NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 2391.

Ustanovení §u 1313 a) obč. zák. neplatí při závazcích k náhradě škody z činu nedovoleného. Nedospělce nelze činiti zodpovědnými za následky nepořádného vedení správy jich nemovitostí, již obstarává jejich zákonný zástupce.
(Rozh. ze dne 17. března 1923, Rv II 298 22.) Nezletilá žalobkyně sklouzla za náledí na neposypaném chodníku
před domem nedospělých žalovaných, spravovaným jich otcem, a poranila se. Policejní řád města N., kde se nehoda udála, stanovil v § 30
o čištění chodníků, že v zimní době při nastalém padání sněhu jest povinností majitelu realit, pokud se týče jejich zřízenců čistiti dláždění, chodníky a chodby, třebas i několikráte denně; když nastalo náledí, jest je posypati pískem, popelem nebo řezinami dle potřeby třebas i několikráte denně. Žalobě o náhradu škody proti majitelům domu bylo
oběma nižšími soudу co do důvodu vyhověno, odvolacím
soudem z těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení věci shledávají odvolatelé v tom, že jako nedospělci ve stáří 10- 12 roků se nedopustili žádného zavinění a že se ho dopustiti ani nemohli, že by se tu mohlo jednati nanejvýš o zavinění jejich otce a správce majetku, že tudíž k žalobě nejsou pasivně legitimováni. Ani o nedopatření ve výběru nemůže býti řeči, poněvadž otce ustanovil správcem opatrovnický soud. V tom ohledu poukazuje se především na to, že dle posledního odstavce §u 30 pol. ř. města N. majitelé realit jsou zodpovědní za přesné zachování předpisu tohoto §u, z čehož vychází na jevo, že žalované děti ručí za zavinění otcovského správce svého domu. To vyplývá i z předpisu obč. zákona. Neboť § 1313 a) obč. zák. ustanovuje, že kdo jinému má něco plniti, ručí za zavinění zákonitého zástupce a osob, jichž služeb použil, stejně jako za vlastní zavinění. Toto ustanovení zákona neplatí pouze při závazku smluvním, nýbrž i při závazku
ze zákona, z čehož vyplývá, že škodu otcem a správcem majetku zaviněnou musí nésti nezl. děti jakožto majitelé domu, když jde o užití práva neb o opomenutí povinnosti ohledně majetku, kterého užívají děti zákonitým zástupcem a správcem. Ježto odvolací soud se připojuje ku zjištění prvé stolice v tom směru, že v čase úrazu chodník nebyl dle §u 30 pol. ř. města N. posypán a že se tím otec a správce majetku nezletilců dopustil zavinění, které mělo za následek úraz žalobkyně, a
ježto, jak shora vylíčeno, nezl. žalované děti ručí za vinu otce a správce, první soudce vším právem žalobě co do duvodu vyhověl.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Jak nesporno. vede za žalované nedospělé majitele domu správu
domu jejich otec, jenž též opatrovnickému soudu skládá každoročně účty ze správy (§ 149 a 150 obč. zák.). Vede-li však správu domu, nedospělým žalovaným náležejícího, jejich otec, jsa správou tou soudem
pověřen, jsou jeho děti sproštěny po dobu této správy zodpovědnosti za nedbalé její vedení (§ 21, 149 a 150 obč. zák.). Byť i tedy § 30
polic, řádu města N., jímž nebyly změněny zásady 30. hlavy obč. zákona o náhradě škody, ustanovoval, že majitelé domu ručí za nedbalost svých zřízenců, a za přesné dodržení předpisů, týkajících se čištění
chodníku, sypání jich pískem a popelem, dlužno tomu rozuměti tak, že ručí pouze majitelé domů, kteří jsou svéprávni, a že za nesvéprávné ručí jejich zákonní zástupci, dle občanského zákona k zastupováni povolaní. To plyne z úvahy, že nedospělci, kteří nemají vlivu na vedení správy nemovitosti otcem a nemohou mu správu odníti, nemohou býti ani zodpovědní za nepořádné nebo nedbalé vedení této správy a zodpovědnost ta stíhá pouze zákonného jich zástupce samotného, který správu vede dle svého volného uvážení, pročež v tomto případě nepřichází v úvahu § 1311 obč. zák. Poukaz odvolacího soudu na ustanovení §u 1313 a) obč. zák., z něhož se snaží dovoditi ručení žalovaných za otcovo opomenutí, jest právně mylným, vždyť ustanovení to platí jen v poměru smluvním, tedy tam, kde někdo někomu na základě smlouvy jest k plnění zavázán, ve kterémžto případě ručí ovšem bezpodmínečně za vinu osob, jichž používá ku plnění smluvního závazku, neplatí však při závazcích z činu nedovoleného, jako v případě tomto. Ježto žaloba nesměřuje proti otci žalovaných jako správci jejich domu, nýbrž proti nedospělým žalovaným samotným, bylo nutno jejich dovolání vyhověti, rozsudek odvolacího soudu změniti a žalobu jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2391. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 457-459.