NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15167.

Předpokladem přeměny rozvodu v rozluku podle § 17 rozl. zákona jest, že šlo o rozvod nedobrovolný. Byly-li strany jak v otázce rozvodu, tak v otázce viny na něm zajedno, jde o zastřený rozvod dobrovolný, jenž nemůže býti podkladem pro rozluku podle § 17 rozl. zák., třebaže byl vysloven rozsudkem podle formy kontradiktorním.
(Rozh. ze dne 2. května 1936, R I 460/36.)
Manželství, o jehož rozluku podle § 17 rozl. zákona žádá navrhovatel Jan V., bylo rozvedeno z viny obou manželů z důvodu § 13 lit. e), h), i) rozl. zákona. Proti žádané přeměně rozvodu na rozluku se vyslovila odpůrkyně — manželka žadatelova. Prvý soud žádosti navrhovatelově vyhověl a prohlásil rozvedené manželství za rozloučené z viny obou manželů. Rekursní soud návrh na rozluku manželství zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacíímu rekursu.
Důvody:
Rozluku manželství lze povoliti jen z důvodů v zákoně přesným výpočtem uvedených (§ 13 rozl. zák.). Pro sporné řízení rozlukové platí zásada vyšetřovací a zásada pravdy materiální v opaku k pravdě formální, jež platí jen při zásadě projednací. Rozlukové důvody jest zkoumati přísně a jest z úřední moci vzíti v ochranu platný sňatek proti všelikému svévolnému odporu (§ 14 dvor. dekretu čís. 1595/1819 Sb. z. s. a § 10 min. nař. čís. 283/1897 ř. z.). Překážka manželství musí býti úplně dokázána a důkaz nemůže býti podán ani souhlasným doznáním manželů, ani jejich výslechem: podle §§ 371 a d. c. ř. s. (§ 99 obč. zák. a čl. VI. čís. 1 uv. zákona k c. ř. s.). Tyto předpisy platí stejnou měrou také ve sporném řízení rozlukovém (§ 13, posl. odst. rozl. zák.). Důvodem všech těchto přísných ustanovení jest, že rozluka manželství se nedotýká jen soukromých zájmů stran, nýbrž také zájmů veřejných, protože rodina je základem státního celku. Pokud běží o rozluku v řízení nesporném podle §§ 15 až 17 rozl. zákona, jest povšechně předeslati toto: Těmito předpisy nemělo býti nic 'sleveno na stejné přísnosti povolování rozluk v řízení nesporném, jaká platí v řízení sporném. Účel přeměny rozvodu v rozluku v řízení nesporném jest velmi jasně vyložen v důvodové zprávě právního výboru Národního shromáždění tisk 298/1919, kde se v podstatě praví, že vedoucí myšlenkou §§ 15 až 17 bylo jednak zameziti, aby oklikou dobrovolného rozvodu nebyla lehkovážně zaváděna rozluka dohodou manželů, jednak ušetřiti stranám dvojí trapné probírání nejintimnějších rodinných záležitostí, jednak uvarovati se dvojích nákladů soudních, jednak konečně zabrániti přílišnému přetížení soudů. V případech § 17 rozl. zák. jest soudu toliko pečlivě zkoumati, zda výsledky zjištěné ve sporu o rozvod byly by již tenkrát stačily k tomu, aby na jich podkladu byla povolena rozluka, kdyby o ní bylo bývalo žalováno. Z toho, co dosud uvedeno, vyplývá, že zákon chce přísně brániti tomu, aby nedocházelo k lehkovážným rozlukám dohodou manželů, bez dostatečných skutečných rozlukových důvodů, ať běží o rozluku v řízení sporném či nesporném a s tohoto hlediska jest nutno vykládati předpisy zákona o rozluce také v řízení nesporném. Tím lze přejíti k souzenému případu, v němž jde o přeměnu rozvodu v rozluku podle § 17 rozl. zák., kterou první soud povolil, rekursní soud nepovolil. Prvním předpokladem jest nedobrovolný rozvod podle §§ 107 až 109 obč. zák., tedy rozvod, jejž si strana žalující vynucuje proti vůli druhé strany, ať již co do celého rozsudkového výroku, jehož nutnou součástí je také výrok o vině (§ 12 dv. dekr. a § 11 min. nař.) čí jen co do výroku o vině. Zda běží o takový nedobrovolný rozvod či o zakrytý rozvod dobrovolný, nutno posuzovati podle jednotlivostí případu. V souzeném případu uzavřeli manželé po kontradiktorními řízení a po provedení některých svědeckých důkazů smír pro případ, že bude vysloven rozvod z viny obou stran, v němž upravili své majetkoprávní poměry a otázku výživy i výchovy nezletilých dětí. Tím uzavřeli dohodu podle §§ 103 a 105 obč. zák. Pak navrhla žalovaná manželka rozvod z viny žalobcovy, jako již dříve žalující manžel navrhl rozvod z viny žalované manželky. Strany doznaly navzájem skutečnosti »v tomto protokole uvedené«, načež soud vynesl rozsudek, že se manželství rozvádí z viny obou stran z důvodů § 109 obč. zák. a § 13 lit. e), h), i) rozl. zák., odvolav se na souhlasný přednes stran (§ 266 c. ř. s.). Poté se strany vzdaly opravných prostředků proti rozsudku. Právem usoudil rekursní soud, že v tomto případě jde vlastně o zastřený rozvod dobrovolný a že vylíčený postup byl jen obcházením předpisů o souhlasném rozvodu. Na tom nic nemění, že každá z obou stran navrhla rozvod z viny druhé strany, neboť ani v tom směru se strany nesnažily, aby po případě v opravném řízení provedly svou vůli proti vůli strany druhé s pomocí soudního výroku. Strany, doznavše vzájemně skutečnosti druhou stranou pro rozvod uplatňované, které podle nich zakládaly rozvodové důvody, nemohly očekávati nic jiného než výrok o vině jich obou, neboť tento výrok nutně vyplýval ze skutkového přednesu vzájemně doznaného. Že nic jiného neočekávaly, je jasně viděti z toho, že se hned vzdaly opravných prostředků proti rozsudku a že již před tím právě pro ten případ uzavřely také smír, takže jejich návrhy a soudní výrok v otázce viny byly jen pouhou formalitou. Byli tedy oba manželé zajedno jak co do rozvodu, tak co do viny na něm. Jde tedy zřejmě o rozluku dohodou manželů, čemuž právě zákon chce brániti. Není tu proto splněn již první předpoklad § 17 rozl. zák., totiž skutečně nedobrovolný rozvod podle §§ 107 až 109 obč. zák. (srovnej také rozhodnutí čís. 11498 a 13232 Sb. n. s.), takže není třeba se zabývati dalším předpokladem, zda skutečnosti ve sporu najevo vyšlé by byly již tehdy odůvodnily výrok o rozluce, kdyby oň bylo bývalo žalováno.

Citace:

Čís. 15167. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 512-514.