NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 839.

Skutková podstata zločinu dle § 89 tr. zák. jest ztělesněna již poškozením nějaké součástky telegrafu, aniž je zapotřebí, by poškození to skutečně překáželo v použití telegrafu neb by následkem poškození nastalo skutečné nějaké nebezpečí.
Odnětí drátu, sloužícího za oporu telegrafní tyče, spadá pod kvalifikaci krádeže dle § 175 I b) tr. zák. (Rozh, ze dne 11. května 1922, Kr I 437/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 9. března 1921, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud vzal na základě doznání obžalovaného za prokázáno, že odpiloval asi 3 m dlouhý kus drátu, sloužícího za oporu telegrafní tyče, odmítl však podřaditi jeho čin pod ustanovení §§ 89 a 175 I b) tr. zák., jak bylo žalováno, a uznal ho vinným pouze přestupkem krádeže ve smyslu § 460 tr. zák. Soud postavil se na stanovisko, že odcizený drát, nejsa drátem vodivým, nýbrž drátem železným, opírajícím jen telegrafní tyč, není součástkou telegrafu ve smyslu citovaných zákonných ustanovení; nesloužíť prý přímo účelům telegrafního vedení, jež ani, když drát jest odstraněn, není porušeno, takže odcizením drátu nebylo telegrafní vedení jako takové vůbec dotčeno; drát takový zabezpečuje prý jen po případě telegrafní vedení před možným jeho ohrožením. Zmateční stížnosti státního zastupitelství, brojící proti onomu výroku soudcovskému s hlediska důvodu čís. 10 § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Prvý případ § 89 tr. zák. podřaďuje pod sankci zákona zlomyslná poškození součásti státního telegrafu. Pojem »součásti telegrafu« zahrnuje v sobě všechny předměty, které, určeny jsouce k účelům telegrafního provozu, činí složku telegrafního zařízení a jsou jako takové také zevně poznatelny. Z uvedeného pojmu nelze dovozovati, že za součástku státního telegrafu by se měly považovali jen ty částky, které tvoří vlastní podstatu telegrafního zařízení, bez kterých by se tudíž telegrafní provoz nedal vůbec mysleti. Znění a účel zákona vylučují takovýto úzký výklad; specielní ustanovení § 89 tr. zák. má naopak svůj podklad jednak ve zvláštní důležitosti telegrafu jakožto v dnešních dobách nezbytně nutného komunikačního prostředku, sloužícího veřejným účelům i všeobecnosti, jednak v úvaze, že jakékoliv omezování, pokud se týče rušení řádného používání tohoto zařízení chová v sobě aspoň in abstrakto všeobecné ohrožení. Je pak notoricky známo — pro daný případ je to prokázáno vyšetřením četnictva — že drát, o jaký zde jde, je nezbytnou oporou telegrafních tyčí, by takto zabezpečil telegrafní vedení proti různým ohrožením (nárazům větru a pod.). Nalézací soud uznává to ostatně sám, řka, že takový drát slouží к případnému zabezpečení možného ohrožení telegrafního provozu, a připouští tím výslovně důležitost drátu toho pro účely telegrafu. Skutková povaha zločinu dle § 89 tr. zák. je ztělesněna již poškozením nějaké součástky telegrafu, aniž je zapotřebí, by poškození to skutečně překáželo v použití telegrafu nebo by následkem poškození nastalo skutečně nějaké nebezpečí, jak nalézací soud mylně za to má. Zákon předpokládá, že každé takové poškození má snadno v zápětí poškození právních statků. Stačí proto nebezpečí in abstracto. Tím tedy, že obžalovaný odpiloval opěrný drát od telegrafního vedení, poškodil součástku státního telegrafu, poněvadž skutkem tímto ohrozil provoz telegrafní. Z hořejších úvah vysvítá, že v objektivním ohledu je tu nejen skutková povaha zločinu dle § 89 tr. zák., nýbrž vzhledem ku zjištění rozsudku, že obžalovaný odcizil odpilovaný kus drátu z držby a bez povolení eráru ve svůj prospěch, také skutková povaha zločinu krádeže dle § 175 I b) tr. zák. V subjektivním ohledu dlužno, hledíc k zásadě § 1 tr. zák., především zdůrazniti, že zločin lze přičítati k vině jen potud, pokud každý jeho znak je prostoupen zlým úmyslem. Používajíc této zásady na tento případ je pro přičítatelnost jednání obžalovaného jako zločinu dle § 89 tr. zák., pokud se týče jako zločinu krádeže dle § 175 I b) tr. zák. nutno, by obžalovaný jednal u vědomí, že poškozuje a to zlomyslně (§ 89 tr. zák.), neb odcizuje § 175 I b) tr. zák. věc, jsoucí součástkou státního telegrafu. O otázce této lze však rozhodnouti jen na základě hodnocení průvodního materiálu, kterážto činnost spadá však vzhledem k ustanovením §§ 258 a 288 čís. 3 tr. ř. do oboru působnosti soudu nalézacího.

Citace:

č. 9106. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 516-517.