NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Č. 3073.

Horní právo. — Administrativní řízení: I. V policejním řízení horním může báňský úřad uložiti těžaři kauci jen k zabezpečení jeho povinností veřejnoprávních. — II. Horní úřad může — maje již svým složením povahu úřadu odborného — samostatně zjistiti okolnosti, jež na základe jeho vlastní místní zkušenosti a odborných znalostí zjistiti lze. — III. V řízení správním přísluší stranám negativní vliv při výběru znalců; zejména mohou strany uplatňovati podjatost znalců, ale nutno — pokud jde o důvod straně již známý — učiniti tak pod následky prekluse, jakmile strana o ustanovení znalce byla zpravena neb aspoň dříve než se znalec své znalecké funkce skutečně ujal. — IV. V řízení správním jsou strany oprávněny všemi přípustnými prostředky posudek znalecký jim nepříznivý zvrátiti nebo seslabiti.
Řízení před nss: V jakých mezích může nss znalecký posudek přezkoumati?
(Nález ze dne 8. ledna 1924 č. 223).
Prejudikatura: Boh. 416 a 1160 adm.
Věc: Josef J a společníci v T. (adv. Dr. Mořic Ekstein z Plzně) proti báňskému hejtmanství v Praze (min. rada inž. Josef Anthropius — za zúčastněnou firmu — Západočeský důlní akc. spolek v Ústí n./L. — adv. Dr. Viktor Bayer z Plzně) o poddolování obce.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výměrem z 2. února 1911 stanovil báňský úřad ve Stříbře pro obec T. ochranný pilíř, v jehož mezích dovolil majiteli dolových měr na tomto území propůjčených dolovati pouze tím způsobem, že vyrubané prostory vyplní plně a hustě suchým zásypem (základkou).
Dne 23. května 1917 podal podnikatel hor žádost, aby mu bylo dovoleno dolovati také v mezích tohoto ochranného pilíře bez zásypu.
Žádosti té vyhověl báňský revírní úřad ve Stříbře výměrem z 25. ledna 1918. Výměr tento však k rekursu dnešních st-lů nadřízeným úřadem zrušen pro formální vady.
Revírní úřad provedl nové šetření, načež výměrem z 25. listopadu 1920 žádosti podnikatelově opětně vyhověl, při čemž stanovil celou řadu podmínek, jež třeba při dolování přesně dodržeti.
Opětné odvolání dnešních st-lů zamítl pak žal. úřad nař. rozhodnutim.
Stížnost shledává nezákonnost v tom, že žal. úřad odepřel uložiti těžaři kauci k zajištění náhrady škod, jež mohou st-lům vzniknouti ze zamýšleného dolování. Tuto námitku neshledal nss důvodnou.
V policejním řízení horním může ovšem báňský úřad ukládati těžaři kauci, leč jen podle § 221 lit. c) hor. zákona, t. j. jen k zabezpečení veřejnoprávních (policejních) povinností těžařových. K opatřením směřujícím k zajištění náhrady škod, kterouž i, je-li likvidní, vymáhati sluší před řádnými soudy, nejsou báňské úřady příslušný (viz též Budw. 10.197/96, 8997/12 a 10.720/15).
Jako nezákonost vytýkají st-lé dále, že žal. úřad zamítl jejich návrh na ustanovení jiných znalců, prohlásiv, že st-lům nepřísluší žádný vliv na povolávání horních znalců. Právní náhled tento, rozumí-li se tak, jak jest formulován, jest beze vší pochyby správný. Avšak ze souvislosti s řízením administrativním jest patrno, že žal. úřad tímto svým výrokem zamítl st-li vznesenou námitku podjatosti slyšených znalců, z čehož nutno souditi, že popíraje vliv stran na povolávání horních znalců, chtěl i námitku podjatosti znalců označiti jako nepřípustnou. Takový náhled se nedá arci srovnati se zásadou řizení správního, že stranám negativní vliv při výběru znalců přísluší, zejména že není jim možno brániti, aby včas uplatňovaly podjatost znalců úřadem určených.
