NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Č. 491.

Zabírání bytů: * Zabrání bytu dle § 8 č. 6 zák. ze dne 30. října
1919 č. 592 sb. z. a n. státi se může teprve tehdy, když nájemník nebo
podnájemník se do bytu nastěhoval dříve, než dotyčná smlouva došla
schválení.
(Nález ze dne 16. července 1920 č. 6587.)
Věc: Moldávie, akciová pojišťovna v Praze, (adv. Dr. Arnošt Urban z Prahy) proti společnému bytovému úřadu v Praze stran zabrání místností.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím společného bytového úřadu v Praze ze dne 24. dubna 1920 č. j. A 1979/20 byly pojišťovně »Moldavii« podle § 8 č. 6 zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. zabrány v domě Františka Matějovského čp. 949 v Praze, Národní třída, tři místnosti pronajaté beze schválení Společného bytového úřadu v Praze od 1. března 1920 Svazu průmyslníků v Praze.
Dodatečným podáním ze dne 6. května 1920, jež označeno jako odpor, oznámila stěžovatelka, že tři místnosti, jež byly zabrány, nebyly v době zabrání vůbec pronajaty, poněvadž k podnájemní smlouvě došlo teprve dne 26. dubna t. r. a žádala současně, aby tato smlouva společným bytovým úřadem byla schválena. K tomu bylo ještě dne 12. května 1920 předloženo potvrzení ministerstva obchodu, že jest v zájmu veřejném, aby bylo Ústřednímu svazu českých průmyslníků v Praze umožněno, používati nadále těchto tří místností.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nejvyšší správní soud těmito úvahami:
Byt, o který zde jde, byl zabrán podle § 8 č. 6 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. Podle tohoto ustanovení lze zabrati byty nebo místnosti, jež byly pronajaty bez schválení obce (společného bytového úřadu). Z doplňujících ustanovení § 2 a § 8 č. 1 téhož zákona jest nepochybno, že citované ustanovení § 8 č. 6, cit. zák. nutno vykládati v tom smyslu, že podle něho lze zabrati byt teprve tehdy, když nájemník nebo podnájemník se do bytu nastěhoval dříve, než nájemní nebo podnájemní smlouva byla schválena, neboť jinak by majitel domu resp. bytu vůbec samostatně pronajímati nesměl, což by se příčilo úmyslu zákona zřejmému z § 8 č. 1 citov. zákona.
V přítomném případě jest sice v protokole o zabrání poznámka vyšetřujícího orgánu, že bytu toho používá nyní Svaz průmyslníků, ač nemá nájemní smlouvu schválenu, a že jsou v něm tři úředníci této korporace, kteří by mohli býti umístěni v ostatních místnostech »Moldavie«, ale z protokolu není patrno, zdali tento zápis se stal s vědomím, za souhlasu a za přítomnosti majitele domu a zástupce »Moldavie.« Ani zástupce »Moldavie« ani majitel domu nečiní v protokolu o této okolnosti nijaké zmínky. Není v něm ani konstatováno, co udal dříve majitel domu, zda na dveřích těchto místností jest tabulka s nápisem »Svaz průmyslníků«. Není tedy tímto šetřením zjištěno, zda »Svaz průmyslníků« v čas této prohlídky byl již nastěhován do těchto místností. Zjištění to jest však rozhodující. Neboť byl-li již v tuto dobu tento Svaz do bytu nastěhován, pak bylo zabrání odůvodněno, poněvadž výpovědí ředitele Z. je zjištěno, že nájemní smlouva se Svazem průmyslníků byla ohledně tohoto bytu v tuto dobu již uzavřena a to s účinností již od 1. března 1920. Nebyl-li Svaz průmyslníků ještě nastěhován, pak podle shora uvedeného výkladu § 8 č. 6 cit. zák. měla »Moldavie« ještě čas oznámiti smlouvu nájemní podle § 2 téhož zákona a zabrání bytu by bylo tedy protizákonným.
Dle uvedeného jest zjištění skutkového podkladu pro správné rozhodnutí nedostatečné.
Vada ta je tedy podstatnou a proto bylo naříkané rozhodnutí zrušiti pro vadnost řízení podle § 6 zák. o správním soudu.

Citace:

č. 491. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 485-486.