NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 9737.

Obmezil-li žalobce při jednání o námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu žalobu na útraty, jest rozhodnouti usnesením.
Rozhodnuto-li neprávem rozsudkem, jde o útratové usnesení, proti němuž dovolání (dovolací rekurs) jest vyloučen.
(Rozh. ze dne 14. března 1930, Rv I 311/30.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu, v němž byly upraveny útraty na 215 Kč, podal žalovaný námitky. Za jednání obmezil žalobce žalobu na útraty. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz ohledně útrat v platnosti. Odvolací soud zrušil směnečný platební příkaz i ohledně útrat. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Pokud odvolání po formelní stránce, poukazujíc na plenární rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20. května 1924 Pres. 298/24 čís. sb. 3868 vytýká, že bylo nesprávně rozhodnuto rozsudkem místo usnesením, není odůvodněno. Jest správným, že, obmezí-li žalující strana nárok žalobní jen na útraty sporu, má o nich býti rozhodnuto usnesením. Než odvolání přehlíží, že se vydáním směnečného platebního příkazu útraty směnečného platebního příkazu staly jeho součástí, předmětem sporu, nikoliv jen jeho příslušenstvím. To patrno z toho, že ve sporu následkem námitek má býti rozhodnuto, zda platební příkaz zůstává v platnosti, či zda a pokud se zrušuje (§§ 559 a 553 c. ř. s.). Soud prvé stolice právem proto rozhodl rozsudkem o této části platebního příkazu ve smyslu §§ 559 a 553 c. ř. s.
Nejvyšší soud odmítl dovolání. Důvody:
Jde o nepřípustný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhé stolice v otázce útrat podle § 528 prvý odstavec c. ř. s. Vydáním směnečného platebního příkazu nestaly se útraty v něm přisouzené součástí přisouzené částky, předmětem sporu, nýbrž jich přisouzení bylo rozhodnutím o nákladech podle § 55 c. ř. s. O tom nebylo by vůbec pochybnosti, kdyby byl vešel platební příkaz v moc práva, není však důvodu k pochybnostem ani tím, že byly proti němu podány námitky podle § 557 c. ř. s. Jakmile při jednání o nich omezila žalobkyně nárok na útraty sporu, a soud omezil jednání i rozhodnutí na otázku, kdo má nésti útraty platebního rozkazu, neměl rozhodnouti rozsudkem, nýbrž usnesením, neboť rozhodoval jen o tom, zda žalobkyně má nárok na útraty, o nichž bylo sice rozhodnuto platebním příkazem stejně jako o věci samé, ve skutečnosti však jen usnesením pojatým do příkazu (sr. § 552 prvý odstavec c. ř. s.). Soud tudíž rozhodl jen o tom, zda toto útratové usnesení má zůstati v platnosti, čili nic, což se mělo státi opět jen usnesením, ježto povaha útrat jako takových se tím nezměnila.
Nezáleží na předpisu §§ 559 a 553 c. ř. s., neboť ten se týče jen rozhodnutí ve věci, rozhodnutí o zažalovaném směnečném penízi, nikoli však o útratách sporu. Z toho vyplývá jako důsledek odmítnutí tohoto dovolání. Napadený rozsudek soudu druhé stolice není v podstatě než útratovým usnesením, nehledíc k výši sporných útrat podle § 448 c. ř. s., a dovolání proti němu jest jen nepřípustným rekursem, neboť záleží na podstatě rozhodnutí a opravného prostředku, nikoli na jich označení a pojmenování. V dalším postačí poukaz na rozhodnutí čís. 3868 sb. n. s.

Citace:

Čís. 9737.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 410-411.