Jiná je ovšem námitka, vzešla-li st-lům z odmítnutí jejich návrhu na ustanovení jiných znalců nějaká právní újma. Dle uznané a judikaturou tohoto soudu zachovávané zásady sluší v řízení správním podjatost znalců z důvodu straně již známého uplatňovati pod následky prekluse, jakmile strana o ustanovení určitého znalce byla zpravena, neb aspoň dříve, než se znalec své znalecké funkce skutečně ujal (srv. § 355 civ. s. ř.). V daném případě je však ze spisů patrno, že st-lům byla skrze jejich zástupce usnesením revírního úřadu z 13. února 1919 jména znalců oznámena a že se jednání z 27. února 1919 za účasti těchto znalců konaného zúčastnil i zástupce st-lů, aniž však před tímto jednáním ba ani při něm proti osobám znalců námitku podjatosti byl vznesl. Učinil tak teprve, když byl do podaného znaleckého dobrého zdání nahlédl. Byli tedy st-lé s námitkou podjatosti dotčených znalců, jež se opírá jen o důvod, který jim již při ustanovení znalců byl znám, prekludováni. Za tohoto stavu věci nemohli však tím, že zamítnut byl návrh, aby z důvodu podjatosti znalců úřadem určených byli ustanoveni znalci jiní, býti zkráceni ve svém procesním právu, kterého již preklusí námitky podjatosti znalců pozbyli.
Další námitkou, formulovanou rovněž jako námitka nezákonnosti, obrací se stížnost proti stanovisku žal. úřadu, vyslovenému v ten smysl, že stranám nepřísluší právo na přezkoumávání způsobu, kterým znalci ke svému znaleckému úsudku dospěli. Ani tento náhled žal. úřadu nelze ovšem srovnati se zásadami řízení správního, neboť stranám nelze upírati práva, by všemi přípustnými prostředky nepříznivý jim posudek znalecký zvrátily nebo zeslabily.
V pravdě však — jak správní spisy dokazují — nebylo st-lům v kritice znaleckého posudku nikterak zbraňováno. St-lé přednesli v řízení správním celou řadu námitek proti úplnosti a spolehlivosti podaného dobrozdání a úřad se s námitkami těmito věcně vypořádal. Tím však bylo učiněno zadost procesnímu právu strany na obranu proti průvodům jí nepříznivým a st-lé nemají tedy příčiny napadati nesprávný náhled, jejž žal. úřad sice projevil, jehož však nepoužil, naloživ s jejich námitkami proti znaleckému posudku podle správných zásad řízení.
Meritorní obsah svého rozhodnutí založil úřad jednak na dobrozdání znalců z oboru hornictví a znalců stavebních, jednak na tom, co v řízení správním zjistil báňský revírní úředník ve Stříbře. Tato dobrá zdání a zjištění náležejí ke skutkové podstatě nař. rozhodnutí a mohou proto nss-em býti zkoumána jen v mezích § 6, odst. 2 zák. o ss. Procesní vady stížností vytýkané byly již svrchu rozpoznány jednak jako nepodstatné, jednak jen jako domnělé. Zkoumaje, zda dobrá zdání a skutková zijštění, na nichž rozhodnutí je založeno, jsou spisy dostatečně podložena, musí soud ovšem také zkoumati logičnost závěrů skutkových v nich obsažených. Při tom arciť hledíc k odborné povaze těchto skutkových závěrů, nutno míti na zřeteli hranice soudní kritiky. Řetěz dedukcí, jimiž znalci dospěli ke svému konečnému znaleckému úsudku, skládati se může ze závěrů dvojího druhu, a to jednak z takových, jejichž logickou správnost soudce může posouditi, jednak ze závěrů takových, jichž posouzení není možno beze zvláštních vědomostí odborných. Závěry tohoto druhu vymykají se kritice soudcovské stejně jako se jí vymyká odborné hodnocení, jež úřad správní sám na znaleckých úsudcích v dobrém zdání znaleckém obsažených předsabéře.
