NPD documents search: Právník, 75 (1936) - Z rozhodnutí vrchního soudu v Praze:

Oběžník Ústřední sociální pojišťovny ze dne 24. srpna 1926, č. 11, o odbytném podle § 121, odst. 1., zákona č. 221/1924.

Pozůstalí po pojištěnci, který před uplynutím čekací doby zemřel, mají nárok na odbytné ve výši ročního invalidního důchodu, na nějž by pojištěnec měl nárok, kdyby byl dokonal čekací dobu (§ 121, odst. 1.).
Z malého počtu doposud došlých žádostí o odbytné je vidno, že ustanovení o tomto nároku v kruzích pojištěnců a jejich rodinných příslušníků nejsou ještě známa. Ústřední sociální pojišťovna pokládá za svou samozřejmou povinnost, starati se o to, aby znalost o tomto nároku byla co nejvíce rozšířena. Tento úkol mohou nejlépe splniti nemocenské pojišťovny, které jsou v přímém styku s pojištěnci a jejich rodinami. Ústřední sociální pojišťovna žádá proto, aby nemocenské pojišťovny při žádné příležitosti neopominuly upozorňovati na nárok na odbytné; mohou tak činiti zejména při výplatě pohřebného. Bude jistě v zájmu popularisace invalidního a starobního pojištění, aby na tuto dávku bylo poukazováno i při jiných vhodných příležitostech (zejména při přednáškách, schůzích a krajinským tiskem); zatím však nebuďtež vydávány zvláštní tištěné vyhlášky. Touto otázkou bude se zabývati Ústřední sociální pojišťovna v dohodě s jednotlivými svazy nemocenských pojišťoven.
Ústřední sociální pojišťovna doufá, že se tímto způsobem dá dosíci toho, aby skutečně každý, jemuž nárok na odbytné přísluší, svoje právo uplatnil, takže nedojde v žádném případě k promlčení nároku (§ 122).
Při vyřizování jednotlivých žádostí nechť se řídí tamní pojišťovna těmito pokyny:
Pozůstalými podle § 121, odst. 3., jsou: a) manželka (manžel), b) děti, c) rodiče, d) sourozenci.
Nárok přísluší v uvedeném pořadí, t. j. je-li tu alespoň jedna oprávněná osoba v dřívějším pořadí, nepřichází v úvahu nikdo z dalších pozůstalých. Nárok na odbytné jest (ústně nebo písemně) přihlásiti u nemocenské pojišťovny, u které byl zemřelý, naposled pojištěn (§ 186). Nárok může uplatňovati pouze osoba oprávněná, nebo její zákonný zástupce; nezletilec, dosáhnuvší 17. roku, může jej uplatňovati sám. Jinak musí za děti do 17. let — není-li tu otce — zakročiti poručník neb organisace pro péči o mládež (§ 137).
Neuplatní-li se nárok do roka po smrti pojištěncově, zaniká (§ 122).
Nemocenská pojišťovna o vznesené žádosti provede potřebné šetření a předloží ji pak se svým do- brým zdáním a doklady Ústřední sociální pojišťovně, která o nároku rozhodne (§ 187, odst. 2.).
V případě odbytného manželce (manželovi) nebo dětem obyčejně zvláštního šetření nebude třeba, poněvadž jde zpravidla pouze o zjištění skutečnosti (smrti pojištěnce, rodinných poměrů atd.). Jinak bude tomu u rodičů a sourozenců; ti mají nárok na odbytné jen tehdy, žili-li se zemřelým alespoň půl roku před jeho úmrtím ve společné domácnosti a byli-li výživou převážně na něho odkázáni. Okolnosti tyto bude nutno zjistiti jednak žadatelovým prohlášením, jednak dotazem na obecním úřadě posledního bydliště zemřelého, po případě dožádáním politického úřadu I. stolice, aby provedl úřední šetření.
O ostatních okolnostech bude vyžádán listinný průkaz (arg. ex § 133, odst. 3.: (»Pohřebné a odbytné vyplatí se po předložení dokladů, osvědčujících nárok«). Různé listiny žadatel jistě již bude míti po ruce, chybějící mohou snadno býti obstarány ve formě výpisu z matriky.
Z dokladů jest předložiti:
a) Jde-li o odbytné vdově: 1. úmrtní list pojištěncův, 2. oddací list, 3. potvrzení matričního úřadu (politického úřadu, farního úřadu atd., na Slovensku obecního neb obvodního notáře), že vdova v čase úmrtí manželova nebyla od něho z vlastní neb oboustranné viny soudně rozvedena, a že manželství nebylo soudně rozloučeno nebo prohlášeno za neplatné.
Totéž platí obdobně při odbytném vdovci.
Je-li podezření, že žadatel smrt pojištěncovu zavinil nebo spoluzavinil, nutno zjistiti bližší okolnosti, zejména bylo-li zahájeno trestní řízení.
Tím nemá býti předbíháno řešení otázky, zdali je nárok na odbytné i tehdy, kdyby nárok na vdovský (vdovecký) důchod byl vyloučen z důvodů uvedených v § 115.
b) jde-li o odbytné dětem: 1. úmrtní list pojištěncův, — 2. rodné listy všech (i nemanželských) dětí zemřelého, —· 3. potvrzení matričního úřadu (viz shora pod a) č. 3), že není tu vdovy (vdovce) a že všechny děti jsou na živu.
Nevlastní děti nepřicházejí v úvahu. Otázka, mají-li nárok též osvojenci a schovanci (podle analogie § 118), po případě i vlastní děti starší 17 let, musí zatím zůstati otevřena a bude rozhodnuta, až se vyskytnou konkrétní případy.
c) Jde-li o odbytné rodičům: 1. úmrtní list pojištěncův, — 2. rodný list pojištěncův, — 3. potvrzení matričního úřadu (víz shora pod a) č. 3), že zemřelý nebyl ženat a nezanechal dětí (ani nemanželských), že rodiče jsou oba na živu nebo jen ten z nich, který činí nárok.
d) Jde-li o odbytné sourozencům: 1. úmrtní list pojištěncův, — 2. rodný list pojištěnce a všech sourozenců, kteří činí nárok, — 3. potvrzení matričního úřadu (viz shora pod a), č. 3), že všichni tito sourozenci jsou na živu. Podotýká se, že zde bylo pamatováno pouze na případy pravidelné; bude-li ve zvláštním případě třeba předložiti doklady další, budou dodatečně vyžádány.
Původní listiny možno vždy nahraditi úředním výpisem z matriky. Předložení celkového výpisu se doporučuje vůbec tam, kde jde o zjištění rodinných poměrů několika osob.
Doklady jsou podle § 254 osvobozeny od kolků.
Při předložení takto instruovaných žádostí jest přesně sděliti, od kdy do kdy a ve které třídě zemřelý byl pojištěn v invalidním a starobním pojištění, jakož i zdali a za kterou dobu pojistné bylo předepsáno a zaplaceno.
O tom, zdali nemocenské pojišťovny mají býti pověřeny přiznáváním odbytného (§ 188), bude rozhodnuto v budoucnosti.

Citace:

Oběžník Ústřední sociální pojišťovny ze dne 24. srpna 1926, č. 11, o odbytném podle § 121, odst. 1., zákona č. 221/1924.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 459-461.