Č. 907.

Úředníci státní: * Zaměstnanci zmínění v § 1 zák. o oficiantech z 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n. mají již ze zákona právní nárok na hodnostní pořadí dle 26. února 1919 v té hod. třídě, do které dle trvání služby ve smyslu § 2 zák. jsou zařazeni. Datum a způsob formálního provedení jest bez významu.
(Nález ze dne 25. června 1921 č. 8238.)
Prejudikatura: nál. č. 189 a 273.
Věc: Čeněk P. a Josef N. v Praze (adv. Dr. L. Hammer z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti (zast. min. taj. Drem. Gust. Neudekem — za zúčastněné strany adv. Dr. O. Sommer z Prahy) stran zařazení v hodnostním seznamu na rok 1920.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Není sporno, že vrchní oficianti Otakar Š., Antonín M. a Antonín H., přidělení ministerstvu spravedlnosti, měli dne 26. února 1919, kdy nabyl zákon z 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n. účinnosti, každý více než dvacet let služby a že se na ně vztahovalo nařízení vešk. min. ze dne 25. ledna 1914 č. 21 ř. z.
Nesporno jest dále, že Otakar š. a Antonín M. jmenováni byli dekretem min. sprav. ze 7. dubna 1919 Pres. č. 442 oficiály v ministerstvu spravedlnosti a že jim ve smyslu zákona z 18. února 1919 č. 89 od 1. března 1919 poukázány byly služební požitky dle IX. hodnostní třídy. Tíž byli dekretem z 21. prosince 1919 č. 1625 jmenováni vrchními kancelářskými oficiály se zpětnou platností od 1. září 1919. Antonín H. jmenován byl dekretem z 21. prosince 1919 č. 1626 vrchním kancelářským oficiálem v ministerstvu spravedlnosti. Dekretem z 10. května 1920 č. 947 bylo stanoveno, že tato jmenování mají platnost od 26. února 1919. Rovněž vrchními kancelářskými oficiály v témže ministerstvu byli jmenováni stěžovatelé Čeněk P. dekretem ze 7. dubna 1919 č. 442 a Josef N. dekretem z 21. prosince 1919 č. 1625 s účinností od 1. listopadu 1919.
Do listiny hodnostní ke dni 31. prosince 1919 uzavřené zařazeni byli H. Antonín, Š. Otakar, M. Antonín, P. Čeněk. N. Josef, při čemž u prvých tří uveden jako rozhodný den 26. února 1919, u Čeňka P. pak den 7. dubna 1919 a u Josefa N. den 1. listopadu 1919.
Stížnostem posléze jmenovaných do tohoto zařazení nebylo naříkaným rozhodnutím vyhověno, což stížnostmi na nejvyšší správní soud naříkáno jako nezákonné.
Rozhoduje o těchto stížnostech setrval nejvyšší správní soud na právním názoru, vysloveném a odůvodněném již v nálezu ze dne 17. prosince 1919 č. 6593 (Boh. č. 273), že osoby zmíněné v § 1 zákona z 18. února 1919 č. 89 sb. z. a n. — kancelářští vrchní oficianti, oficianti a oficiantky a kancelářští pomocníci a pomocnice, pokud se na ně vztahuje nař. vešk. min. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. a pokud v době, kdy zákon nabyl účinnosti, mají 7 neb více let služby — byly již zákonem samým dnem účinnosti jeho na roven postaveni dosavadním kancelářským úředníkům zařazeným do tříd hodnostních, přiznán jim charakter veřejných úředníků státu československého a zařazeni do tří nejnižších tříd hodnostních a sice osoby takto kvalifikované sloužící 7—13 let do XI., osoby sloužící 13—20 let do X. a osoby sloužící více než 20 let do IX. třídy hodnostní.
Zákon z 18. února 1919 nemluví dále o pořadí osob těch v té které třídě hodnostní, z toho však nelze souditi, že osoby ty nemají a nenabyly práva na hodnostní postavení dle § 36 a na hodnostní pořadí ve smyslu § 37 služ. pragm. ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., spíše jde z okolnosti, že zákon bez výhrady osoby uvedené staví na roven dosavadním kancelářským úředníkům zařazeným do hodnostních tříd a je zařazuje do hodnostních tříd XI. až IX., že zařazení to státi se musí dle předpisů pro dosavadní kancelářské úředníky platících, tedy dle §§ 36 a 37 služ. pragm.
Dle toho, co shora uvedeno, nabyli Antonín H., Otakar Š. a Antonín M. hodnosti IX. třídy dnem 26. února 1919, oba stěžovatelé však teprve později (7. dubna a 1. listopadu 1919), služba jejich v IX. třídě hodnostní byla tudíž delší, než služba stěžovatelů v této třídě, pročež jest v souhlasu se zákonem (§ 37 služ. pragm.), když také v seznamu hodnostním před stěžovateli byli zařazeni.
Důsledku tomu nevadí nabytá práva stěžovatelů, neboť dle §§ 36 a 37 služ. pragm. nabývá definitivně ustanovený úředník práva na hodnostní postavení, které odpovídá jeho poslednímu postupu jmenováním do dotyčné hodnostní třídy nebo propůjčením charakteru jejího; pouhé nabytí služebních požitků některé třídy hodnostní časovým postupem na hodnosti ničeho nemění, zejména nečiní takto nabytý plat IX. třídy z úředníka X. třídy úředníka IX. třídy hodnostní.
Stěžovatelé nenabyli tedy práv na pořadí v IX. třídě hodn. dříve než svým jmenováním do této třídy. Okolnost, že Otakar Šulc a Antonín M. byli 7. dubna 1919 jmenováni oficiály, Čeněk P. pak vrchním oficiálem, rovněž nemá významu, když, jak provedeno, oba jmenovaní i Antonín H. již dle samého zákona nabyli dnem 26. února 1919 hodnosti vrchních oficiálů a uvedená jmenování jejich, jak dekret z 10. května 1920 č. 947 implicite doznává, byla jen formelním provedením této zákonné disposice.
Stížnosti jeví se proto bezdůvodnými, pročež musely býti zamítnuty.

Citace:

č. 907. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 671-673.