Maje na mysli tyto hranice své kogniční činnosti uvažoval nss o námitkách stížnosti takto:
Stížnost namítá, že žal. úřad nebyl vůbec oprávněn založiti své rozhodnutí na tom, co konstatoval revírní úředník, a hájí náhled, že o všech momentech, jež úředník tento zjistil, měli se vysloviti též znalci. Avšak nehledě k tomu, že stížnost neuvádí, které konkrétní momenty vlastně má na mysli, a neformluje tedy tento stížný bod s dostatečnou přesností (§ 18 zák. o ss), a nehledě ani k tomu, že podle spisů o všem, co po stránce odborné revírní úředník při komisích byl konstatoval, i znalci sami se také vyjádřili, dlužno poukázati k tomu, co tento soud vyslovil již ve svém nál. Boh. 416 adm., že totiž horní úřad má již dle svého složení povahu úřadu odborného, a může proto samostatně zjistiti zejména takové okolnosti, jež na základě jeho vlastní místní zkušenosti a odborných znalostí zjistiti lze. Učinil-li tak již během řízení a poskytl straně možnost o tom se vyjádřiti, vyhověl tím požadavkům řádného řízení správního.
Dobrému zdání horních znalců vytýká stížnost neúplnost a vnitřní rozpor.
Tyto závady dovozuje předem z toho, že nebylo zjištěno, neleží-li snad domy st-lů v dosahu lomných hran, jež vzniknou následkem toho, že v obvodu obce bylo již dolováno se zásypem, kdežto v sousedních částech má se dolovati bez zásypu.
Podle obsahu spisů přiznali znalci, že při dolování bezásypném ssedá se povrch rychleji a níže než při dolování se zásypem. Bylo také zjištěno, že v obvodu obce T. byla již jižní část sloje střední vyrubána se násypem, kdežto v severní části sloj tato dosud vyrubána nebyla a má se tedy vyrubati nyní bez zásypu. Vyplývá tedy již z vyjádření znalců, že v místech, kde v druhé sloji bude hraničiti starý porub s porubem novým, utvoří se neb aspoň může se utvořiti na povrchu nebezpečná lomná hrana. Během celého řízení nebylo však zjištěno — ač to zástupce st-lů opětně navrhoval — ve kterých místech hraničiti bude dosavadní zásypné rubáni s novým rubáním bezzásypným, a nebude-li tedy na povrchu probíhati lomná hrana právě oněmi částmi obce, v nichž postavena jsou stavení st-lů. Vychází-li se však z uvedených odborných premis, jež znalci sami předeslali, není možno logicky dospěti k úsudku, že dolování bez zásypu nebude stavení st-lů ohrožovati, dokud v logickém řetězci znaleckého posudku chyb, bezvadné zjištění, že uvedená lomná hrana nebude probíhati v povážlivé blízkosti stavení st-lům náležejících. Tato mezera v dedukcích dobrého zdání znaleckého jest poznatelna i bez zvláštních vědomostí odborných a soud musil v ní uznati vadu, která činí skutkovou podstatu nař. rozhodnutí co té míry neúplnou, že neúplnost tato zakládá vadu řízení ve smyslu § 6, odst. 2. zák. o ss.
Naproti tomu neshledal nss, že by dobrozdání horních znalců a na něm založené nař. rozhodnutí bylo vadným také proto, že nebylo zvlášť prozkoumáno geologické složení nadloží, jakož i povaha ssedlin, utvořivších se v okolí obce T., kde již rubáno bez zásypu. Neboť do jaké míry takového zvláštního zkoumání bylo zapotřebí, aby bylo lze posouditi vliv dolování na povrch zemský, zejména na stavení na něm zřízená, jest otázkou ryze odbornou, kterou znalci a úřad rovněž odborníky obsazený posuzují podle zásad a zkušenosti svého vědného oboru, a která kritice soudcovské zcela uniká, zvláště když ze spisů je zřejmo, že v okolí T. se již doluje od mnoha let a na mnoha místech, a že íedy geologické složení nadložních vrstev musí zde již býti prozkoumáno, takže nelze tvrditi, že horní znalci a báňské úřady o geologickém složení nadloží byli v nejistotě. Podavše své dobré zdání na podkladě dosavadních poznatků geologických uznali horničtí znalci poznatky ty po- stačitelnými, by mohli odpověděti na odborné otázky jim předložené a stejně hodnotil poznatky tyto i odborný úřad báňský, když rozhodnutí své na znaleckém dobrozdání založil. Tímto úsudkem, na odborných premisách založeným, jest však nss z důvodů svrchu uvedených vázán.
