NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3805.

Vypovězení z obce: Okolnost, že odsouzení soudem pro určitý delikt se stalo ve smyslu zák. č. 562/1919 podmínečně, nevylučuje — za splnění podmínek zákonných —, aby obec mohla odsouzeného podle § 11 obec. zřízení vypověděti.
(Nález ze dne 24. června 1924 č. 11 119).
Věc: J. P. ve Z. proti ministerstvu vnitra o vypovězení z obce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl usnesením ob. zast. v Z. vypovězen z této obce z důvodu, že byl podmínečně odsouzen pro zločin zpronevěry podle § 183 tr. zák. K rekursu st-lovu zrušila osp v K. vypovězení z důvodu, že podle § 5 zák. ze 17. října 1919 č. 562 Sb. odkladem trestu odloženy jsou i právní následky, které rozsudek s odsouzením spojuje a že proto st-le nelze pokládati za úhonného, pokud zůstane během zkušební doby bezúhonný. Zsp. v Praze rozhodnutím z 9. února 1922 odvolání obce Z. nevyhověla, nýbrž potvrdila výměr osp z důvodů v něm uvedených.
Min. vnitra však nař. rozhodnutím zrušilo k odvolání obce Z. rozhodnutí zsp-é a výměr osp-é v K. z důvodu, že podmínečný odklad výkonu trestu jest sám o sobě bez významu pro pojem úhonnosti, jaký má na mysli § 11 obec. zříz., podle něhož ztrátu bezúhonnosti může míti v zápětí i čin, který není třeba ani soudně stíhán, jen když jest toho rázu, že působí veřejné pohoršení; ježto v tomto případě jde o zločin zpronevěry, tedy zřejmě o čin, který pohoršení působiti musí, dlužno míti za to, že jmenovaný nebyl v době vypovězení bezúhonný ve smyslu § 11 ob. zříz. a že tedy vypovězení jeho jest odůvodněno.
Stížnost k nss-u vytýká tomuto rozhodnutí . . . nezákonnost v tom směru, že prý odkladem trestu při podmínečném odsouzení jsou po dobu zkušební odloženy i všechny následky právní a mravní, tedy také ztráta bezúhonnosti, takže odloží-li soud st-li výkon trestu, vyslovil tím též implicite, že trestný čin, jehož se st-1 dopustil, ho nezbavil bezúhonnosti a že následkem toho nemůže býti st-1 ani vypovězen z obce.
Názor ten jest mylný. Podle § 1 zák. ze 17. října 1919 č. 562 Sb. může soud výkon trestu peněžitého a trestu na svobodě odložiti na ur- čitou dobu. Osvědčí-li se vinník takto podmínečně odsouzený ve zkušební době, pokládá se za to, že nebyl odsouzen.
Podle § 5 téhož zák. jsou odkladem trestu odloženy také tresty vedlejší, opatření zabezpečovací a právní následky, které trest, zákon nebo rozsudek spojuje s odsouzením.
Z ustanovení těch jest patrno, že podmínečné odsouzení se omezuje výhradně na obor trestní, vztahujíc se jen k následkům, jež jsou na čin trestní stanoveny právem trestním a dále, že podmínečným odkladem trestu se čin sám neodstraňuje, ani se mu neodnímá jeho trestní a difamující ráz, i když se vinník v době zkušební osvědčil. Z toho však vyplývá, že usnesením soudu o podmínečném odkladu trestu není vůbec dotčena přípustnost vypovězení z obce ve smyslu § 11 ob. zříz. pro čin, pro nějž bylo vysloveno toliko podmínečné odsouzení, poněvadž vypovězení z obce není následkem stanoveným právem trestním a není podmíněno odsouzením pro trestní čin, nýbrž jest odůvodněno již pouhou ztrátou bezúhonnosti, kterou úřad správní posuzuje zcela nezávisle na výroku soudním.
Není tedy v nař. rozhodnutí vytýkané nezákonnosti a slušelo proto stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 3805. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 199-200.