb., o kterých se prý vlád. nař. č. 252/1933 Sb. nezmiňuje, nemohl nss námitku tu shledati důvodnou, ježto zaměstnancům, kteří odešli dobrovolně z činné služby podle § 11 zákona č. 286/1924 Sb., přiznávají předpisy tohoto zákona odpočivné požitky s příplatkem, tedy normální odpočivné (zaopatřovací) platy. Předpis § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. pak má na zřeteli poživatele odpočivného (zaopatřovacího) platu a tedy poživatele platů téhož druhu, jaké normuje § 11 restrikčního zákona č. 286/1924 Sb. Nelze proto uznati, že by aplikace § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. na tyto zaopatřovací požitky byla v odporu se zákonem.
Skutečnost, že st-l i po svém přeložení do výslužby je dosud v branném poměru, je zcela nerozhodnou, kdyžtě podle § 25 bran. zákona č. 193/1920 Sb. ve znění zákona č. 53/1927 Sb. i osoby do výslužby přeložené podléhají podle § 2 odst. 4 téhož zákona branné povinnosti. Nemůže tedy st-l z toho, že je veden dosud v evidenci pro aktivní službu, nic vyvoditi pro názor, že jeho zaopatřovací požitky nejsou odpočivným platem ve smyslu § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb.
Stížnost namítá však ještě dále, že ani podle cit. ustanovení, kdyby ho bylo lze na st-le použíti, není nař. rozhodnutí správné, protože nesprávně vypočítává st-lův stálý výdělečný příjem podrobený dani důchodové, zahrnujíc do něho i částku, kterou st-l dostává jako remuneraci a representační paušál, třeba je berní správa nesprávně zahrnula do základu pro vyměření daně důchodové, protože tyto částky slouží zvláštnímu účelu a nemohou proto do příjmu podle uvedeného vlád. nař. býti započítávány. Při ústním líčení provedl st-l blíže tuto námitku ještě v ten rozum, že když berní správa mu zmíněné položky neodečtla, nemusí toto bezpráví trpěti při redukci svých odpočivných příjmů. Ani tato námitka není důvodnou.
Výdělečným příjmem ve smyslu § 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. rozuměti sluší — jak nss vyslovil a odůvodnil již v nálezech Boh. A 7445/28 a 11853/35, vykládaje stejný právní pojem v obdobném ustanovení § 18 zákona č. 286/1924 Sb. — skutečný a čistý příjem, sloužící za podklad vyměření daně důchodové, po odečtení odpočitatelných srážek. Otázku, které srážky jsou odpočitatelné, řeší si správní úřad, provádějící redukci odpočivných platů, toliko prejudiciálně, a má-li v tom směru po ruce pravoplatný výměr příslušného úřadu finančního, je rozhodnutím úřadu finančního vázán.
V daném případě poukázal žal. úřad v nař. rozhodnutí na to, že representační přídavek a remunerace by mohly býti st-li odečteny jen tehdy, kdyby předložil potvrzení berní správy, že při předpisu daně důchodové nebyly rovněž čítány do příjmu. Proti tomuto důvodu stížnost vlastně nebrojí. Ježto však st-l sám uznává, že remunerace a paušál representační nebyly berní správou od zdanitelného příjmu odečteny, nemohl nss shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad si otázku odpočitatelnosti zmíněných položek neřešil jinak než příslušná berní správa.

Citace:

č. 12729. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 196-199.