NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12469.

Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Ustanovení § 190 (2) konk. řádu (§ 70 vyr. řádu) předpokládá, že jde o rozhodnutí, kde kromě veřejných oznámení jest zákonem předepsáno i zvláštní doručení jednotlivým účastníkům. Takovým rozhodnutím jest usnesení vyrovnacího soudu, jímž bylo vyrovnací řízení zastaveno (§ 57 (2) vyr. řádu), není jím však rozhodnutí rekursního soudu, jímž bylo toto usnesení zrušeno a vyrovnacímu soudu uloženo, by, po- mina důvody zastavení, pokračoval ve vyrovnacím řízení. Doručení veřejnou vyhláškou jest v tomto případě nepřípustné, nemůže vůbec jeviti právní účinky a účinky doručení rekursního usnesení nastaly dnem, kdy rozhodnutí to bylo rekurentům zvlášť doručeno.
(Rozh. ze dne 24. března 1933, R II 90/33.)
Vyrovnací soud zastavil vyrovnací řízení podle § 65 čís. 5 vyr. řádu. Rekursní soud zrušil usnesení vyrovnacího soudu a uložil mu, by, vyčkaje pravomoci a pomina důvody zastavení ve vyrovnacím řízení dále pokračoval. Dovolací rekurs proti tomuto usnesení rekursní soud odmítl. Důvody: Podle § 70 vyr. ř. a § 190 konk. ř. počítá se, bylo-li usnesení vedle veřejného oznámení také zvlášť doručeno účastníku, rekursní lhůta ode dne vyvěšení vyhlášky na soudní desce. To platí v případě, že zvláštní doručení účastníkům je předepsáno, a tím více v případech, v nichž obojí způsob vyrozumívání účastníků soudem byl nařízen bez takovéhoto velícího předpisu. Ze spisu vychází najevo, že usnesení, o něž jde, vyvěšeno bylo na desce vyrovnacího soudu dne 9. ledna 1933, pročež patnáctidenní rekursní lhůta uplynula dnem 24. ledna 1933, avšak rekurs byl u soudu podán (přímo) teprve dne 26. ledna 1933. Opožděný rekurs bylo odmítnouti (§ 523 c. ř. s. a § 70 vyr. ř.), když tak již neučinil soud prvé stolice.
Nejvyšší soud zrušil odmítací usnesení rekursního soudu a uložil mu, by, nehledě k odmítacímu důvodu, o rekursu dále jednal.
Důvody:
Jest pravda, že podle § 190 (2) konk. ř. a § 70 vyr. ř. čís. 64/1931 počítá se, bylo-li usnesení kromě veřejného oznámení také zvlášť doručeno účastníkům, rekursní lhůta ode dne vyvěšení vyhlášky na soudní desce. Ale to předpokládá, že jde o rozhodnutí, kde kromě veřejných oznámení i zvláštní doručení jednotlivým účastníkům jest zákonem předepsáno (§§ 72 (3), 123 (3), 145 (2), 153 (2) konk. ř. a §§ 7 (3) a 57 (2) vyř. ř.), any předpisy konkursního a vyrovnacího řádu o doručení veřejnou vyhláškou jsou předpisy velícími, jichž porušení působí zmatečnost doručení (tak také Bartsch Pollak, Komentář ke konkursnímu řádu, 1927, str. 793, pozn. 1 a 2), nečiní-li sám zákon výjimku (§§ 90 (2) a 171 čís. 1 konk. ř.). Takovým rozhodnutím bylo usnesení vyrovnacího soudu ze dne 30. listopadu 1932, jímž bylo vyrovnací řízení zastaveno (§ 57 (2) vyr. ř.), ale není jím rozhodnutí rekursního soudu, jímž bylo toto usnesení zrušeno a vyrovnacímu soudu uloženo, by, pomina důvody zastavení, pokračoval ve vyrovnacím řízení. Doručení veřejnou vyhláškou bylo v tomto případě nepřípustné, nemohlo vůbec jeviti právní účinky, a nastaly tudíž účinky doručení rekursního usnesení dnem, kdy rozhodnutí to bylo rekurentům zvlášť doručeno, což se podle zpátečního lístku stalo teprve dne 11. ledna 1933. Dovolací rekurs, došlý na soud podle podacího zá- známu dne 26. ledna 1933, byl tudíž podán ve lhůtě (§§ 192 (1) konk. ř. a 70 vyr. ř. čís. 64/1931), a rekursní soud, odmítnuv jej jako opožděný, pochybil.

Citace:

Čís. 12469.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 423-425.