NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13822.

Smluvní strana, podavší žalobu o splnění smlouvy, není oprávněna, by po zahájení sporu prohlásila, že od smlouvy ustupuje, a žádala náhradu škody pro nesplnění podle § 920 obč. zák., leč že by se splnění podle smlouvy stalo prodlením druhé strany nemožným neb hospodářsky pro žalobce bezcenným.
(Rozh. ze dne 5. října 1934, R I 900/34.)
Žalobce domáhal se na žalovaných původně zaplacení 40000 Kč, tvrdě, že se zavázal postavili jim domek za 76000 Kč, z čehož bylo v době podání žaloby splatných 40000 Kč. Při druhém roku k ústnímu jednání obmezil žalobce žalobu na 8000 Kč z těchto důvodů; Žalovaní i přes vedení sporu byli se zaplacením ceny za koupený domek v pro¬ dlení, udělil jim proto žalobce dne 21. prosince 1932 čtrnáctidenní dodatečnou lhůtu k zaplacení s tím, že by od smlouvy odstoupil a požadoval náhradu škody vzešlé nesplněním smlouvy, kdyby v této lhůtě nezaplatili. Žalovaní ve lhůtě prohlásili, že domek koupiti a platiti nechtějí. Žalobce prodal proto domek dne 5. ledna 1933 Karle K-ové za 68000 Kč. Cena 68000 Kč byla přiměřená, více dne 5. ledna 1933 nebylo lze docíliti a v důsledku toho obmezil žalobce žalobu na 8000 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle § 918 obč. zák., nesplní-li jedna strana úplatnou smlouvu v náležité době, na náležitém místě nebo tak, jak bylo smluveno, může druhá strana a) žádati buď splnění a náhradu škody pro opoždění, b) nebo může, stanovíc, přiměřenou lhůtu k dodatečnému plnění, prohlásiti, že od smlouvy odstupuje. Zákon stanoví, že se druhá strana může rozhodnouti buď pro a) nebo pro b) a zákon nedává druhé straně právo na změnu jejího rozhodnutí. Žalobce, podav žalobu o zaplacení, rozhodl se pro eventualitu ad a) a nemůže za sporu rozhodnutí své v materielním smyslu změniti, od smlouvy upustiti a domáhati se na místě zaplacení splátek rozdílu mezi cenou trhovou, smluvenou se žalovanými a trhovou cenou smluvenou Karlou K-ovou. Kdyby se žalobce před podáním žaloby rozhodl pro zrušení smlouvy a musel by tento nárok svůj žalobou uplatňovali, nemohl by rovněž rozhodnutí své po žalobě měniti. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Nelze sdíleti právní názor procesního soudu, neboť žádati splnění smlouvy jest samozřejmým, primerním právem každého smluvníka, avšak nevylučuje, by nemohl žalobce i za sporu ustoupiti od uplatnění tohoto práva, jsou-li tu zákonné předpoklady pro možnost ustoupení od smlouvy, ovšem ale v tomto případě musí podle § 918 obč. zák. uděliti druhé straně přiměřenou lhůtu ke splnění, což žalobce tvrdí, že učinil. Naopak ovšem nebylo by lze změniti nárok na interese v nárok na plnění. Tento soud jako soud rekursní vyslovil již v této věci v rozhodnutí ze dne 15. května 1933 právní názor, že v souzeném případě ustoupením od smlouvy žalobcem a omezením žaloby na 8000 Kč s přísl. (v důsledku prodeje domku za sporu a projednáváním částky 8000 Kč s přísl. z titulu náhrady škody) nejde o změnu žaloby, nýbrž prostě o žádání interese pro nesplnění smlouvy, tedy jen o změnu předmětu, nikoliv ale důvodu žaloby (§ 235 c. ř. s. odst. 4). Tedy právně není vyloučeno, by se žalobce nemohl domáhati v souzeném případě interese a jest jen rozhodným, zda jsou zde skutkové předpoklady pro právní nárok na toto interese. Vynesl-li však soud procesní ihned po rekursním rozhodnutí bez dalšího věcného podkladu rozsudek žalobu zamítající, posoudil věc po stránce právní nesprávně. Bylo věcí procesního soudu zkoumati a zjistiti, zda byly zde materielně právní skutkové předpoklady pro ustoupení od smlouvy a možnost požadovati náhradu interese. Se stanoviska hmotněprávního v § 918 obč. zák. vytčeného, nelze usouditi, že nárok žalobcův nebyl oprávněn prostě již proto, že původně žaloval o zaplacení splátek smluvené ceny trhové a teprve až za sporu ustoupil od smlouvy (viz rozh. nej v. soudu čís. sb. 8438 a 11881) a žádal o placení interese. Nehledě k tomu, že mohou tu býti i skutečnosti, které důvodně pohnuly žalobce až za sporu místo trvání na smlouvě od ní ustoupiti a žádati náhradu pro nesplnění smlouvy.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě k důvodu zrušení, o odvolání dále jednal a rozhodl.
Důvody:
Nejvyšší soud neschvaluje právní závěr odvolacího soudu, že smluvní strana, podavší žalobu o splnění smlouvy, je oprávněna, by po zahájení sporu, stanovíc přiměřenou lhůtu podle § 918 obč. zák., prohlásila, že od smlouvy ustupuje, a žádala náhradu škody pro nesplnění podle § 920 obč. zák. Dovolává-li se smluvní strana v případě, že druhá strana úplatnou smlouvu včas nebo řádně nesplnila, pomoci soudu, by právo, pro něž, se podáním žaloby rozhodla, bylo rozsudkem nezvratitelně formalisováno a, bude-li třeba, i soudní exekuci vynuceno, projevuje způsobem veškeru pochybnost vylučujícím, že v otázce výběru promluvila slovo poslední, že činí nárok jen na ono právo, o které právě žaluje. Tím zříká se zároveň práv, pro něž se nerozhodla. Žalobou o plněni zřekl se tudíž žalobce práva požadovati na žalovaných náhradu škody pro nesplněni. Z této zásady o neodvolatelnosti výběru jest ovšem připustiti úchylku pro případ, ukáže-li se, že splněni podle smlouvy se stalo prodlením druhé strany nemožným, neb hospodářsky pro žalobce bezcenným. V souzené věci však tu není ani toho ani onoho důvodu, pro který by bylo lze připustiti, by se žalobce uchýlil od volby žalobou již vykonané (Klang II, 479; viz pro obdobné předpisy obchodního práva rozhodnuti sb. n. s. čís. 3485, 1526). Rozhodnutí sb. n. s. čís. 11881 a 8438, jichž se dovolává odvolací soud, vycházejí z úplně jiného skutkového a právního základu a nehodí se nijak na tento případ.

Citace:

Čís. 13930.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 336-338.