— Čís. 12497 —
446
Čís. 12497.
Zákonné zmocnění dané vládě § 16 zákona ze dne 16. března 1921, čís. 116 sb. z. a n., platí obdobně i pro daň z uhlí. Vláda mohla úroky z prodlení pro daň z uhlí stanoviti jinak, než učinila ve vládním nařízení ze dne 3. května 1923, čís. 92 sb. z. a n., ovšem nikoliv přes sazbu 10%, stanovenou zákonem čís. 116/1921 sb. z. a n.
Ustanovení § 23 (1) nařízení ze dne 25. dubna 1924, čís. 89 sb. z. a n., jímž stanovena pro úroky z prodlení v placení daně z uhlí sazba 10%, má oporu v zákoně.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1933, R I 338/32.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodané nemovitosti přikázal soud prvé stolice eráru v knihovním pořadí uhelnou daň s 10% úroky z prodlení. V rekursu napadla vymáhající věřitelka výši přikázaných úroků z prodlení. Rekursní soud v tomto směru napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud v otázce, o niž tu jde, nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky.
Důvody:
Ustanovením § 16 zákona ze dne 16. března 1921, čís. 116 sb. z. a n. byla zmocněna vláda, by, pokud toho vyžadují poměry peněžního trhu nebo stav nedoplatků, přiměřeně změnila výši úroků stanovených v § 4 odstavci (1), nepřekročujíc sazbu tímto zákonem určenou. Podle posléze zmíněného zákonného ustanovení (§ 4 odst. (1) zák.) jest při úhrnném ročním nedoplatku, přesahujícím v téže berní obci na přímých daních státních i s přirážkami státními, přirážkami svazků samosprávných a na příspěvcích částku 500 Kč, platiti deset procent na úrocích z prodlení. Vládním nařízením ze dne 3. května 1923, čís. 92 sb. z. a n. byla s účinností ode dne 1. ledna 1923 na podkladě § 16 zákona ze dne 16. března 1921, čís. 116 sb. z. a n. výše úroků, stanovených v § 4 odstavci (1) tohoto zákona stanovena na 7%. Zákon ze dne 21. prosince 1923, čís. 1 z roku 1924 sb. z. a n. stanovil v odstavci třetím § 12, že o úrocích z prodlení při uhelné dani platí obdobně zákon ze dne 16. března 1921, čís. 116 sb. z. a n., tudíž zákon celý. Zákonné zmocnění dané vládě § 16 zákona čís. 116/21 sb. z. a n., platí tudíž obdobně i pro daň z uhlí a nelze pochybovati o tom, že mohla vláda úroky z prodlení pro daň z uhlí stanovití jinak, než učinila ve vládním nařízení čís. 92/1923 sb. z. a n., ovšem nepřekročujíc sazbu 10%, stanovenou zákonem čís. 116/21. Použila-li tedy vláda tohoto zákonem jí daného zmocnění, a stanovila-li v § 23 (1) nařízení ze dne 25. dubna 1924, čís. 89 Sb. z. a n., odvolávajíc se na § 12 (3) zákona čís. 1/1924 a na obdobu § 4 (1) zákona čís. 116/1921, pro úroky z prodlení z opožděně placené — Čís. 12498 —
447
daně z uhlí úroky 10%, má toto nařízení oporu v zákoně. Z doslovu § 16 zák. čís, 116/21 nelze dovozovali, že by vláda takové odlišné stanovení úrokové sazby pro úroky z prodlení nemohla provésti také jen co do jednotlivých druhů daní, neb jen pro některou určitou daň, zvláště již proto ne, poněvadž změna úrokové míry má se státi také se zřetelem ke stavu nedoplatků, jenž právě u různých druhů daní může býti různý.