NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 1663.

Žádal-li vymáhající věřitel za exekuci vyklizením »na ohlášení«, musí se přihlásiti ve lhůtě § 575, odstavec třetí с. ř. s.
(Rozh. ze dne 9. května 1922, R II 227/22.)
Smírem ze dne 31. května 1920 zavázal se nájemník vykliditi byt do 31. prosince 1921. Ježto závazku nevyhověl, podala pronajímatelka dne 2. ledna 1922 návrh na nucené vyklizení bytu na přihlášení. Dne 28. března 1922 podala vymáhající věřitelka nový návrh, aby exekuce byla vykonána, když již před tím (dne 23. března 1922) žádal vypovězený za odklad exekuce vyklizením. Soud prvé stolice odklad exekuce povolil. Rekursní soud zrušil napadené usnesení i řízení mu předcházející. Důvody: Jednou z hlavních podmínek, za nichž lze vyhověti některému právnímu prostředku, jest, že nějakého právního účinku dosaženo býti může; v tomto případě však nastává otázka, zdali napadené usnesení vůbec po právu se stalo a jaká práva vymáhající věřitelka může z něho pro sebe vyvozovati. Dle § 575 c. ř. s. povinnost, najatou místnost vykliditi, pomíjí, když se do 14 dnů po uplynutí lhůty, do které místnost měla býti předána, nepodá návrh na exekuci. Tomu odpovídá ustanovení bodu 141, 5. titulu II. oddílu B. návodu pro výkonné orgány dle nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 12. července 1897, čís. 26 věstn. a ze dne 10. května 1910, čís. 9, dle kterých odchylně od jiných exekucí, při kterých se stanoví lhůta 1 měsíce, vytčena jest pro založení spisů pro nepřihlášení se k exekuci pouze lhůta 14 dní; jinými slovy: jest nutno, do 14 dnů po uplynutí lhůty ku vyklizení o exekuční výkon vyklizení, i kdyby exekuce na přihlášení povolena byla, zažádati, jak to při právním poučení k usnesení o povolení dotyčné exekuce dle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 15. ledna 1917, čís. 4 věstn. jasně jest vysloveno, poněvadž jinak nárok, vyklizení požadovati, zaniká. Smysl zákona jest patrně ten, že po uplynutí lhůty pro ukončení nájemního poměru má býti v době co možná nejkratší zjištěno, zdali vypovídající strana na vyklizení trvá či zda se nájemní poměr mlčky obnovuje. Poněvadž dle uvedeného platnost exekučního titulu, totiž smíru pro žádost povinného za odklad exekuce v čase jejího podání neexistovala a vymáhající věřitelka, jde-li jí o vyklizení bytu, znova se musí domáhati exekučního titulu, nebylo podnětu pro žádost za odklad exekuce, a bylo na místě, aby ji prvý soud jako bezpředmětnou zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správné jest, že dle § 575 odstavec třetí c. ř. s. stačí, aby byl exekuční titul v platnosti zachován, návrh na povolení exekučního vyklizení najatých místností. Avšak nepodání návrhu na exekuční vyklizení se rovná návrh, kde se žádá za vyklizení na ohlášení, když se vymáhající věřitel k provedení této exekuce nepřihlásil. Vždyť tímto podáním projevil vymáhající věřitel jedině, že si ponechává úplnou volnost, má-li býti exekuce provedena čili nic, tím tedy rozhodnutí své o tom, zda byt na dále má zůstati v nájmu povinného, odkládá a, nepodal-li ve lhůtě své rozhodnutí soudu, má se věc tak, jako by byl vůbec návrhu nepodal. Svým neohlášením dal věřitel zřejmě, byť i mlčky na jevo, že obnovuje výpovědí zrušený nájemní poměr na dobu další. Na tento obnovený poměr, mlčky nově ujednanou smlouvu nájemní, se ovšem nemůže vztahovati exekuční titul jiné, třebas mezi týmiž stranami ujednané nájemní smlouvy, a nutno si nový titul exekuční opatřiti, mělo-li by k nucenému vyklizení dojíti. Jelikož v tomto případě vymáhající věřitelka, neohlásivši se k výkonu nuceného vyklizení, po uplynutí 14denní lhůty § 575 odstavec třetí c. ř. s. na základě téhož titulu žádá znovu o povolení exekučního vyklizení, nebylo lze vyklizení to povoliti se zřetelem na úvahy hořejší a nebylo tudíž ani možno vyhověti dovolacímu rekursu, napadajícímu správný názor rekursního soudu.

Citace:

č. 1663. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 479-480.