NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 17072.

Odpovědnost dráhy (zák. č. 27/1869 ř. z.).
Československý stát neodpovídá za úraz, k němuž došlo v době, kdy železniční vagon byl již přistaven na koleje soukromé vlečky a převzat zaměstnanci majitele vlečky.
(Rozh. ze dne 12. října 1938, Rv I 3183/37.)
Podle zjištěného stavu věci došlo k žalobcovu úrazu nikoliv na drážním tělese železničního eráru, nýbrž po přistavení vagonu z drážního tělesa na koleje vlečky firmy T-ké železárny a po převzetí vagonu zaměstnanci uvedené firmy při jeho posunu zaměstnanci firmy na kolejích vlečky. Posunování vagonu se dělo tím. způsobem, že čtyři dělníci uvedené firmy — a mezi nimi žalobce — strkali vůz u předních nárazníků dopředu. Žalobní nárok, kterého se žalobce domáhal na žalovaném Československém státu zaplacení 91 686 Kč s přísl. z důvodu náhrady škody mimo jiné též podle zák. č. 27/1869 ř. z., soud prvé stolice neuznal důvodem po právu, kdežto odvolací soud jej uznal důvodem po právu.
Nejvyšší soud obnovil mezitímní rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Podle zjištěného skutkového stavu věci došlo k žalobcovu úrazu nikoliv na drážním tělese železničního podniku, nýbrž po přistavení vagonu z drážního tělesa na koleje vlečky firmy T. železárny a po převzetí
65* vagonu zaměstnanci uvedené firmy při jeho posunu jejími zaměstnanci na kolejích vlečky. Posunování vagonu se dělo tak, že čtyři dělníci uvedené firmy — a mezi nimi žalobce — strkali vůz u předních nárazníků dopředu.
Odpovědnost dráhy podle § 1 zák. č. 27/1869 ř. z. předpokládá, aby příhoda v dopravě nastala při výkonu nebo v příčině výkonu patřícího do dopravní služby dráhy provozované parní nebo jinou živelní silou.
Jestliže byl v souzeném případě prázdný vagon přistaven na koleje vlečky uvedené firmy a převzat jejími zaměstnanci, vyšel již z železniční dopravy a nelze ruční posunování vagonu zaměstnanci firmy na kolejích její vlečky pokládati za posunování vozu za normálního posunu železničního a tudíž za železniční dopravy. K žalobcovu úrazu došlo při ručním posunu vozu na kolejích vlečky, když byl železniční provoz již ukončen. Nenastal tedy úraz vůbec v provozu železnice, nýbrž v provozu na vlečce uvedené firmy, a to jest jediné rozhodující pro posouzení otázky, zda příhoda nastala při výkonu nebo v příčině výkonu patřícího do dopravní služby dráhy, a pro řešení otázky její odpovědnosti podle § 1 zák. č. 27/1869 ř. z., jak to bylo blíže odůvodněno v rozhodnutí č. 4638 Sb. n. s., na něž sice odkázal i odvolací soud pro svůj právní názor, avšak nepřípadně. Při tom netřeba se ani zabývati další otázkou, zda nešlo v souzené věci o příhodu v dopravě i proto, že posun vagonu nebyl prováděn parní neb elementární silou, nýbrž silou lidskou.

Citace:

č. 4008. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 20-21.