NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 4279.

K exekučním titulům, uvedeným v §u 575, odstavec třetí c. ř. s. náleží i soudní svolení k výpovědi dle zákonů na ochranu nájemců.
Mimosoudně povolený odklad exekuce vyklizením neprodlužuje lhůty §u 575, odstavec třetí c. ř. s.
Útraty soudní výpovědi (řízení o soudní svolení k výpovědi) lze vymáhati, třebas uplynula lhůta §u 575, odstavec třetí c. ř. s.
(Rozh. ze dne 21. října 1924, R I 845/24.)
Na základě soudního svolení k výpovědi navrhl pronajímatel, povoliv nájemci dvakráte mimosoudně odklad exekuce, po půl roce jednak exekuci vyklizením, jednak exekuci na svršky pro útraty výpovědního řízení. Soud prvé stolice exekuce povolil, rekursní soud exekuční návrhy zamítl. Důvody: Dle ustanovení §u 575 ex. ř., které zák. ze dne 26. dubna 1923, č. 86 (ze dne 25. dubna 1924, č. 86 sb. z. a n.) ani zrušeno ani změněno nebylo, pozbudou soudní a mimosoudní výpověď nebo příkaz k odevzdání nebo převzetí najatého nebo pachtovaného předmětu, proti nímž námitky nebyly zavčas podány, rovněž právoplatné rozsudky o takovýchto námitkách s výhradou výroku o náhradě nákladů platnosti, když ve 14 dnech po tom, kdy nastala doba, stanovená v těchto příkazech nebo v rozsudcích pro vyklizení nebo převzetí najatého nebo pachtovaného předmětu, nenavrhne se exekuce na vyklízení. K exekučním titulům, v tomto paragrafu jmenovaným, náleží však i usnesení soudu, kterým se vyslovuje přípustnost soudní výpovědi dle zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. а n. V tomto případě jest však z obsahu exekuční žádosti patrno, že povinná strana měla místnosti, uvedené v exekučních titulech, vykliditi již dne 14. února 1924. Bylo tedy povinností strany vymáhající, aby, chtěla-li předejíti následkům ustanovení v §u 575 c. ř. s., žádala nejdéle v oné 14tidenní lhůtě o exekuční vyklizení pronajatých místností. Toho však vymáhající strana neučinila, nýbrž naopak povolila sama dle svého tvrzení mimosoudně po dvakráte povinné straně odklad exekučního vyklizení pokaždé na čtvrt roku, celkem tedy na půl roku. Strana vymáhající přehlíží však, že takovýto odklad výkonu exekučního vyklizení bytu může dle ustanovení §u 1 zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n. povoliti soud. Učinila-li tak vymáhající strana sama, nepodavši vůbec ani exekuční žádosti o vyklizení bytu, přivodila tím pro sebe účinky §u 575 c. ř. s. a navrhovaná exekuce neměla býti povolena, poněvadž exekuční titul pozbyl mezitím platnosti. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu ohledně exekuce vyklizením, obnovil však usnesení prvého soudu ohledně exekuce pro útraty.
Důvody:
Dovolatelčinými vývody nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení rekursního soudu, pokud jde o vyklizovací exekuci. Nelze jmenovitě sdíleti právní názor stěžovatelky, že mimosoudně povolený odklad exekučního vyklizení má tytéž účinky ve příčině lhůty §u 575 c. ř. s., jako soudně podle zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n. povolený odklad vyklizovací exekuce. Kdyby byl zákonodárce něco takového zamýšlel, byl by to musil vyjádřiti v zákoně, v tom však pro takový názor není opory. Proto bylo v této příčině bezdůvodnému rekursu upříti úspěch. Naproti tomu je dovolací rekurs důvodným, pokud jde o útraty a o exekuci na svršky. Podle §u 4 (5) zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n.usnesení, nabylo-li právní moci, nahražuje platnou výpověď. Podle §u 575, odstavec třetí c. ř. s., soudní výpověď za předpokladů tamže uvedených pozbývá platnosti s výhradou výroku o náhradě nákladů. Z toho plyne, že ohledně útrat exekuční titul nezanikl, že tedy návrh na mobilární exekuci ohledně útrat neměl býti rekursním soudem zamítnut.

Citace:

č. 4279. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 463-464.