NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 6463.

Odpůrčí nárok v úpadku.
Nadržování a tím odporovatelnost ve smyslu §u 30 čís. 1 konk. ř. spočívá již v obsahu toho, co dlužník k placení nezpůsobilý poskytuje jednomu z věřitelů na úkor ostatních, aniž jest po subjektivní stránce potřebí důkazu o tom, jaký měl dlužník úmysl a zda věřitel o jeho nezpůsobilosti k placení a úmyslu k nadržování věděl nebo věděti musel.
Nezpůsobilost k placení a předlužení dlužníkovo nejsou pojmy totožné.
O odpůrčím nároku rozhoduje pouze, zda byl dlužník nezpůsobilým k placení v té době, kdy poskytl zajištění na jmění, jež by již tehdy bylo patřilo do úpadkové podstaty, a zda ten, jemuž bylo zajištění dáno, neměl na ně, jak a kdy se stalo, nároku.
Odpůrčí nárok ohledně zajištění pohledávky, byl-li dlužník již v době poznámky pořadí ve stavu neschopnosti k placení.
Uznání pravosti (pořadí) pohledávky při zkušebním roku nevylučuje ještě práva úpadkového správce, by neodporoval zajištění pohledávky pro bezúčinnost vůči úpadkovému věřitelstvu.
Správce úpadkové podstaty nabyl oprávnění k odpůrčí žalobě již tím, že jeho odpor při rozvrhovém roku byl podle §u 231 ex. ř. poukázán na pořad práva.
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1926, Rv II 463/26.)
Na nemovitosti čís. 195, náležející Josefu A-ovi, byl dne 18. června 1924 poznamenán pod pol. 14 zamýšlený úvěr do výše 120 000 Kč. Dne — Čís. 6463 —
1636
27. listopadu 1924 bylo pro Aloise J-a vloženo v pořadí poznámky zamýšleného úvěru zástavní právo na základě dlužního úpisu ze dne 14. července 1924 pro pohledávku 85 000 Kč, na základě dlužního úpisu ze dne 26. listopadu 1924 pro pohledávku 38 000 Kč a na základě nájemní smlouvy ze dne 26. listopadu 1924 pro kauční pohledávku 15 000 Kč. Dne 12. ledna 1925 byl vyhlášen na jmění Josefa A-а úpadek. Nemovitost čís. 195 byla k návrhu správce úpadkové podstaty exekučně prodána a z nejvyššího podání bylo 120 000 Kč přikázáno Aloisu J-ovi. Byv poukázán se svým odporem na pořad práva, domáhal se správce úpadkové podstaty na Aloisu J-ovi žalobou, o niž tu jde, by bylo uznáno právem, že zajištění žalovaného zástavním právem na nemovitosti knih. vl. čís. 195 zřízené úpadcem Josefem A-em ověřenou žádostí o poznamenání pořadí do nejvyššího peníze 120 000 Kč ze dne 18. června 1924 a na jejím základě knihovně provedenou poznámkou pořadí sub C/14, dlužním úpisem ze dne 14. července 1924, na jehož základě při této nemovitosti úpadcově bylo vloženo právo zástavní pro pohledávku žalovaného 85 000 Kč, dále dlužním úpisem ze dne 26. listopadu 1924 a nájemní smlouvou ze dne 26. listopadu 1924, na jichž základě při nemovitosti úpadcově kn. vl. č. 195 vloženo bylo zástavní právo pro pohledávku strany žalované 38 000 Kč s přísl. a pro odškodné 15 000 Kč s přísl. z důvodu případného zrušení nájmu před smluvenou lhůtou, na základě kteréhožto zajištění má žalovaný dle rozvrhového usnesení okresního soudu ze dne 11. ledna 1925 pro tyto své účtované pohledávky 85 000 Kč, 38 000 Kč a 15 000 Kč dojíti úhrady z nejvyššího podání 150 000 Kč za vydraženou nemovitost vložka 195, jest vůči úpadkové podstatě Josefa A-а a jeho věřitelům bezúčinné, žalovaný jest povinen to uznati a přivoliti, by částka hotově z tohoto nejvyššího podání přikázaná k zaplacení na tyto pohledávky 85 000 Kč, 38 000 Kč a 15 000 Kč byla přikázána а k výplatě poukázána úpadkové podstatě Josefa A-а k poměrné úhradě všech úpadkových věřitelů а k úhradě nákladů úpadkového řízení bez ohledu na zajištění žalovaného. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby pouze ohledně pohledávek 38 000 Kč a 15 000 Kč. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného, k dovolání žalobcovu uznal podle žaloby i ohledně pohledávky 85 000 Kč.
