Čís. 9231.

Ochrana nájemců.
Nejde o přestavbu (§ 31 (1) zák.), získal-li byt, jenž byl již obýván, stavebními změnami toliko na prostornosti co do výše a na lepší úpravě.
(Rozh. ze dne 3. října 1929, Rv II 628/29.)
Proti soudní výpovědi z bytu namítl žalovaný najmě, že byt podléhá ochraně nájemců. Procesní soud prvé stolice přiklonil se k názoru žalovaného a výpověď zrušil. Odvolací soud ponechal výpověď v platnosti. Důvody: Soud první stolice neposoudil věc právně správně v tom směru, zda jde o přestavbu. Podle spisů města B. bylo ohledně dvorního traktu stavebním konsensem ze dne 21. února 1925 povoleno provedení adaptací a znovuzřízení stropů a podlah a stvrzenkou ze dne 17. září 1927 doplněno, že se povoluje i znovuzřízení střechy zvednutím zdiva z 2,55 m na 3,10 m, kteréž změny byly také provedeny. Tím vším změnily se obytné místnosti tak podstatně, že stavební změny jest považovati za přestavbu i ve smyslu § 31 (1) zák. na ochr. náj. Nevztahuje se tedy vzhledem k § 31 zák. o ochr. náj. zákon ten na byt, o který jde.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Ve věci samé jsou důležité jen stavební změny, které byly provedeny na sporném bytě, nikoli stavební změny provedené na celém domě, zejména na jeho předním traktu. Odvolací soud obmezil se na to, že uvádí, jaké stavební změny byly podle stavebního konsensu na dvorním traktu povoleny a provedeny, a usuzuje z nich na přestavbu ve smyslu § 31 (1) čís. 1 zák. o ochr. náj., neuváděje nic bližšího o změnách na sporném bytu. V té příčině byly podle zjištění prvního soudu a podle vlastního přednesu žalující strany provedeny roku 1925 tyto změny: byly chatrné zdi vyspraveny a zvýšeny ze 2,55 m na 3,10 m, byla pozměněna (nebo nově dána) okna a dvéře a byly dány nové podlahy, stropy a na dům nové krovy a střecha. Podle dalšího zjištění prvního soudu bydlel ve sporném bytu již před stavebními změnami nájemník a nebyly tudíž nové místnosti zřízeny. Podle tohoto zjištění získal byt, který byl již obýván, stavebními změnami jen na prostornosti co do výše a na lepší úpravě. Nejvyšší soud rozhodl již opětovaně, že pojem »přestavby« podle § 31 (1) čís. 1 zák. o ochr. náj. nekryje se veskrze s pojmem přestavby podle stavebních řádů, že nutno tento pojem vykládati pro obor zákona o ochraně nájemníků z tohoto zákona samého, že »přestavba« musí se dotýkati právě oněch místností, jež jsou předmětem nájemní smlouvy, a že zákon sledoval cíl, by sprostil stavebníka, jenž rozmnožil počet místností a takto ulevil bytové tísni, oněch obmezení, jimž jsou jinak pronajímatelé podrobeni (srv. na př. rozhodnutí čís. 4656, 6012, 6417, 6443 a j.). S tohoto hlediska nelze pokládati stavební změny na sporném bytu ani za přestavbu, ani za přeměnu neobytné místnosti na obytnou, takže byt, o který jde, podléhá dosud záštitě zákona o ochraně nájemníků.

Citace:

č. 9231. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 352-353.