NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2415.

Tím, že otčím přiměl svého pastorka k tomu, by mu konal služby,
ač chtěl službu nastoupiti jinde, byl založen služební poměr, třebas nebyla umluvena mzda.
(Rozh. ze dne 21. března 1923, Rv I 376 23.)
Žalobkyně domáhala se na svém otčímu zaplacení mzdy za práce,
jež konala v jeho domácnosti. Oba nižší soudy žalobě vyhověly,
odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Nelze přisvědčiti
odvolateli, že nemůže býti řeči o vzniku služební smlouvy mezi ním a
žalobkyní. Jakmile odvolatel, ač věděl, že žalobkyně má ujednanou
službu u K-ových a že zjednána jest, jak jest na snadě, za obvyklou tenkráte mzdu, naléhal na to, by do služby nechodila, nýbrž zůstala pracovati doma, a dodal, že nebude zkrácena, projevil tak vuli, že chce, by
žalobkyně zůstala u něho pracovati za úplatu, způsobem, který podle
§u 863 odstavec prvý obč. zák. v uvážení veškerých okolností neponechával rozumného duvodu, by o něm bylo pochybováno. Tomuto projevu odvolatelovy vule, která směřovala k získání pracovní síly žalobkyně za úplatu, žalobkyně jinak nerozuměla a nemohla rozuměti, než
jak právě uvedeno, a že tomu tak bylo, projevila jasně tím, že vrátivši
závdavek, zrušila služební (čelední) smlouvu s K-ovými ujednanou.
Odvolateli tento souhlas vule žalobkyně s jeho vůlí, výše zmíněným způsobem projevenou, stal se známým prostě skutečností, že žalobkyně ke
K-ovum sloužiti neodešla. Tak vznikla mezi stranami služební smlouva
(§ 1151 odstavec prvý obč. zák.), podle které náleželo žalobkyni konati odvolateli práce, potřebné v jeho domácnosti a hospodářství, a podle které on byl povinen platiti jí za výkon prací těch odměnu. Mezi stranami nebyla ujednána ani určitá úplata, ani že výkon prací těch bude
bezplatný a platí tudíž podle §u 1152 obč. zák. mezi stranami za ujednanou úplata přiměřená. Tvrdí-li odvolatel, že mu nenapadlo zjednávati do služby žalobkyně, pro kterou vůbec neměl práce, a že jen z milosrdenství trpěl, aby jeho manželka poskytovala své dceři potřebnou
stravu, za kterou tato vykonávala nějakou, ovšem nepatrnou službu, odporuje toto jeho tvrzení skutečnosti, jak výše uvedeného projevu jeho
vule, jemuž žalobkyně jinak ani rozuměti nemohla, tak i ustavičného,
tolik let trvajícího výkonu prací v odvolatelově domácnosti a hospodářství žalobkyní. Stejně jest nesprávná další výtka odvolatelova, že kdyby se žalobkyni jednalo o nějakou službu u něho, byla by hned ke konci
prvního roku na něm žádala ujednání úmluvy o mzdě a její výši. Žalobkyně nepotřebovala tak činiti, když měla s odvolatelem služební
smlouvu již ujednanou, a nárok na přiměřenou úplatu byl jí zabezpečen
předpisem §u 1152 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
Nelze uznati opodstatněnost dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněného
důvodu dovolacího. Že by byla služební smlouva mezi stranami nevzešla z důvodu, že při úmluvě o ní nebyly ujednány ani »nějaký čas«
ani výše mzdy, a také pro nedostatek služebního místa, spočívá na
právně mylném výkladu zákona dovolatelem. Z §u 1158 odstavec druhý
obč. zák. plyne, že při služební smlouvě vyjednání nějakého času se
nevyžaduje, »nějaký čas« vůbec není určitým časem. Okolnost, že nebyla
vyjednána mzda, je s ohledem ku §u 1152 obč. zák. rovněž nerozhodna. Zvyklostem poctivých styků by zajisté se příčilo, kdyby mělo
býti přepokládáno o žalovaném s hlediska §u 863 obč. zák., když on
dle zjištění odvolacího soudu žalobkyni přiměl, aby nenastupovala placené služby, že budou její služby u něho bezplatny. Postačí po této
stránce poukaz na dotyčnou část důvodů odvolacího rozsudku, jež dovolací soud sdílí. Není nesprávným posouzením právním, že ku služební smlouvě mezi stranami nemohlo dojiti pro nedostatek služebního
místa, nýbrž jde po této stránce o brojení proti ocenění důkazu znaleckého, podle něhož odvolací soud zjistil, že se žalovaný v určitých
obdobích bez pomocné síly neobešel, tedy že »služební místo« odvolacím soudem zjištěné u žalovaného bylo.

Citace:

Rozhodnutí č. 2415. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 495-496.