Čís. 10305.


Zrušení spoluvlastnictví (§ 830 obč. zák.).
Stačí žalobní prosba, by žalovaný byl uznán povinným svoliti ke zrušení spoluvlastnictví a dovoliti, by byla nemovitost prodána soudní dražbou.

(Rozh. ze dne 10. listopadu 1930, Rv I 1767/29).
Žalobce domáhal se na své manželce, by byla uznána povinnou svoliti ke zrušení spoluvlastnictví k domu a dovoliti, by dům byl prodán veřejnou dražbou. Žalovaná namítla, že zrušení spoluvlastnictví bylo by jí na škodu, ježto se pro bytovou tíseň odb'odlala k tomu vybudovati společně se žalobcem dům, o nějž jde, dále že by prodejem domu byla zbavena přístřeší, a posléze, že by se zrušení spoluvlastnictví stalo v nečas, ježto vzhledem k poválečným poměrům ceny nemovitostí nejsou dosud ustᬠleny. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, ne- shledav vzhledem k místním poměrům opodstatněné námitky žalované. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Po právní stránce byla věc posouzena bez omylu. Jen v tom jest dáti dovolání za pravdu, že odvolací soud nevyřídil námitku uvedenou v odvolacím spise, že žalobní prosba jest pochybená a že žaloba již 2 tohoto důvodu měla býti zamítnuta. Ale na věci to nic nemění, ana námitka tato, přednesená ostatně teprve v odvolání, není opodstatněná, jakž plyne z úvahy, že se podle žalobní prosby domáhá žalobce na žalované určitého plnění a trpění a že tudíž rozsudek, vydaný podle této žalobní prosby, bude dostatečným základem pro povolení exekuce.
Citace:
Čís. 10305. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 686-687.