NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Rozbitý císař Vilém.

(Okresní soud v Brně.)

„Takové krásné, roztomilé hrníček to byl, pane sóce, syn ho dovez za války z feldšpitálu, já ho vopatrovala jako skvost...“
„Toho syna?“
„A kde pak syna! Ne. Ten hrníček porculánové. Byl na nim císař Vilém a pod ním takový hezký říkání...“
„Jo, matko, to patří do starých krámů, takové hrníčky. Já se nedivím, že to tuhle pana Kroupu dopálilo a praštil tím o zem...“
„Ale, vijó, pane rado, jakéch mně dal nectnéch men! Copak já, stará osoba, vím? Von přišíl, já mu dala do teho hrníčku kafé a von: „Sakra, to mě nedávéte!“ — a třískl s nim vo zem! Šak to tuhle céra slyšela, ten anštand. Povídám: „To je můj majetek!“ a von hned, vijó, pane rado, tak sprostě! Že pré, dyž si šacíruju víc toho Viléma, než svéch podnájemníků, tož abych mu to řekla hnedka. Von, že se vystěhuje. V tom přišla céra a povídá panu Kroupovi: „Nerozčilujó se!“ A von do ní, čestnýho chlupu na ni nenechal...“ Paní Mráčková si oddychla.
„Na jakou cenu odhadujete ten hrníček?“ ptá se žalobkyně advokát pana Kroupy.
„S nima nemám co mluvit," odsekla bytná. „Tuhle je pan Kroupa a tuhle je slavný sód... Já chcu náhradu za svó čest a za čest svý céry. Vona přece není taková, aby si každé mohl o ňu votřit hubu ...“
Přichází svědčit dcera paní žalobkyně. Počala tím rozbitým Vilémem a skončila proud řeči v tom smyslu, jak si to s maminkou doma říkaly.
„Zatracenej Vilém,“ vzdychl si pan Kroupa, podepisuje rozsudek pokuty 50 Kč, ovšem že podmínečný.
„Jo, ten zavinil víc!“ poznamenal pan rada...

Citace:

Rozbitý císař Vilém. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 7, s. 83-84.