Čís. 13312.

Byly-li dodané stroje, k nimž si dodavatel vyhradil vlastnictví, spojeny s nemovitostí objednatele způsobem uvedeným v § 294 obč. zák., aniž si dodavatel vymohl knihovní poznámku podle § 297 a) obč. zák., staly se příslušenstvím nemovitosti, třebaže si dodavatel dal na strojích připevniti štítky oznamující, že stroje jsou jeho vlastnictvím.
I spoluvlastník nemovitosti může uvésti stroje ve spojení s nemovitostí jako její příslušenství.
(Rozh. ze dne 23. února 1934, Rv I 395/32.)
Žalované vedly exekuci vnucenou dražbou polovice nemovitostí, náležející Karlu M-ovi. V odhadním protokolu byly uvedeny jako příslušenství i stroje, ohledně nichž se domáhala žalobou, o niž tu jde, žalující firma M., zapsané společenstvo s r. o. nepřípustnosti exekuce, tvrdíc, že si vyhradila ke strojům vlastnické právo až do úplného zaplacení kupní ceny Karlem M-em, což se dosud nestalo. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
V souzeném případě závisí rozřešení sporu jen na zodpovědění otázky, zda se stroje, jichž vyloučení z exekucí se žalobkyně domáhá, staly příslušenstvím nemovitostí, na něž žalované vedou exekuce, čili nic. Otázku tu je v rozporu se stanoviskem odvolacího soudu řešiti kladně. Výjimečným ustanovením § 297 písm. a) obč. zák., jímž, jak vyloženo zejména v rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 11200 bylo toliko jako výjimka stanoveno, že stroje, třebas u nich jsou jinak splněny veškeré podmínky příslušenství, nelze za příslušenství pokládati, byla-li výhrada vlastnictví k nim pro jiného než vlastníka nemovitosti v pozemkové knize poznamenána, nebyly nijak změněny všeobecné předpisy §§ 294 a 297 obč. zák., stanovící, za jakých podmínek stává se věc příslušenstvím věci hlavní; neplyne proto z ustanovení § 297 písm. a) obč. zák. nikterak, že i stroje, třebas spojené s nemovitostí, musí se státi za všech okolností, i když by tu nebylo podmínek uvedených v §§ 294, 297 obč. zák., příslušenstvím nemovitostí, nestala-li se ohledně nich poznámka o výhradě vlastnictví v pozemkové knize. Tímto hlediskem se ostatně odvolací soud též řídil a, zjistiv, že poznámka výhrady vlastnictví se nestala, dal si správně otázku, zda stroje byly spojeny s nemovitostí za okolností, z nichž jinak podle všeobecných předpisů zákonných plyne vlastnost příslušenství. Otázku tu zodpověděl záporně poukázav v tomto směru k tomu, že spoluvlastník nemovitosti, s níž stroje byly spojeny (Karel M.), tím, že věděl, ie žalobkyně má právo dodané stroje si vžiti zpět, když nedodrží platební podmínky, jež také skutečně dodržeti nemohl, jakož í tím, že na stroje byly připevněny štítky s nápisem »Eigentum der »M.« reg. Gen. m. b. H. in E. Mietobjekt« dal najevo, že stroje ty neurčuje k trvalému používání s věcí hlavní, pokud se týče projevil tím vůli, že je nečiní jejím příslušenstvím. Avšak neprávem, neboť, nehledíc ani k té okolnosti, že se připevnění štítku stalo dodatečně, nerozhoduje o tom, jak vysloveno již v rozhodnutí čís. 11200 sb. n. s., zda stroje jsou, či nejsou příslušenstvím hlavní věci, vůle vlastníka nemovitosti vůbec, nýbrž záleží na tom, zda stroje jsou s nemovitostí spojeny (při čemž na způsobu jejich spojení nezáleží) a jsou s věcí hlavní podle určení vlastníka v takovém účelovém spojení, zjevně poznatelném, jaké předpokládá pojem příslušenství. Tomu tak je v souzeném případě, neboť podle zjištění nižších soudů Karel M., truhlář, koupil od žalobkyně stroje k provozu ve své truhlářské živnosti a je také v truhlářské dílně umístnil tím způsobem, že jeden stroj připevnil k podlaze a druhé s tímto strojem spojil řemenem. Z tohoto zjištění plyne, že dodané stroje byly podle zevního stavu určeny k trvalému provozu dílny při provozu truhlářské živnosti, k čemuž poukazuje zejména i ta okolnost, že kupitel byl spoluvlastníkem hlavní věci, nemovitosti, na níž dílna byla vybudována a v níž provozoval truhlářskou živnost. Staly se proto, byvše spojeny s touto nemovitostí, jejím příslušenstvím, třebaže vlastník nemovitosti nebyl jejich vlastníkem, neboť z předpisu § 294 obč. zák. nelze dovoditi, že by obě věci musily býti vlastnictvím jedné a téže osoby, aby mezi nimi byl založen poměr příslušenství. Námitce, že se příslušenstvím nemohly státi již proto, že byl kupitel jen spoluvlastníkem nemovitosti, nelze přisvědčiti, neboť spoluvlastníci mají podle § 828 obč. zák. právo společnou věcí volně nakládali a v případě shody představují jednu osobu. Že mezi kupitelem a dalším spoluvlastníkem nemovitosti neshoda v souzeném případě vznikla, nebylo ani tvrzeno a ani jinak nevyšlo najevo. Na tom, že strojů nutně k výkonu živnosti potřebí nebylo, nesejde, když skutečně k výkonu živnosti používány byly a k trvalému určení jich použití s věcí hlavní nevadilo ani, že kupitel vzhledem k výhradě vlastnického práva žalobkyní mohl též počítati s výjimečným případem odporujícím účelu koupě, že byla oprávněna stroje si v případě nedodržení platebních podmínek vžiti zpět. Jakmile tudíž stroje-byly spojeny s truhlářskou dílnou, staly se, jak již řečeno, jejím příslušenstvím a žalobkyně opomenuvši si vymoci knihovní poznámku podle § 297 a) obč. zák., pozbyla k nim vlastnického práva, jak dovoženo v rozhodnuti čís. 12106 sb. n. s. a nemůže proto z důvodů tvrzeného vlastnického práva odpírati podle § 37 ex. ř. exekuci na ně vedené.

Citace:

č. 13312. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 255-257.