Authors:
= Váž. civ., 2 (1920)
PDF

Čís. 699.


Odklad exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.).
Odkladu vyklizení z bytu domáhati se může ten, kdo užívá ho na základě nějakého práva. Jaké to právo jest, je lhostejno. Může to na př. býti též právo užívací.
(Rozh. ze dne 5. října 1920, R II 304/20.)
Dřívější majitelka domu měla vyhraženo užívání bytu do určité doby. Po uplynutí vyhražené doby vymohl si nový vlastník domu žalobou vyklizení bytu. Žádosti povinné o odklad exekuce soud prvé stolice nevyhověl. Důvody: Nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. vztahuje se (arg. § 1) na případ vyklizení najatých neb používaných místností (nájemník, domovník, zaměstnanec s bezplatným bytem atd.). V tomto případě však se jedná o vyklizení bytu na základě rozsudku vydaného na podkladě obligačního závazku. Nařízení citované jako nařízení výjimečné dlužno vykládati úzce, nelze je rozšiřovati na případy obligačních závazků k vyklizení místností a tendence celého nařízení směřuje k ochraně nájemníků jako takových. Rekursní soud exekuci odložil. Důvody: Nařízení vlády ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. arciť výjimečně poskytuje, jak plyne z jeho nápisu »místností najatých a pod.« a ze znění § 1 »na návrh povinného (nájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem atd.)« a »vyklizením najatých nebo používaných místností« ochranu každému, kdo jest povinen vykliditi najaté používané místnosti, nemá ale beze své viny jiné přiměřené náhrady. Povinná místnosti, o jichž vyklizení jde, skutečně používá jako dřívější majitelka domu a nelze ji vyloučiti z výhod citovaného nařízení proto, že se jedná o vyklizení bytu na základě rozsudku vyšlého na podkladě obligačního závazku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nařízení vlády ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. podle intence své popřává dobrodiní odkladu exekuce sice pouze stranám, které v držení bytu dostaly se na základě nějakého práva, ale nezáleží na tom docela ničeho, jaké právo to bylo, zda nájemní nebo jiné. Jestliže tedy v daném případě strana povinná měla vyhrazeno právo užívání bytu, jak stížnost sama doznává, platí dobrodiní ono i pro ni, když doba vyhražená pominula a ona jiného bytu získati nemůže.
Citace:
č. 699. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 577-578.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).