Č. 2558.

Státní úředníci: Úředník důchodkové kontroly nemá nároku,
aby mu při propočtení služební doby podle zák. č. 222/20 započtena byla předchozí jeho služba volontéra při berním úřadě.
(Nález ze dne 26. června 1923 č. 15.574/22).
Věc: Jan T. v L. proti ministerstvu financí o započtení volontérské služby.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — —
Stížnost spatřuje nezákonnost rozhodnutí v tom, že nebyl st-li, oficiálu důchodkové kontroly v L., při propočítávání služební doby po rozumu zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. započten čas, kterýž ztrávil jsa u berní správy volontérem, vycházejíc z názoru, že příslušel st-li nárok na započtení tohoto času.
Avšak o započtení let volontéra, t. j. dobrovolného čekatele
na ustanovení úředníkem v určité úřednické skupině, předpis o propočtení let státního úředníka, obsažený ve vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., vůbec ničeho nedisponuje (§§ 2. a 6.) a má výslovné jen na zřeteli (§ 19.) započteni čekatelské lhůty, pokud v kategorii, o niž jde, jest zavedena, čemuž v daném případě není, neboť není předpisu, kterýž by ve službě při berních správách službu volontéra charakterisoval jakožto ve skutečnosti povinnou pro pozdější dosazení na služební místo, resp. stanovil, že pozdějším dosazením ex post stává se tato služba volontérská součástí služby povinné. Nemá-li pak zaměstnanec nároku na započtení své volontérské služby ve skupině, ve které službu tu absolvoval, nemá tohoto nároku ani ve skupině nynější, do které dostal se na základě individuelního přestupu (§ 2. bod č. 1. cit. vl. nař.).
Když tudíž úřad odepřel započísti st-li čas volontérský, ztrávený u berní správy, do služby propočítávané mu jakožto úředníku důchodkové kontroly, nebylo tím st-li v nějakém jeho zákonném nároku ublíženo, byť i úřad své zamítavé rozhodnutí opřel o důvody jakékoli,
třebas — jak se ve skutečnosti stalo — o důvod, že jeho volontérská služba, nejsouc ani co do výkonu ani co do předběžného vzdělání rovnocennou službě důchodkové kontroly, nevyhovuje podmínkám §u 15, kterýžto důvod zde nemůže přicházeti v úvahu, ježto cit. § 15 podle svého nadpisu jedná jen o zápočtu veřejné služby mimostátní, jakou ovšem st-lova volontérská služba nebyla.
Slušelo tedy stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 2558. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 390-391.