Čís. 2415.Tím, že otčím přiměl svého pastorka k tomu, by mu konal služby,ač chtěl službu nastoupiti jinde, byl založen služební poměr, třebas nebyla umluvena mzda.(Rozh. ze dne 21. března 1923, Rv I 376 23.)Žalobkyně domáhala se na svém otčímu zaplacení mzdy za práce,jež konala v jeho domácnosti. Oba nižší soudy žalobě vyhověly,odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: Nelze přisvědčitiodvolateli, že nemůže býti řeči o vzniku služební smlouvy mezi ním ažalobkyní. Jakmile odvolatel, ač věděl, že žalobkyně má ujednanouslužbu u K-ových a že zjednána jest, jak jest na snadě, za obvyklou tenkráte mzdu, naléhal na to, by do služby nechodila, nýbrž zůstala pracovati doma, a dodal, že nebude zkrácena, projevil tak vuli, že chce, byžalobkyně zůstala u něho pracovati za úplatu, způsobem, který podle§u 863 odstavec prvý obč. zák. v uvážení veškerých okolností neponechával rozumného duvodu, by o něm bylo pochybováno. Tomuto projevu odvolatelovy vule, která směřovala k získání pracovní síly žalobkyně za úplatu, žalobkyně jinak nerozuměla a nemohla rozuměti, nežjak právě uvedeno, a že tomu tak bylo, projevila jasně tím, že vrátivšizávdavek, zrušila služební (čelední) smlouvu s K-ovými ujednanou.Odvolateli tento souhlas vule žalobkyně s jeho vůlí, výše zmíněným způsobem projevenou, stal se známým prostě skutečností, že žalobkyně keK-ovum sloužiti neodešla. Tak vznikla mezi stranami služební smlouva(§ 1151 odstavec prvý obč. zák.), podle které náleželo žalobkyni konati odvolateli práce, potřebné v jeho domácnosti a hospodářství, a podle které on byl povinen platiti jí za výkon prací těch odměnu. Mezi stranami nebyla ujednána ani určitá úplata, ani že výkon prací těch budebezplatný a platí tudíž podle §u 1152 obč. zák. mezi stranami za ujednanou úplata přiměřená. Tvrdí-li odvolatel, že mu nenapadlo zjednávati do služby žalobkyně, pro kterou vůbec neměl práce, a že jen z milosrdenství trpěl, aby jeho manželka poskytovala své dceři potřebnoustravu, za kterou tato vykonávala nějakou, ovšem nepatrnou službu, odporuje toto jeho tvrzení skutečnosti, jak výše uvedeného projevu jehovule, jemuž žalobkyně jinak ani rozuměti nemohla, tak i ustavičného,tolik let trvajícího výkonu prací v odvolatelově domácnosti a hospodářství žalobkyní. Stejně jest nesprávná další výtka odvolatelova, že kdyby se žalobkyni jednalo o nějakou službu u něho, byla by hned ke konciprvního roku na něm žádala ujednání úmluvy o mzdě a její výši. Žalobkyně nepotřebovala tak činiti, když měla s odvolatelem služebnísmlouvu již ujednanou, a nárok na přiměřenou úplatu byl jí zabezpečenpředpisem §u 1152 obč. zák.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchtodůvodů:Nelze uznati opodstatněnost dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněnéhodůvodu dovolacího. Že by byla služební smlouva mezi stranami nevzešla z důvodu, že při úmluvě o ní nebyly ujednány ani »nějaký čas«ani výše mzdy, a také pro nedostatek služebního místa, spočívá naprávně mylném výkladu zákona dovolatelem. Z §u 1158 odstavec druhýobč. zák. plyne, že při služební smlouvě vyjednání nějakého času senevyžaduje, »nějaký čas« vůbec není určitým časem. Okolnost, že nebylavyjednána mzda, je s ohledem ku §u 1152 obč. zák. rovněž nerozhodna. Zvyklostem poctivých styků by zajisté se příčilo, kdyby mělobýti přepokládáno o žalovaném s hlediska §u 863 obč. zák., když ondle zjištění odvolacího soudu žalobkyni přiměl, aby nenastupovala placené služby, že budou její služby u něho bezplatny. Postačí po tétostránce poukaz na dotyčnou část důvodů odvolacího rozsudku, jež dovolací soud sdílí. Není nesprávným posouzením právním, že ku služební smlouvě mezi stranami nemohlo dojiti pro nedostatek služebníhomísta, nýbrž jde po této stránce o brojení proti ocenění důkazu znaleckého, podle něhož odvolací soud zjistil, že se žalovaný v určitýchobdobích bez pomocné síly neobešel, tedy že »služební místo« odvolacím soudem zjištěné u žalovaného bylo.