Č. 895.

Úředníci obecní (Čechy): * O odvolání z disciplinárního nálezu, vyneseného ve smyslu § 13/1 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk. obecním starostou, rozhoduje podle § 16, odst. 3 v druhé instanci nikoli obecní zastupitelstvo, nýbrž přímo okresní výbor.
(Nález ze dne 20. června 1921 č. 4359.)
Věc: Dr. Ing. Tomáš K. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran udělení písemné důtky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem městské rady v K. z — udělena stěžovateli, městskému vrchnímu inženýru, podle § 13 zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. písemná důtka. Odvolání, které stěžovatel z výměru toho podal u starosty města, bylo rozhodnutím okresní správní komise z — vyhověno a naříkaný disciplinární nález zrušen. K rekursu obce zemský správní výbor rozhodnutím z — rozhodnutí okresní správní komise zrušil, poněvadž o odvolání Dra K. z disciplinárního nálezu městské rady náleží dle § 40 ob. zříz. v druhé stolici rozhodovati obecnímu zastupitelstvu a nikoliv okresní správní komisi.
Stížnost, která potírá tento právní názor a domáhá se zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, nejvyšší správní soud shledal důvodnou.
Není sporu o tom, že stěžovatel je obecním úředníkem, že pro jeho služební poměr platí předpisy zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z., pokud nebyly změněny zákonem ze 27. července 1919 č. 443 sb. z. a n.; vztahují se naň tudíž také předpisy onoho zákona o disciplinárních trestech a řízení disciplinárním §§ 12—18. Zákon rozeznává co do kompetence k ukládání trestů disciplinárních jednak domluvu a písemnou důtku (§ 12, odst. 2 č. 1 a 2), jednak ostatní tresty disciplinární (§ 12, odst. 2 č. 3—6). Udělení domluvy a písemné důtky upraveno je v § 13 a přísluší starostovi. Ostatní disciplinární tresty ukládá po řízení provedeném dle §§ 14 až 16 obecní zastupitelstvo disciplinárním nálezem ve smyslu § 16, odst. 1 zákona. Zákon rozděluje tedy zcela přesně kompetenci k disciplinárnímu stihání jednak na starostu, jednak na obecní zastupitelstvo, a přiznává každému z těchto obou orgánů v mezích jemu vytčených samostatnou kompetenci, která se navzájem vylučuje.
S tímto nazíráním zákona souhlasí také úprava postupu instančního, jak normována v § 16, odst. 3, kde se stanoví, že z disciplinárního nálezu vyneseného dle §§ 13 neb 16 lze se odvolati dle ustanovení § 99 ob. zříz. Zákon — beze vší pochyby docela úmyslně — necituje § 40 ob. zříz., který rozhodnutí o rekursech do opatření starosty přikazuje obecnímu zastupitelstvu, nýbrž klade disciplinární nálezy vydané starostou dle § 13 a obecním zastupitelstvem dle § 16 souřadně vedle sebe a ohledně obojích stanoví týž instanční pořad, jak je určen v § 99 ob. zříz. Tímto specielním předpisem § 16, odst. 3 je tedy pro obor disciplinárního řízení proti obecním úředníkům dle zákona z 29. května 1908 derogováno všeobecnému ustanovení § 40 ob. zříz. a pořad instanční upraven v ten rozum, že o odvoláních z disciplinárních nálezů, vydaných dle § 13 obecním starostou, rozhoduje dle § 99 ob. zříz. přímo — s pominutím obecního zastupitelstva — v druhé instanci okresní výbor. Že názor ten je správný, potvrzuje také odst. 4 § 16, jenž mluví toliko o okresním resp. zemském výboru, a to hned v zápětí a v úzké spojitosti s předchozím ustanovením odst. 3, takže je nepochybno, že také v tomto odst. 3. zákon měl jako instance na mysli jenom tyto dva úřady a nikoli zastupitelstvo obecní.
Bylo proto naříkané rozhodnutí, které spočívá na opačném, nesprávném názoru právním, dle § 7 zák. o správ. soudu zrušiti.

Citace:

č. 895. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 648-649.