Bezdůvodná je dále námitka stížnosti, jež hledá vadnost řízení i v tom, že nebyla zjištěna nynější výška vod ve studnách v obci. Zjištění toto mohlo by sice míti význam pro event. příští spor o náhradu škody, kdyby nějaké poškození studní těch skutečně nastalo, avšak pro řízení horně-policejní, jež má právě za účel učiniti opatření, jímž by se takovéto poškození zamezilo, nemá zjištění nynější výšky vod rozhodného významu.
Stížnost vytýká jako další vadu řízení, že nebyli slyšeni znalci zemědělští. Jak ze spisů jest patrno, domáhali se st-lé během řízení slyšení znalců zemědělských za tím účelem, aby bylo zjištěno, bude-li možno poruchy, jež následkem bezzásypného dolování snad povstanou, povrchovými pracemi odstranti na potůčku, který protéká územím obce T., zejména bude-li lze upraviti jeho tok takovým způsobem, aby zabráněno bylo pravděpodobnému zbahnění, pokud se týče vysušení okolních pozemků hospodářských.
Pokud se snad st-lé chtějí námitkou touto domáhati ochrany potůčku samého, nebylo by jim lze přiznati v tom směru legitimace, neboť ve správním řízení nevyšlo nic na jevo, co by legitimaci st-lů v tomto směru mohlo založiti. Pokud však námitkou tou vytýkají nedostatečnost policejní ochrany svých přilehlých pozemků, slušelo uvážiti, že sami st-lé ani netvrdí, že by z poruch na potůčku vzešlo ohrožení jejich pozemků do té míry, že by jich nebylo lze k účelům zemědělským nadále užívati, naopak dovozují pouze, že nastane zhoršení jejich hospodářské bonity. Takovéto zhoršení však nelze již uznati za takové poškození cizího majetku, jež se dotýká zájmu veřejného, a jež by proto ospravedlnilo hornčpolicejní opatření na obranu proti těmto škodám.
Ze stejných úvah dospěl nss k zamítnutí další námitky stížnosti, jíž vytýkána nedostatečnost a neproveditelnost oněch nivelisačních opatření na potůčku, jež k ochraně okolních pozemků báňské hejtmanství nař. rozhodnutím těžaři uložilo. Neboť také touto námitkou brání se st-lé pouze proti možné deterioraci svých pozemků, v kterémžto směru však jim z důvodu již svrchu dotčeného nárok na horněpolicejní ochranu přiznati nelze (srv. nál. Boh. 1160 adm.). K tomu budiž jen poznamenáno, že báňské hejtmanství uložilo těžaři povinnost udržovati potočiště t-ckého potoka v celé jeho délce až k železničnímu viaduktu v dostatečném spádu tak, aby voda jím mohla nerušené odtékati. Dostatečnost tohoto rozkazu nemůže soud za daného stavu bráti v pochybnost. Těžař jest podle tohoto příkazu povinen postarati se o zamýšlený výsledek. Jakým způsobem výsledku tohoto dosáhne, jest jeho věcí, zejména bude na něm, aby — pokud toho bude třeba — opatřil si vodoprávní konsens, vyvlastnční potřebných pozemků a pod. O absolutní neproveditelnosti opatření těžařstvu uložených nelze tedy důvodně mluviti.
Pokud stížnost konečně vytýká, že žal. úřad nezavázal ve svém rozhodnutí těžaře, aby poskytnul st-lům náhradu za ztrátu vody, jež snad ve studnách nastane, nemohl v tom nss spatřovati žádnou nezákonnost ani vadu řízení a to především již proto nikoli, že žal. úřad vycházel z dostatečně opřeného předpokladu, že voda se ve studnách ztráceti nebude.
Ze všech těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti jen pro vadu řízení svrchu blíže označenou.

Citace:

č. 3073. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 218-223.