Čís. 14890.

Řízení rozlukové. V dovolaím řízení o rozluce manželství lze s úspěchem opakovati návrh na výslech svědka o rozlukovém důvodu, nemohl-li svědek býti slyšen v řízení před nižšími soudy.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1936, Rv I 2412/35.)
Manželství stran bylo rozloučeno z viny obou manželů (hluboký rozvrat manželství), při čemž nižší soudy vinu žalujícího manžela shledaly v tom, že se po dobrovolném rozvodu manželství dopustil cizoložství. V řízení před prvým, soudem nabídla žalovaná důkaz svědkyní S-ovou o tom, že žalobce již v době spolužití manželů porušoval manželskou věrnost a že skoro ničím nepřispíval k nákladům společné domácnosti. Důkaz ten nebyl proveden, poněvadž svědkyně S-ová nemohla býti pro neznámý pobyt vypátrána. Žalovaná teprve v dovolání oznámila její adresu a uplatňujíc dovolací důvod čís. 2 § 503 c. ř. s. žádá zrušení rozsudků nižších soudů za účelem provedení nabízeného důkazu.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Byly-li by okolnosti, o nichž byl nabídnut důkaz S-ovou prokázány, mohlo by to míti vliv na jinaká posouzení zavinění manželova na hlubokém rozvratu manželství, který jest tu jediným důvodem rozlukovým, zejména když pak by se nedalo tvrditi, že žalovaná křivě obviňovala žalobce z manželské nevěry a z toho, že odcizoval věci jí náležející. Také nadávky s její strany prvým soudem zjištěné mohly by se pak snad objeviti v jiném světle, kdyby bylo zjištěno, že byly proneseny v omluvitelném rozčilení, vyvolaném závadným chováním manželovým. Není tedy vyloučeno, že by výslechem svědkyně S. mohly býti zjištěny okolnosti, pro které by bylo lze uznati na převážnou vinu žalobce na hlubokém rozvratu manželství. Rozluku manželství z důvodu hlubokého rozvratu lze však povoliti jenom tehdy, nestihá-li žalujícího manžela převážné zavinění na rozvratu (§ 13 h) rozl. zák.). Otázka zavinění náleží k rozlukovému důvodu (srov. na příkl. rozh. č. 11731 Sb. n. s. aj.) a lze také v dovolacím řízení uplatniti nové okolnosti a průvody sloužící k vyvrácení rozlukového důvodu (rozh. č. 14192 Sb. n. s.), tím spíše pak opakovati návrh na výslech svědka, jehož výslech v řízení 1. a 2. stolice nemohl býti proveden pro neznámost jeho pobytu, (při čemž obnova řízení podle § 530 č. 7 c. ř. s. byla by vyloučena právě pro zásadu vyšetřovací, která připouští novoty i v řízení opravném (srov. rozh. č. 14337 Sb. n. s.). Jeví se tedy výslech svědkyně Hedviky S. nutným k úplnému vysvětlení a důkladnému posouzení rozepře (§ 503 č. 2 c. ř. s.).

Citace:

č. 6982. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 655-656.