Důvody:
Odpůrčí nároky žalujícího správce úpadkové podstaty opírají se o důvod nadržování ve smyslu §u 30 čís. 1 konk. ř. a pro vědomost o úpadcově nezpůsobilosti k placení dle §u 31 čís. 2 konk. ř. Žalovaný dosáhl, jak se tvrdí v žalobě, zajištění svých pohledávek 85 000 Kč s přísl. z dlužního úpisu ze dne 14. července 1924, 38 000 Kč s přísl. z dlužního úpisu ze dne 26. listopadu 1924 a 15 000 Kč z nájemní smlouvy z téhož dne zástavním právem na nemovitosti úpadcově vl. čís. 195 v pořadí poznamenaném dne 18. června 1924, v době, kdy dlužník byl již nezpůsobilým k placení, ačkoliv žalovaný na zajištění neměl nároku — Čís. 6463 —
1637
a ač věděl a věděti musil o insolvenci dlužníkově. Oba nižší soudy neuznaly odpůrčí nárok ohledně pohledávky 85 000 Kč s přísl. a uznaly jej ohledně obou ostatních pohledávek. Dovolání žalujícího správce úpadkové podstaty do tohoto zamítnutí žaloby z důvodu čís. 4 §u 503 c. ř. s. jest opodstatněno. Neboť odůvodněn jest odpůrčí nárok podle §u 30 čís. 1 konk. ř., takže jsou zbytečny úvahy, zda jsou zde též předpoklady odporovatelnosti podle §u 31 čís. 2 konk. ř., zejména zda tento druhý odpůrčí nárok nemůže správce úpadkové podstaty proto uplatňovati, že překročena již doba pro odporování dle čtvrtého odstavce §u 31 konk. ř. Dle §u 30 čís. 1 konk. ř. lze odporovati zajištění věřitele, které se stalo po tom, když nastala nezpůsobilost k placení, nebo když byl podán návrh na vyhlášení úpadku nebo v posledních 60 dnech před tím, dosáhl-li věřitel zajištění, na kteréž neměl nároku nebo neměl nároku toho způsobu neb toho času, leč by právním jednáním nenabyl výhod před ostatními věřiteli. Odporovati nelze, byla-li výhoda poskytnuta dříve než rok před vyhlášením úpadku. Tato poslední podmínka, vylučující odpůrčí nárok pro překročení lhůty, nenastala a o důkaz, že právním jednáním nenabyl výhod před ostatními věřiteli, se žalovaný ani nepokusil, protože toho ani netvrdil. Zajištěním svých pohledávek na nemovitosti úpadcově nabyl však očividně výhody před ostatními úpadkovými věřiteli, jak vidno z rozvrhového usnesení, jímž byly pohledávky žalovaného přikázány z nejvyššího podání za vydraženou nemovitost. Podmínkou odporovatelnosti podle §u 30 čís. 1 konk. ř. jest, že dlužník, jsa již ve stavu insolvence, to jest za hmotných předpokladů úpadku a porušiv zásadu stejného nakládání se všemi svými věřiteli, poskytl přes to jednomu z nich na jmění, jež by patřilo do úpadkové podstaty, zajištění, na které věřitel neměl nároku vůbec neb toho způsobu neb toho času, takže mu tím nadržuje před ostatními. Ba zákon závažnou dobu posunuje ještě do jisté doby před tím (60 dnů). Nadržování a tím odporovatelnost spočívá tedy již v obsahu toho, co insolventní dlužník na úkor ostatních věřitelů jednomu z nich poskytuje, aniž jest po subjektivní stránce potřebí důkazu o tom, jaký měl dlužník úmysl a zda věřitel o jeho insolvenci a úmyslu k nadržování věděl a věděti musil, protože k odporování stačí, že za tohoto stavu, kdy již mělo býti jmění dlužníkovo zachováno pro stejnoměrné uspokojení všech věřitelů, dosáhl zajištění, na něž neměl nároku neb nikoli toho způsobu, neb toho času (inkongruentní krytí). Nižší soudy mluví nesprávně o nezpůsobilosti k placení a předlužení dlužníkově, jakoby oba pojmy byly totožny. Právem to vytýká dovolání žalobcovo. Zákon mluví o nezpůsobilosti k placení. Dlužník může býti předlužen, ale pro dostatek běžných platebních prostředků vždy ještě způsobilý k placení a naopak nemusí býti ještě předlužen, ale přece jest insolventní, to jest v takovém trvalém stavu, v němž pro nedostatek platebních prostředků není s to, aby uspokojil v době splatnosti své naléhající věřitele (§ 68 konk. ř.). Nejen nesprávně mluví rozsudek odvolacího soudu o předlužení, nýbrž upadá také v omyl, vylučuje odporovatelnost, když žalovaný o tom stavu dlužníkově nevěděl a také věděti nemusil. Nesejde na tom, zda věděl neb věděti musil o předlužení, správně o insolvenci dlužníkově, stejně jako nezáleží na tom, že v té době, kdy — Čís. 6463 —
1638
