Č. 423.

Zabírání bytů: * O nároku majitele zabraného bytu na zjednání přístupu k nezabranému příslušenství (terase), jež přístupno jest jen zabranými místnostmi, musí úřad zabrání vyslovující rozhodnouti.
(Nález ze dne 25. května 1920 č. 4183.)
Věc: Hugo Seidel, notář v Rumburku, proti okresní politické správě v Rumburku stran zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím městského bytového úřadu v Rumburku ze dne 13. února 1920 číslo 490 zabrány byly v domě čp. 388 v Rumburku z místností obývaných manžely Hugonem a Annou Seidlovými v 1. poschodí dvě poslední místnosti na straně »Klostergasse« položené a s těmito sousedící pokoj, který se nalézá pod notářskou kanceláří na straně sousedního domu. Odporu manželů Seidlových proti tomuto rozhodnutí podanému nebylo rozhodnutím okresní politické správy v Rumburku z 31. března 1920 číslo 3514 vyhověno z důvodu, že rozhodnutí v odpor vzaté jest dle § 8, odst. 9 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a nař. opodstatněno. Ohledně terasy, připojené k jedné ze zabraných místností, podotknuto v rozhodnutí, že jest věcí manželů Seidlových, aby se dohodli s nájemníkem ohledně jejího dalšího užívání, pokud toto dosud bylo vykonáváno a jest nezbytně žádoucím.
Hugo Seidel opírá stížnost o důvody: 1. vadnosti řízení; 2. nezákonnosti.
ad 1. Vadnost řízení shledává stěžovatel v tom, a) že nebyla mu poskytnuta možnost, aby zvěděl výsledek úředního pátrání a aby k němu mohl zaujmouti stanovisko; b) že další používání terasy učiněno bylo závislým na dohodnutí s nájemcem.
ad 2. Nezákonnost odůvodňuje stěžovatel tvrzením, že se terasa, které užívá k čistění a na které má zřízeno letní loubí, jest výhradně přístupna ze zabraných místností a dovozuje z toho, že následkem toho nelze nabrané místnosti upraviti k samostatnému obývám.
Nejvyšší správní soud uvážil:
ad 1a) Vytýkané vadnosti zde není. Dle protokolu ze dne 3. února 1920 sděleno bylo manželům Seidlovým zamýšlené a později vyslovené zabrání 3 pokojů předem označených. Zabrání tomu Hugo Seidl odporoval a dotyčné prohlášení protokolární se svého stanoviska odůvodnil. Na to vydáno bylo teprve rozhodnutí o zabrání. Tímto postupem vyhověno jest předpisu § 11 cit. zák.
ad 2. K výtce nezákonnosti opřené tvrzením, že následkem nepřístupnosti terasy se strany stěžovatele, záborem vzniklé, nemožno zabrané místnosti upraviti k samostatnému obývání, nelze přihlížeti. Stěžovatel totiž námitku tuto v řízení správním, zejména ve svém odporu nevznesl, nýbrž vytýkal pouze okolnosti, které užívání zabraného bytu stěžují a spočívají v nedostatku příslušenství jako kuchyně, dřevníku, půdy, odděleného sklepa, dovozuje, že náklad na upravení bytu odstraněním těchto nedostatků by byl nepoměrně veliký. Následkem toho nebylo okr. politickou správou v Rumburku o námitce této rozhodnuto. V tomto směru není tedy věc v pořadu instancí správních vyřešena i jest proto stížnost ohledně tohoto stížného bodu dle § 5 zákona o správním soudě nepřípustnou.
ad 1b) Další užívání terasy manželi Seidlovými jest při umístěni terasy, jak vychází na jevo z tvrzení Hugona Seidla a předloženého nástinu a jak je měla na mysli okresní politická správa při svém rozhodování, berouc je tedy za zjištěné, znemožněno provedením vysloveného zabrání místností předem uvedených.
Ve svém odporu proti rozhodnutí městského bytového úřadu v Rumburku domáhal se stěžovatel toho, aby mu byl zachován nerušený přístup k terase, o kterémžto nároku náleželo okresní politické správě v Rumburku rozhodnouti.
Úřad však o tomto petitu strany nerozhodl, nýbrž odkázal stěžovatele, aby se v té příčině dohodl s nájemcem zabraného bytu. Naříkané rozhodnutí nevyčerpává tudíž petitu strany, je proto vadné, i bylo je dle § 6, al. 2 zákona o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 423. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 344-345.