Č. 10.564.Bursy. — Řízení před nss-em: Není přípustná stížnost býv. člena plodinové bursy na nss proti rozhodnutí min. zeměd., kterým zamítnuta byla stížnost do usnesení bursovní rady zbavujícího stěžovatele členství. (Nález ze dne 24. května 1933 č. 9346.) Věc: Leopold K. v O. proti ministerstvu zemědělství o zrušení členství bursy. Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost. Důvody: St-li bylo sdělením bratislavské bursy z 20. prosince 1929 oznámeno, že bursovní rada usnesla se ve své schůzi dne 16. prosince 1929 členství st-lovo dnem 31. prosince 1929 zrušiti. Stížnost st-lova do tohoto rozhodnutí byla podle sdělení z 1. září 1930 bursovní radou v sezení dne 28. srpna 1930 zamítnuta a se st-lem sděleno, že odvolání z tohoto rozhodnutí jest nepřípustné. St-l podal do tohoto rozhodnutí dohlédací stížnost k žal. úřadu, která nař. rozhodnutím byla zamítnuta s odůvodněním, že rozhodnutí bursovní rady bratislavské bursy z 28. srpna 1930 stalo se ve shodě s pravidly pro revisi statutárních práv členů a navštěvovatelů bursy, schválenými min. zeměd. v dohodě s ostatními příslušnými min. Neshledává se tedy důvodu, aby bylo proti bratislavské burse v žádaném směru zakročeno. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto: Nss musil předem zkoumati, zda nař. rozhodnutí jest takovým, kterýmž mohlo býti st-li v jeho právech ublíženo a zda tedy st-l má podle § 2 zák. o ss právo ke stížnosti na toto rozhodnutí k nss. A po této stránce jde ze spisů, že st-l na rozhodnutí bursovní rady podal dohlédací stížnost k žal. úřadu a žal. úřad také o této stížnosti v mezích návrhu st-lova jednal, prohlásiv, že neshledává důvodů, aby v žádaném směru proti bratislavské burse bylo zakročeno. Podle tohoto stavu věci jest tedy nař. rozhodnutí aktem úřadu, u něhož st-lem reklamováno bylo dozorčí právo. Avšak nss ve stálé své judikatuře, jmenovitě v nál. Boh. A 834/21 a v mnohých jiných vyslovil právní náhled, že právo dozorčí dáno jest úřadům toliko na ochranu práva objektivního a stranám tudíž nepřísluší nárok na výkon dozorčího práva v jejich zájmu individuelním a nemůže proto odepřením výkonu toho býti porušeno subjektivní právo strany. Poněvadž tedy podle tohoto právního názoru nař. rozhodnutí jako akt úřadu dozorčího nemohlo se dotknouti práv st-lových, není proto stížnost jeho podle § 2 cit. zák. k tomuto soudu přípustná. Pokud pak stížnost namítá, že nař. rozhodnutí jest meritorně nezákonné, nemohl se nss námitkami těmi věcně obírati. Nař. rozhodnutí celým svým obsahem jest odmítnutím a odepřením výkonu moci dozorčí, jehož se st-l domáhal. Na výkon této moci dozorčí nepřísluší však nikomu subjektivní právní nárok. Nevyhověl-li tudíž úřad návrhu strany na použití tohoto dozorčího práva, není tím porušeno subj. právo strany a nemůže proto nss ani o meritorních námitkách stížnosti rozhodovati.