bylo poznamenáno pořadí pro úvěr 120 000 Kč, kdy byl zřízen dlužní úpis a právo zástavní, byl úvěr již ve výši 85 000 Kč vyčerpán a že tedy v té době již pohledávka žalovaného pozůstávala v této výši. O odpůrčím nároku rozhoduje pouze, zda byl dlužník již nezpůsobilý k placení v té době, když zajištění žalovanému poskytl na jmění, jež by tehdy již bylo patřilo do konkursní podstaty, a zda žalovaný na zajištění, jak a kdy se stalo, neměl nároku. Nárok může vzejíti buďto z ujednání, buďto ze zákona, ale kdyby nárok na zajištění vzešel věřiteli až v době rozhodné, jak je stanovena v prvém odstavci §u 30 konk. ř., jsou i zajištění i ujednání o něm odporovatelna. Odvolací soud neshledal vytýkaných vad nesprávného ocenění důkazů. Tím si osvojil skutková zjištění prvého soudu. Ten došel k přesvědčení, že A. již v době, kdy dlužil žalovanému 85 000 Kč, tedy ještě než dne 18. června 1924 bylo pořadí v pozemkové knize poznamenáno, byl ve stavu insolvence, a soudí tak, nehledě k výpovědi manželky úpadcovy, právem ze zjištění, že peněz od žalovaného používal ke krytí jiných svých posavadních dluhů, že jeho dluhy včetně s onou pohledávkou žalovaného činily tehdy na 171 400 Kč, majetek toliko na 155 682 Kč, že v úpadku bylo uznaných dluhů 199 712 Kč 78 h kromě neuznaných 45 463 Kč 59 h, proti celkovému stavu aktiv 165 000 Kč, že již v prvé polovici roku 1924 začali proti němu věřitelé zakročovati exekucemi, že dlužník již zápůjčkou od žalovaného si pomáhal od naléhavých věřitelů, takže tím již trvající stav insolvence protahoval, neboť již v druhé polovici téhož roku se na něj nahrnulo neméně než 22 exekucí, pročež byl již dne 12. ledna 1925 vyhlášen na jeho jmění úpadek. Bylo také zjištěno, že úpadce dluh V-ův z roku 1921 46 400 Kč uznával již před 18. červnem 1924, ale že V. marně ho upomínal a na zaplacení naléhal. Nejen tedy v době zřízení dlužního úpisu a zástavního zajištění, nýbrž již v době poznámky pořadí byl úpadce ve stavu nezpůsobilosti k placení. Třeba tedy pro posuzování odporovatelnosti byl rozhodným den knihovní poznámky pořadí, poněvadž se jím řídí účinnost zástavního práva, pro které bylo pořadí zajištěno, nelze odpůrčí nárok vylučovati, byl-li dlužník již v době poznámky pořadí ve stavu insolvence, poněvadž jest odporovatelným nejen zřízení dlužní listiny a práva zástavního, nýbrž i zajištění pořadí pro toto zástavní právo. Žalovaný neprokázal ani netvrdil, že měl již z doby, než úpadce se stal insolventem, nebo v posledních 60 dnech před tím nárok na zajištění své pohledávky. Nesprávně tudíž praví se v rozsudku prvé i druhé stolice, že proto, že v době poznámky již vzešla žalovanému pohledávka z úvěru do 85 000 Kč, dal mu úpadce právem zajištění. Pouhé trvání pohledávky ještě o tom nerozhoduje. Jest také bez významu, byla-li pohledávka při zkušebním roku v úpadku uznána. Neboť uznání pravosti neb pořadí pohledávky při zkušebním roku ještě nevylučuje právo správce podstaty, by neodporoval zajištění pohledávky pro bezúčinnost vůči úpadkovému věřitelstvu, nehledě k tomu, že pohledávka 15 000 Kč vůbec ani nebyla uznána, nýbrž popřena. Dovoláni žalobcovo jest tedy věcně opodstatněno, nevykazuje ani formálních vad, jež mu druhá strana vytýká, ježto uvádí přesně, že směřuje proti zamítavé části rozsudku, a provádí určitě uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení. Bylo mu proto vyhověno změnou nižších rozsudků v této zamítavé části a vyhověním žalobě. Naproti tomu dovolání žalovaného do té části, pokud žalobě bylo vyhověno, není odůvodněno. Jako vadný předpoklad poznačuje žalovaný ve svém dovolání tvrzení odvolacího soudu, že nepodáním stížnosti do rozvrhového usnesení o odkázání správce podstaty na pořad práva ponechal žalobci právo k podání žaloby. To však spadá do úvah o otázkách právního posouzení věci, což také hned dále z tohoto stanoviska rozebírá. Ale, nebyl-li nedostatek aktivní legitimace po této stránce vytýkán ve sporu, odpadá potřeba blíže se zabývati úvahami o tom, zda správce úpadkové podstaty jest oprávněn k odporu v řízení rozvrhovém, ačkoliv možno právem tvrditi, že nabyl legitimace k žalobě tím, že jeho odpor při rozvrhu byl již pravoplatně poukázán na pořad žaloby dle §u 231 ex. ř., je-li jisto, že odpůrčí práva v úpadku vykonává správce podstaty podle §u 37 odst. 1—4 konk. ř.

Citace:

č. 6463. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 599-603.