NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 10649.

Předpisu § 15 ex. ř. bylo vyhověno tím, že vymáhající věřitel předložil již s exekučním návrhem potvrzení okresního úřadu, jímž tento správní úřad výslovně svolil k zabavení obecních přirážek k vydobytí zadrženého výživného a podotkl, že rozhodnutí zemského úřadu o návrhu vymáhajícího věřitele na výživné nabylo právní moci proti obci. Nebylo přípustné, by se soud povolující exekuci ještě zvlášť dotazoval, zda bylo svolení politického úřadu vydáno správně.
(Rozh. ze dne 27. března 1931, R I 201/31.)
Soud prvé stolice povolil exekuci proti obci zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky obce za poddlužníkem (Československým státem) na daních (přirážkách). Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Na obecní přirážky jest přípustná exekuce jen, předloží-li se svolující prohlášení správního úřadu. Za takovéto prohlášení nelze však uznati potvrzení okresního úřadu ze dne 19. října 1929, ježto se v něm jen uvádí, že rozhodnutí zemského úřadu ve věci alimentace úředníka Rudolfa H-a (vymáhajícího věřitele) nabylo dne 8. září 1929 právní moci. V potvrzení okresního úřadu ze dne 26. listopadu 1930 jest ovšem obsaženo, že svoluje okresní úřad za účelem vydobytí zadržených alimentací k zabavení obecních přirážek obce, protože rozhodnutí zemského úřadu ve věci alimentace důchodního Rudolfa H-a dne 8. května 1929 nabylo proti obci právní moci. Řečené potvrzení nepraví však nic o tom, že k exekuci svoluje i proto, že majetkové součástky, obecních přirážek, může býti užito k uspokojení věřitele bez újmy zájmů veřejných, o něž se má obec starati (§ 15 ex ř.). V § 5 min. nař. ze dne 6. května 1897, čís. 153 ř. zák. se stanoví, že politickým okresním úřadem má býti určeno podle volné úvahy, které součástky majetku obce jsou podrobeny exekuci bez újmy zájmů veřejných, a před vydáním tohoto prohlášení mají býti slyšeni zástupci obce a má býti vykonáno též potřebné úřední šetření o určení a o skutečném upotřebení majetkových součástek, o něž jde. To se však v souzeném případě nestalo, nýbrž potvrzení byla vydána, aniž vzato v úvahu ustanovení § 15 ex. ř. Ježto se poslední šetření o majetkovém stavu obce konalo dne 12. prosince 1930 a byl stav ten shledán neutěšeným, jest bezpečně a s určitostí usuzovati, že stav takový, finančně nepříznivý, tu byl u povinné strany již i v době exekučního návrhu a tedy i v době povolení exekuce, o niž jde. Úředník okresní správy politické se vyslovil též tak, že provedení povolené exekuce by sice obec nezničilo, že by však zajisté stížilo valně účely, o něž se má starati v zájmu veřejném, a že tento veřejný zájem jest důležitější, než soukromý zájem vymáhající strany. Jest též uvážili, že prvým soudem nebyl podle nařízení min. sprav. ze dne 29. dubna 1864, čís. 3563 vyrozuměn zastupitelský sbor obci po zákonu nejblíže nadřízený (nyní okresní úřad), by mohl učiniti v administrativní cestě potřebná opatření. Z přípisu okresního úřadu jest patrno, že provedením povolené exekuce by byly veřejné zájmy obce, povinné strany, ohroženy.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Vymáhající věřitel předložil již s exekučním návrhem potvrzení okresního úřadu ze dne 26. listopadu 1930, jímž výslovně tento správní úřad svoluje k zabavení obecních přirážek obce L. za účelem vydobytí zadrženého výživného a podotýká, že rozhodnutí zemského úřadu o návrhu vymáhajícího věřitele na výživné (alimentaci) nabylo právní moci proti povinné obci. Tím bylo vyhověno předpisu § 15 ex. ř. a nebylo třeba, by se soud exekuci povolující ještě zvláště dotazoval, zda svolení politického úřadu bylo vydáno správně (srov. § 6 druhý odstavec poslední věta min. nař. ze dne 6. května 1897, čís. 153 ř. zák.). Rekursní soud nepřípustným způsobem provedl šetření o správnosti řízení úřadu správního a přezkoumával materielní odůvodněnost svolujícího prohlášení okresního úřadu, jež podle § 5 druhý odstavec nař. čís. 153/1897 ř. zák. jest vyhrazeno volné úvaze tohoto úřadu, přehlédnuv, že podle § 96 prvý odstavec ústavní listiny jest soudnictví ve všech stolicích odděleno od správy a že hmotně- právním nesprávnostem prohlášení bylo lze odporovati jen pořadem správním (srov. § 6 čtvrtý odstavec min. nař. čís. 153/1897 ř. zák.). Bylo proto důvodnému dovolacímu rekursu vyhověti, napadené usnesení změniti a obnoviti usnesení prvého soudu.

Citace:

č. 3680. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1417-1418.