NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2593.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
Subjektivní skutková podstata přečinu podle § 17 čís. 1 zákona vyžaduje při všech druzích pachatelů vědomí, že jde o tajnou organisaci a že účelem organisace té je podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1926, Zm II 328/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 1. června 1926, jímž byli obžalovaní podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro přečin podle § 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky.
Důvody:
Jak z rozsudkových důvodů patrno, vyloučil nalézací soud u obžalovaných skutkovou podstatu přečinu podle § 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky jak po stránce objektivní, tak i subjektivní. Ke skutkové povaze tohoto přečinu vyžaduje se po stránce subjektivní při všech druzích pachatelů vědomí, že jde o organisaci tajnou a že účelem tajné organisace jest podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu. Nalézací soud nenabyl podle svých důvodů přesvědčení, že obžalovaní byli si vědomi toho, že Josef M. měl v úmyslu založiti organisaci tajnou, sledující jiné cíle, než poučovati příslušníky komunistické strany z řad mládeže slovem i tiskem o programu a cílech komunistické strany nebo politických věcech v duchu této strany, a výslovně vzal za prokázáno, že obžalovaní, kteří přistoupili k onomu sdružení, nebyli si jmenovitě toho vědomi, že jejich sdružení mělo za účel podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu (podvracení samostatnosti nebo ústavní jednotnosti nepřichází tu v úvahu). Zmateční stížnost napadá rozsudek nalézacího soudu důvody zmatečnosti podle čís. 5 a čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. Zabývá se však ve svých vývodech většinou jen objektivní skutkovou podstatou onoho přečinu, nechávajíc subjektivní stránku více méně stranou. Po stránce subjektivní vytýká pouze, že nalézacímu soudu bylo zabráněno dojíti ku přesvědčení o vině obžalovaných, jelikož soud opomenul zabývati se vůbec obsahem programu a tisku komunistické strany. Nehledě k tomu, že veřejný obžalobce v tomto směru žádného návrhu neučinil, neměl nalézací soud příčiny zabývati se obsahem programu a tisku komunistické strany, když výslovně zjistil, že obžalovaní nebyli si toho vědomi, že sdružení, k němuž přistupují nebo s ním se stýkají, je organisaci tajnou a mělo za účel podvraceti demokraticko-republikánskou formu státu. Není proto výtka neúplnosti v tomto směru odůvodněna. Vyloučil-li nalézací soud, jak shora dolíčeno, bez formálních poklesků subjektivní stránku přečinu podle § 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky, netřeba se obírati vývody zmateční stížnosti, pokud jimi jest napadána objektivní složka skutkové podstaty onoho přečinu, zejména výtkou podle čís. 9 písm. a) § 281 tr. ř. v tom směru, že nalézací soud vycházel při posuzování činu obžalovaným za vinu kladeného z mylného právního názoru, že ke skutkové povaze přečinu podle § 17 čís. 1 zákona na ochranu republiky nestačí propaganda slovem i tiskem namířená proti demokraticko-republikánské formě státu, nýbrž že jest zapotřebí ještě jiných činů. Jelikož zmateční stížnost státního zastupitelství nenapadá osvobozující výrok nalézacího soudu způsobem, který by ji opodstatňoval, jest neodůvodněna, i bylo ji zavrhnouti, aniž bylo třeba zabývati se dalším jejím obsahem.

Citace:

č. 2593. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 790-791.