NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5240.

Okresní úředníci: * Byl-li okresnímu úředníku z ohledů služebních přikázán naturální byt z povinností, aby v něm bydlel (t. zv. byt služební), zůstává tím nárok jeho na plné příbytečné ve smyslu § 19 IV. zákona z 23. července 1919 č. 444 Sb. nedotčen.
(Nález ze dne 22. prosince 1925 č. 24718).
Prejudikatura: Boh. 2256 adm.
Věc: Albín M. v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran příbytečného.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením z 1. dubna 1924 vyslovila osk v L., že st-l, správce okr. úřadu pro bezplatné zprostředkování služby a práce a spolu správce okr. stravovny v L., je povinen bydliti v okr. stravovně, jak mu bylo uloženo již výměrem z 19. října 1909, že mu však bude jako náhrada za užívání tohoto bytu s platností od 1. března 1924 srážena z jeho místního přídavku částka 500 Kč ročně. Odvolání st-lem z usnesení toho podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. Stížnost shledal nss důvodnou.
Nss vyslovil v nálezu Boh. 2256 adm. právní názor, že, byl-li obecnímu úředníku z důvodů služebních přikázán naturální byt s povinností, aby v něm bydlil (t. zv. byt služební), zůstává tím nárok jeho na plné příbytečné ve smyslu § 19 bodu IV. zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. nedotčen. Názor ten odůvodnil soud takto: — — —
Poněvadž zákon o služebních poměrech okresních úředníků v Čechách z 23. července 1919 č. 444 Sb. má v § 19 odst. IV. o příbytečném okr. úředníků ustanovení úplné shodné s předpisem § 19 zákona č. 443/19 o příbytečném úředníků při obcích, o služebních bytech rovněž ničeho neustanovuje a, poněvadž oba zákony mají také celkovou tendenci v podstatě shodnou, platí uvedený názor také o příbytečném okr. úředníků.
V daném případě není sporu o tom, že st-li uložena byla služební povinnost bydliti v okr. stravovně a že st-l za poskytnutí tohoto služ. bytu se nevzdal dobrovolně nároku na příbytečné. Není tedy u st-le splněna výminka stanovená v konečné větě IV. bodu § 19 zák. č. 444/1919 a zůstává tudíž v platnosti zásada vyslovená v prvé větě ustanovení toho. Vyslovil-li tedy žal. úřad, že jest přípustno, aby st-li byla jako náhrada za tento byt srážena částka 500 Kč ročně s příbytečného, je výrok ten v rozporu se zákonem a slušelo jej tudíž zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 5240. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 733-733.